Slyše mě, Holmes si na něco vzpomínal (jak potom řekl, vzpomínal na besedu s hrabětem ve vile).

Zakončil jsem čtení a vším svým vzhledem dával najevo, že jsem připraven poslouchat další vysvětlení Holmese.

— Nebyla Watsone v televizi nebo v novinách zmínka o napadení maniaka na obraz Rembrandta „Návrat zbloudilého syna“? ,- zeptal se Holmes. A nečekaje na odpověď, pokračoval:

— Ne, Watsone, nehledejte, takové věci se neopakují, protože ve všem, co se týká metod realizace matric, jsou šablony vyloučeny. Algoritmus mýtu „ztraceného syna“ není zablokován a vše v Americe jde podle plánu. Možná tam také, jako v SSSR před srpnovým pučem, byla nějaká dohoda-spiknutí. Podívejte se jak úporně světové TV kanály od 11. září každý den zvykají veřejnost na obraz nepřítele – demonstrují vousy a nerozhodný a vše promíjející vzhled Usámy bin Ládina. Vždyť v tom pohledu není nenávist, ani narcismus, který jsme mohli pozorovat u Hitlera nebo Mussolini. Vám ten vzhled nic nepřipomíná?

— A skutečně, — najednou jsem si uvědomi, — ten vzhled nebo úhel, pod kterým je zobrazen v masmédiích terorista č.1 je mi z nějakých důvodů známý. Vzhled nebo úhel? „Dlouho očekávaný úhel“, — vzpomněl jsem si na nápis pod fotografií Anny Kurnikovové.

Zatímco jsem vzpomínal na „dlouho očekávaný úhel“, Holmes vytáhl z knihovny velké album vydání s obrazy Rembrandta a otevřel ho na straně „Návrat zbloudilého syna“. Zahleděl jsem se do tváře slepého staříka, který položil ruce na ramena „zbloudilého syna“, a oněmněl: pokud by slepý stařík mohl otevřít oči, pak by jako z oka vypadl Usámovi bin Ládin

[69]

. Proběhlo mi mravenčení po těle.

               

  

Poznámka: vedle fragmentu obrazu Rembrandta jsou umístěny fotografie bin Ládina. Horní fotografie je zrcadlová, dostatečně věrně opakuje úhel pohledu staříka z obrazu Rembrandta; spodní je originální fotografie.

— Pokud existuje mýtus a jeho materiální zhmotnění, pak je dlužno mít místo i aktivizace jeho algoritmu a energetické napumpování matrice, — pomalu vyslovoval Holmes.

— Co, opět útok na veledílo Rembrandta?

— Ne, Watsone, útok šílence na obraz „Danae“ to je blokování algoritmu mýtu, já mluvím o energetické podpoře matrice. To může být nějaký masový spektákl, něco jako uspořádávali vůdci ÚV KSSS v dny celonárodních svátků, nebo... spektákl. Počkejte, Watsone, někde jsem četl, že během Velké hospodářské krize v 30. letech Djagilev uvedl balet „Zbloudilý syn“ na hudbu Prokofjeva. Tam se mluvilo o tom, že „zbloudilý syn“ se nachází v repertoáru všech znamenitých tanečníků 20. století, protože je to one-man-show, to jest, každý tanečník mohl v takovém baletu naplno ohlásit svou individuálnost. Takže Watsone, jestli někde uslyšíte o uvedení „Zbloudilého syna“, vězte, — probíhá energetické pumpování emocemi davu novozákonního mýtu „návrat ztraceného syna“, jehož vývěskou slouží bin Ládin.

— Co to, Holmesi, … dělá? — spíše pro sebe jsem zamumlal.

— Magie, Watsone, sociálně magie se dělá takto a podobnými způsoby. A vše probíhá tak jak potřebují kurátoři kultu. Je zcela možné, že videokazetu s bin Ládinem ještě několikrát ukáží davu, kde bude pronášet slova o své účasti na teroristických útocích, a potom, když se vášně nakopí do meze, pak ukáží nahrávku s jeho dobrovolným odchodem na onen svět. Dále je vše prosté: ubrat vousy, odevzdaný výraz, udělat plastickou operace tváře, jejíž možnosti jsou dnes velmi široké, a náš bin Ládin, který ke svým 44 letům završil hlavní dílo svého života, se rozplyne v „novém světovém pořádku“, možná dokonce dopuštěný k jeho řízení.

