Marlene rychle řekla: „Není si tím jistý.“

Wu se zamračil: „Jsem si dostatečně jistý. A i kdyby se vám loď podařilo zničit, naše domovská základna na Zemi ví, kde se nacházíme, jsme s ní v neustálém spojení. Pokud se nám něco stane, další expedici bude tvořit jeden z padesáti superluminálních bojových křižníků. Neriskujte to, pane.“

Marlene řekla: „To není pravda.“

Genarr se zeptal: „Co není pravda, Marlene?“

„Když řekl, že domovská základna na Zemi ví, kde jsou, nemluvil pravdu, a on věděl, že nemluví pravdu.“

Genarr řekl: „To mi stačí. Saltade, tito lidé nemají hyperkomunikaci.“

Wuův výraz se nezměnil. „Chcete se spoléhat na spekulace nějakého dítěte?“

„To nejsou spekulace. To je jistota. Saltade, vysvětlím ti to později. Musíš mi důvěřovat.“

Marlene náhle řekla: „Zeptejte se mého otce. On vám to potvrdí.“ Nechápala přesně, jak mohl otec o jejím daru vědět — určitě ho neměla, nebo se alespoň nijak neprojevoval, když jí byl jeden rok, ale jeho 'zasvěcení bylo zřejmé. Bilo do očí, přestože ostatní si ničeho nevšimli.

Fisher řekl: „Nemá to smysl, Wu. Marlene nám vidí až do žaludku.“

Zdálo se, že Wua poprvé opustila jeho chladnokrevnost. Se zamračenou tváří kysele poznamenal: „Jak můžete o této dívce vůbec něco vědět? Je to sice vaše dcera, ale naposledy jste ji viděl jako nemluvně.“

„Měl jsem kdysi mladší sestru,“ odpověděl slabým hlasem Fis-her.

Genarr najednou pookřál: „Takže to koluje v rodině. Zajímavé. Doktore Wu, jak vidíte, máme tu nástroj, který znemožňuje veškeré blufování. Buďme tedy k sobě upřímní. Proč jste sem přišli?“

„Abychom zachránili sluneční soustavu. Zeptejte se této mladé dámy — když je vaší nejvyšší autoritou — jestli tentokrát mluvím pravdu.“

Marlene řekla: „Samozřejmě, že mluvíte pravdu, doktore Wu. My o tom nebezpečí víme. Objevila ho má matka.“

Wu řekl: „My jsme ho objevili také, vážená slečno, a bez jakékoli pomoci vaší matky.“

Saltade Leverett přejížděl očima z jednoho na druhého, načež řekl: „Smím vědět, o čem je řeč?“

Genarr řekl: „Věř mi, Saltade, Janus Pitt o všem ví. Je mi líto, že ti nic neřekl, ale jestli se s ním teď spojíš, určitě ti to řekne. Vzkaž mu, že jednáme s lidmi, kteří umí cestovat rychleji než světlo a že existuje šance se s nimi dohodnout.“

90

Všichni čtyři seděli v Genarrových soukromých prostorách uvnitř Kopule a Genarr se snažil, aby ho nepřemohl pocit 'historičnosti'. Šlo o první mezihvězdné jednání v lidských dějinách. Kdyby se nikdo z nich čtyř už ničím neproslavil, budou jejich jména už jen pro to zdobit prospekt galaktických dějin.

Dva a dva.

Za sluneční soustavu (vlastně za Zemi; kdo by si pomyslel, že upadající Země bude někdy reprezentovat sluneční soustavu, že právě Země vyvine superluminální přesun a ne jedna z pokrokových, energií nabitých kolonií) Čao-Li Wu a Crile Fisher.

Wu byl hovorný a podnětný; matematik, ale takový, kterému na první pohled nechyběl praktický postřeh. Fisher naproti tomu (Genarr stále nemohl přivyknout myšlence, že ho znovu vidí) byl zamlklý, utopený ve vlastních myšlenkách a zapojoval se do hovoru jen zřídka.

Vedle něj Saltade Leverett, podezřívavý a ne právě ve své kůži, neboť se naráz ocitl v tak těsném kontaktu se třemi dalšími lidmi; možná postrádal Wuovu výřečnost — nicméně rozhodný a s jasným vyjadřováním.

Co se týče Genarra, ten byl stejně zamlklý jako Fisher, ale to proto, že čekal, až se ostatní dohodnou — věděl totiž něco, co ostatní nevěděli.

Nastala noc a hodiny ubíhaly. Nejprve snědli oběd, potom večeři. Aby se trochu odreagovali, udělali si několik přestávek a během jedné z nich zašel Genarr za Eugenií Insignovou a Marlene.

„Jde to celkem dobře,“ řekl jim. „Obě strany mohou hodně získat.“

„A co Crile?“ zeptala se nervózně Insignová. „Nadhodil téma Marlene?“

„Abych byl upřímný, Eugenie, ona není předmětem jednání a on se o ní ani nezmínil. Ale myslím si, že je z toho hodně nešťastný.“

„Taky má být proč,“ řekla trpce Insignová.

