V nejzřetelnější podobě probíhá informační výměna mezi lidmi jako beseda. Člověk může hovořit, obracet se k

jedinému

spoluúčastníku besedy, a k

množství

posluchačů. Ale drtivá většina lidí je schopná sledovat a analyzovat chod myšlenek v projevech jen jednoho spolubesedníka. Třetí, pokoušející se stát účastníkem besedy, na sebe přitahuje pozornost posluchače, čímž narušuje tandemový proces. To neznamená, že ve všech případech bez výjimky třetí musí být „odejit“ za hranice sféry besedy. Pokud chápe tandemový princip, pak jsa přítomen při tandemové činnosti druhých, je zavázán stát se pro ně průzračným nebo splynout s pozadím okolní situace. Ale to je jen jedno z ohraničení pro třetího účastníka, vkládané na něj tandemovým principem.

Druhá okolnost se projevuje trochu jiným způsobem. Jistě, triumvirát, stejně jako početnější „komise“, včetně až do parlamentu nebo sjezdu, může pracovat v polytandemním režimu, kdy jeho účastníci střídavě formují tandemy v různých sestavách. Ale v drtivé většině případů to vede jen k zpomalení práce „komise“ bez podstatnější výhry v kvalitě vypracovaného řešení. Příčina je v tom, že drtivá většina tandemů věnujících se nějaké otázce, formovaných účastníky „komisí“, se ukáže přibližně stejně efektivními. Ale postupem doby se ve vztahu ke každému problému objeví několik v té oblasti vedoucích tandemů, z nichž jeden je schopen nahradit veškerý součet ostatních

[59]

. Kromě toho, v mnohočlenné „komisi“ není zdaleka při všech variantách účastníků možné rychlé formování práceschopných tandemů, což vede k bojům frakcí, známých z každého parlamentu, dalším ztrátám času a snížení kvality řešení, vypracovaného „komisí“.

Polytandemní princip je efektivní při zpracování spektra problémů, jejichž celkový rozsah a nutná hloubka chápání překračují hranice možností jednoho člověka. To vede ještě k jedné osobitosti tandemového principu, která disponuje rozhodujícím významem právě v polytandemové variantě při zpracování spektra problémů: účastník tandemového procesu nemá právo lhát, protože zdaleka ne vše jím řečené mohou prověřit druzí účastníci polytandemního procesu, ale jím vyřčený vědomě lživý názor, jsa přijat druhými účastníky polytandemního procesu jako pravdivý, může posloužit jako základ pro vypracování hluboce mylného řešení, které může mít velmi vážné následky.

Pokud zkoumat nějaké tematicky určené spektrum množství problémů, pak v polytandemním principu je realizovaný jeden ze způsobů vzájemného působení individuální psychiky (a intelektu) s kolektivní psychikou (a kolektivním intelektem), jehož součástí je jedinec-účastník tandemu. Z toho důvodu, těm, komu egoistický individualizmus nedovoluje pracovat na základě tandemového principu, je lépe mlčet o soubornosti a kolektivizmu. Dokud se jedinec nenaučí činnosti na základě tandemového principu v jeho vztazích s jinými lidmi, místo soubornosti obecně a soubornosti v Duchu Svatém konkrétně, bude vytvářet více či méně zjevně vyjádřenou kolektivní schizofrenii; šíření vědomé lži představuje ve vztahu ke kolektivní psychice jeden ze způsobů jejího schizofrenního rozdrobování

[60]

. Osvojení tandemového principu činnosti, vyjádřené v praxi výsledky tandemové činnosti, je první překonanou  překážkou odkrývající cestu k soubornému životu jedinců.

Dvakrát jsem přečetl text a byl jsem ohromen koncentrovaností informací v něm obsažených. Kromě problémů vzájemných vztahů s Holmesem, o kterých jsme spolu nikdy nemluvili, materiál práce vrhal světlo na ty otázky řízení v dávném Egyptě, kterých jsem se začal dotýkat, zabývaje se „pikniky“. Ale práce se dotýkala i mnohých jiných problémů západní civilizace: co jsou to současné demokratické volby a proč demokracie, v té formě, ve které je představena ve společnosti, není efektivní; osobitý pohled na podstatu autorského práva atd. Pomyslel jsem si, že pokud se stane majetkem širokého okruhu čtenářů, pak v procesu jejího posuzování může sama o sobě zrodit novou kulturu vzájemných vztahů mezi lidmi, a také kulturu vztahů člověka a společnosti. Také jsem pochopil, že samotný text představuje část nějaké objemnější práce a že by nebylo špatné pohovořit o tom s Holmesem. Všechen čas, který zbýval do večeře, jsem posvětil čtení souboru „Poslední gambit“, srovnávaje přečtené s novými obrázky z různých čísel týdeníku „Doba zvratů“, novin „Práce“ a „Argumenty a fakta“. Překvapivé bylo dokonce ne to, že ruské „pikniky“ jsou ve světě tak široce známé, ale ten neobvyklý výklad událostí s nimi spojených, různými lidmi v různých částech světa. Z poznámek Holmese svět vyvstával ohromný a různorodý, ale o to více jediný a celostný, než jsem si představoval dříve. Ohromovala mě také určitá synchronnost našich vyšetřování a pocit něčeho neviditelného, ale objektivně existujícího, předurčujícího tu činnost, co v lexice už získala název „matrice“. Vyvstával i obraz nového Ruska, nejen prostě záhadné a nepředvídatelné země, k čemuž jsme my na Západě s určitým neklidem už přivykli, ale osobité civilizace, odlišné od Západu i Východu, ve které už se rýsují kořeny nové kultury třetího tisíciletí.