Ano, Watsone, všechny ty obrazy, filmy, představení, jsou dítětem biblické kultury a vyjádření jejího mravního krachu, který se udál za zvuku vznešených řečí o roli „deseti přikázání“, „lásky k bližnímu“ a podobně. A výklad Galby v baru hotelu „Walldorf“ a fotografie s texty v novinách Izvestija jsou nádherná ilustrace toho, že „matrice je všude“. Lidé, sami to nechápajíce, sloužili jako retranslátoři matrice-scénáře třech „pikniků“ v nějakém živém jazyce symbolů, čímž ilustrovali, že matrice jsou stejná objektivní realita, jako náš dům, jídlo, všední předměty. A je třeba učit se používat matrice k blahým cílům, a ne ke škodě člověka. Ale pro pochopení, co je to matrice, je nutné se nejprve stát člověkem, to znamená pozvednout se nad zvíře, biorobota-zombie a démonický typ struktury psychiky, a to, jak ukazuje historie lidstva, není tak jednoduché.

— A přece jen, Holmesi, ať už „pikniky“ vytvořil kdokoliv, jejich psychické zdraví se dle mého zjevně nacházelo ve vážném ohrožení. Všechno je to prostě neuvěřitelné! Jaký mají důvod … oni sami … psát o tom s takovou otevřeností?

— Naprosto spravedlivá poznámka, Watsone, — odpověděl mi Holmes, — i já jsem zpočátku přemýšlel stejně. Ale najednou jsem pochopil — a proč by ne? Zvlášť pokud vzít v úvahu, že oni často píší to, co dokonce sami nechápou, protože podle typu struktury psychiky se ve své většině řadí k zombie nebo zatvrzelým, samopřesvědčujícím se démonům. Jaké procento našich krajanů je schopno tak detailní, stroze logické analýzy politických událostí v průběhu desetiletí? A mají lidé, obtěžkáni každodenními problémy, žijící na dluh a splácející  úroky, ohlušeni stále agresivnějším proudem informací, čas nutný pro to, zastavit se a zamyslet se nad tím, co se děje okolo? To je skutečně hra bez pravidel, ale i téměř bez rizika, Watsone, z pohledu jejích organizátorů, kteří zapomněli o mezích Božího dopuštění.

—   Ale vždyť vždy se může najít někdo, schopný odhalit ty hry, napsat o nich, označit skutečné zločince! Proč mu dávat dodatečné trumfy?

— Marné dílo, můj příteli. Takového „spisovatele“ jednoduše označí za paranoika nebo šílence, a ničeho nedosáhne, kromě problémů na svou hlavu. Máte představu, jaké množství darmojedů a parazitů na naší planetě získává svůj chléb vezdejší tím, že všude: v televizi a rádiu, v tisku a na stránkách internetu, na konferencích a kulatých stolech, mezinárodních fórech a sympóziích, z tribuny nebo přímo na ulici, — nazývají bílé černým, pravdu lží, dobré zlým, zločince obětí a naopak? Veřte Watsone, dělají to oni přesvědčivě, přesvědčeně a dokonce umělecky, ve všemožných kombinacích a tonálnostech, začleňujíc se do libovolných ideologických proudů, kde jen existuje nebezpečí něčeho svěžího, čistého, ještě nezašlapaného do bahna. A to vše z té prosté příčiny, že jsou dědičně mistři-iluzionisté, imitátoři a mystifikátoři, a tím si vydělávají na živobytí, a neumí si představit jiný způsob existence, nechtějí a nemohou žít jinak, než parazitujíce na práci druhých lidí. To je kolosální kulturní, psychologický, religiozní a nakonec světonázorový problém, a někteří dokonce mají za to, že biologický. Ale vy zdá se chcete položit ještě nějakou otázku?

— Po vašich slovech, můj drahý příteli, už ani nevím, jestli má smysl ptát se na takové maličkosti.

— Samozřejmě, vždyť vy sám jste nedávno říkal, Watsone, že jen vědění dává svobodu. Budu vám upřímně rád nápomocen.

— V takovém případě vás prosím objasnit mi, Holmesi, význam slov box cutters, vždyť bylo hloupé myslet si, že předpokládaní teroristé mohli být ve skutečnosti ozbrojení podobnými neobvyklými předměty.

— Bravo, můj příteli, vám neunikne žádný detail! S takovými velkolepými analytickými schopnostmi byste mohl být vynikajícím detektivem!...

V ten okamžik zavrzaly dveře a na prahu se objevila naše paní domácí. Sotva vešla, obrátila se ke mně s výčitkou:

— Že se nestydíte, pane Watsone, vy jste docela umučili našeho drahého Holmese! Už je skoro čas na oběd a vy celou dobu sedíte v tom hrozném dusnu a mluvíte, mluvíte bez konce.