Genarr zaváhal. „Co si o tom myslíš ty, Marlene?“

Marlene na něj pohlédla tmavýma bezednýma očima. „Já už na to nemyslím, strýčku Sievere.“

„Trochu kruté,“ zabručel Genarr.

Ale Insignová na něj vyjela. „A proč by neměla být? Opuštěná jako dítě?“

„Nejsem krutá,“ řekla Marlene zamyšleně. „Když mu to budu moci nějak ulehčit, tak to udělám. Ale pochop, já mu nepatřím. Ani tobě, matko. Je mi líto, ale já patřím Erythro. Strýčku Sievere, řekneš mi, na čem jste se dohodli, že?“

„Slíbil jsem ti to.“

„Je to důležité.“

„Já vím.“

„Měla bych tam být a zastupovat Erythro.“

„Řekl bych, že Erythro tam je i tak, ale než to skončí, tak se toho zúčastníš. I kdybych tě o tom neujistil já, Marlene, což tě ujišťuji, myslím, že Erythro na to dohlédne.“

Potom se vrátil, aby pokračoval v jednání.

Čao-Li Wu se opíral o křeslo, jeho bystrá tvář nevykazovala žádné stopy únavy.

„Rád bych to tedy shrnul,“ řekl. „Při neexistenci superluminálního letu je Sousední hvězda — budu ji nazývat Nemesis jako vy — nejbližší hvězda od sluneční soustavy, takže by to byla nutně první zastávka všech lodí mířících ke hvězdám. Nicméně, jakmile bude mít celé lidstvo k dispozici superluminální přesun, vzdálenost přestane být rozhodujícím faktorem a lidé nebudou hledat nejbližší hvězdu, nýbrž nejvhodnější hvězdu. Jejich cílem budou hvězdy slunečního typu, a z nich ty, kolem kterých bude obíhat alespoň jedna planeta pozemského typu. Nemesis půjde stranou.

Žádného utajování, ve kterém si Rotor až doposud, jak je vidno, liboval, aby držel ostatní pěkně v povzdálí a měl tento hvězdný systém celý pro sebe, už není zapotřebí. Nejenže o tuto soustavu nebudou mít zájem ostatní kolonie, ale možná se jí vzdá i samotný Rotor. Třeba si bude pro sebe chtít najít nějakou jinou hvězdu slunečního typu. Ve spirálních ramenech galaxie jich jsou miliardy.

Možná vás napadne, že k tomu, aby Rotor získal superluminální let, stačí namířit na mě zbraň a donutit mě říct všechno, co vím. Jsem matematik, a to vysoce teoretický matematik, a mé vědomosti jsou omezené. I kdybyste zajali celou naši loď, dozvěděli byste se velmi málo. Co budete muset učinit, je vyslat na Zemi delegaci vědců a inženýrů, aby se tam mohli náležitě vyškolit.

Na oplátku chceme tento svět, kterému říkáte Erythro. Chápu to tak, že s výjimkou této kopule, kterou používáte pro astronomický a jiný výzkum, ji v žádném ohledu jinak nevyužíváte. Žijete na koloniích.

Kolonie sluneční soustavy se budou moci vydat hledat hvězdy slunečního typu, ale obyvatelé Země nikoli. Je nás osm miliard a musíme se evakuovat během několika tisíc let. Zatímco Nemesis se bude stále víc a víc blížit ke sluneční soustavě, Erythro bude stále lépe a lépe sloužit jako přestupní stanice, na kterou Pozemšťany umístíme do doby, než jim najdeme vhodné světy a přesuneme je na ně.

Odletíme na Zemi s jedním Rotořanem, kterého nám vyberete jako důkaz, že jsme tu opravdu byli. Postavíme další lodě a vrátíme se — tím si můžete být jistí, protože my Erythro mít musíme. Potom s sebou vezmeme vaše vědce, kteří se u nás naučí technologii superluminálního letu, kterou poskytneme i ostatním koloniím. Shrnul jsem v dostatečné míře vše, na čem jsme se dohodli?“

Leverett oponoval: „Tak snadné to zase nebude. Erythro bude třeba terraformovat, má-li na ni přebývat větší počet Pozemšťanů.“

„Ano, detaily jsem vynechal,“ řekl Wu. „Ty se také budou muset projednat, ale už ne námi.“

„Pravda, komisař Pitt a Rada musí vydat oficiální rotorské prohlášení.“

„A Celosvětový kongres také, ale v sázce je tolik, že nemám strach, že by se nedohodli.“

„Budou se muset vytvořit určité záruky. Jak dalece můžeme Zemi věřit?“

„Asi tak dalece, jak může Země věřit Rotoru, řekl bych. Jejich vypracování může trvat tak rok. Nebo i pět. Nebo i deset. V každém případě potrvá roky, než postavíme přiměřený počet lodí, které zahájí evakuaci, ale náš program má trvat několik tisíc let a bude ukončen až úplným vyklizením Země a počátkem kolonizace galaxie.“