Zapnul jsem zprávy v 17.00, a uslyšel zprávy o teroristickém činu, spácháném v noci z 12. na 13. října v centru Madridu. Soudě podle zápisek Holmese, už 3. října Paolo Riego a Andrej Verov, analyzujíce podivnou mapu hlavního města Španělska s klíčem, ležícím nyní přede mnou, posuzovali v El-Eskorialu možnost takového teroristického činu. Zajímavé, ví už o tom Holmes? Zaklepal jsem na dveře jeho pracovny.

— Vejděte, Watsone, nespím, studuji vaše poznámky. Zvláštní zájem u mě vyvolala vaše beseda s Galbou v baru hotelu Waldorf. Bezpochyby jste se setkal se skutečným, reálným trockistou.

— Holmesi, slyšel jste poslední zprávy?

— Copak, ještě jedno letadlo spadlo na New York?

— Ne, soudě podle obrázku s persónou, která krmí „ptáčky“ na břehu černého moře, to nás ještě čeká. Právě ale informovali o nočním výbuchu na centrálním náměstí Madridu. Zrovna jsem se díval na kopii té podivné mapy s klíčem ve formě ruky a četl váš komentář k ní. Co je to? Náhoda? Ne, tak to nebývá...

— Jak vidíte, drahý Watsone, – naopak bývá. To je matrice a matrice je všude! Nedělejte si starosti, pocit, který nyní zažíváte, jsem prožil čtvrtého října, den poté, co jsme v El-Eskorialu v Andrejem Verovem a Paolem posuzovali kalendáře za rok 1994. Jak už jste pochopil z mých poznámek, majitel bytu, který viděl kalendáře stejně jako já poprvé, přesněji než všichni ostatní, předpověděl den katastrofy ruského letadla. A ohledně jízlivých slov o dalších letadlech, padajících na New York, je třeba být opatrnější, milý Watsone, pokud nechcete, aby skutečně padala: slova mívají moc nad matricemi, pokud se ukazují být vloženými ve vztahu k těm, kdo pracuje na objímajících (nadřazených) matricích. Zítra pohovoříme o matricích podrobněji, v procesu luštění ruských „rébusů“. Zdá se mi, že se nám shromáždil materiál, který plně stačí na to, aby bylo možné vyslovit konkrétní dohady ohledně všech třech „pikniků“. A co vy, milý příteli, a text „O tandemním principu činnosti“?

— To nejpodivnější na tom je, Holmesi, že poprvé jsem se zamyslel nad principy naší společné činnosti v den vašeho odjezdu do Švýcarska. Nikdy dříve jsme ty otázky neposuzovali, ale po seznámení s obsahem práce jsem se cítil v roli cyklisty, který naprázdno šlape pedály.

— Není třeba zabývat se podceňováním, drahý Watsone. Každý z nás dělá tu část celkové práce, ke které má nejlepší předpoklady. Váš přístup k analýze „pikniků“ je po svém unikátní. A co se týká výsledků tandemní činnosti, ty nepatří nikomu z účastníků osobně, a to je pro mě závěr nejen přípustný, ale i vyžadující nové osmyslení, vycházející za rámec obvyklých stereotypů kultury, ve které žijeme. Pokud mluvit otevřeně, nemám v podstatě proti koncepci autorských práv, uvedené v dané práci, co namítnout. Zatím je jasné jedno: takové závěry by nikdy nemohly být zformulovány v prostředí západního establishmentu  a následovně, máme co do činění s právním vědomím nové vznikající kultury. Ale promiňte, Watsone, chtěl bych dočíst do konce vaši analýzu, a zítra probereme podrobně obě varianty a, jak se mi zdá, dostaneme se k novému výsledku naší tandemové činnosti.