Proto mají za to, že pojmový a terminologický aparát Dostatečně všeobecné teorie řízení je nejlépe přijatelný pro řešení libovolných problémů, vyvstávajících před lidstvem: religiozních, sociálních, technicko-technologických, biologických, vojenských, ekonomických, psychologických a dalších. Tak například z jejich úhlu pohledu je veškerá západní elita ekonomické vědy – sbírka idiotů a aféristů jednoduše proto, že nevědí, v čem se konkrétně metrologicky konzistentně projevují chyby řízení makroekonomickými systémy a co musí být součástí spisku garantovaně dosažitelných metrologicky konzistentních cílů řízení makroekonomiky. Budete myslím souhlasit, že veškerá objektivní věda začíná z měření, se kterými se porovnávají její pojmy a termíny. Pokud toto chybí, pak to není věda, ale šarlatánství nebo prvobytně pospolné „zaklínání živlů“. Nu a v naší době – z větší části aférismus, přikrývaný diplomy a školami ekonomických směrů.

— Ale promiňte, Holmesi, to není nic nového a četl jsem na to téma mnoho článků v různých specializovaných časopisech.

— Pravda, Watsone, ale jádro pudla není v teoriích řízení, kterých je skutečně napsáno bezčíslné množství v jednotlivých oblastech činnosti člověka a společnosti, včetně ekonomiky. Jde o samotnou Dostatečně všeobecnou teorii řízení, a především o její výklad takovým způsobem, aby ji nikdo za žádných okolností nemohl proměnit v mrtvé dogma. Budete asi souhlasit, Watsone, že takový úkol není zdaleka jednoduchý, jak se může zdát na první pohled. Jinými slovy, bylo nutné v mezích té teorie vytvořit takový pojmový a terminologický aparát, s jehož pomocí by mohl specialista lehce vcházet do libovolného odvětví fundamentální a aplikované vědy, a který by sjednotil vědu a relígii, aby sloužily blahu lidstva jak je předurčeno.

— A to se jim podle vás Holmesi povedlo?

— Předpokládám Watsone že povedlo, pokud se dokonce my dva dnes zabýváme v podstatě tou teorií. A je v ní jedna důležitá okolnost, spojená se obrátitelností vektoru cílů a vektoru chyb a přehodnocením  v souladu s vybraným vektorem cílů negativních zpětných vazeb v pozitivní a pozitivních v negativní. Ze světonázorových pozic DVTR je možné pochopit, že libovolné protiřečení a konflikty ve společnosti, neřešitelné v hranicích určité historicky zformované koncepce samořízení společnosti, se v mezích širší a plnohodnotnější-objemnější koncepce řízení vnímají jinak a mohou v ní být bezkonfliktně vyřešeny.  Některé možnosti překonání a vyřešení konfliktů takového druhu jsou spojeny s vlastností zaměnitelnosti v páru vektoru cílů a vektoru chyby řízení: to, co je v jedné koncepci řízení vektorem cílů, se může v jiné koncepci řízení ukázat vektorem chyby, při společném (oběma koncepcím) vektoru aktuálního stavu; a naopak. A teď se vrátíme k třetímu „pikniku“.

— Ano, Holmesi, otázkami Dostatečně obecné teorie řízení se bude zjevně nutné v budoucnu vážně zabývat, ale nyní mám několik otázek týkajících se třetího „pikniku“.

— Prosím.

— Za prvé, není mi jasný účel této „kachničky s kytarou“ napravo od „Pisské věže“

— Jak se mi to jeví, Watsone, takovým symbolem představitelé biblického znacharstva označili období idealistického ateismu, který následoval za obdobím materialistického ateismu...

— A který se završil operací likvidace Trockého, který byl stoupencem materialistického ateismu? — přerušil jsem Holmese.

— Naprosto správně, Watsone. Operace měla kódový název „Kachna“, o čemž jsem myslím měl poznámku ve svých zápiscích.

— Promiňte, Holmesi, nejspíš jsem jí nepřikládal význam, jinak bych jí mohl i sám spojit se symbolikou třetího „pikniku“. Také není do konce jasný smysl přerušované čáry, jdoucí od „Bílého domu“ a vracející se k němu, ačkoliv po čtení vašich poznámek jsem přišel k závěru, že takovým způsobem byl označen obrat matrice-scénáře, to  mi už 4. 10. naznačil Galba.

— Podle všeho to tak je, Watsone. Přičemž váš výzkum „Slovníku antiky“ ve vztahu k dvěma kompozicím - „Theseus s Minotaurem“ a „Tyranovrazi“ - doplnil některé chybějící fragmenty algoritmu obratu matrice katastrof zpět k jejím objednatelům. První kompozici figur na pozadí mašle, která ani nemohla být v slovníku antičnosti, je možné nazvat „Ruský boj“. Byla velmi populární počátkem 20. století a bojovníci zpravidla bojovali v cirkuse. Kompozice „ruský boj“ a „Theseus s minotaurem“ jsou symboly dvou pučů v Rusku – srpnový 1991 a říjnový 1993, načež skutečně v postsovětské společnosti nastala „výměna názorů“, a „velmi revoluční síly“ - „tyranovrazi“ (teroristi-kamikadze) připadli Americe.

— A co může znamenat smyčka ukázaná na mapě trasy v místě umístění „ruského boje“?

— Vy, Watsone, máte daleko k námořnictví, a proto u vás ta smyčka nevyvolává žádné asociace. Mě od dětství zajímá jachting, jachty a vše spojené s estetikou a romantikou plachetnic. Tu smyčku mohu okomentovat následujícím způsobem. Při manévrování plachetnice se občas vyskytne situace, že obrat po větru (obrat fordewind, z holandského „voor de wind“) může být nebezpečný, protože je riziko téměř okamžitého přelétnutí plachet a ráhen na opačnou stranu lodi, což může poškodit loď a zranit posádku. V takovém případě se pro obrat na potřebný kurz namísto manévru „obrat fordewind“ používá obrat „overštag“ (proti větru), kdy v jedné z fází obrátky míří loď přímo proti větru. Při takovém obratu se plachty přemísťují z boku na bok plavně, bez prudkého skoku, což vylučuje riziko zranění nebo usmrcení někoho z posádky, poškození plachet, ráhen, stěžňů atd. Takový obrat proti větru, uskutečňovaný místo obrat po větru, získal v námořním slengu název „kraví overštag“ - kvůli jeho vnější neohrabanosti a kvůli nespolehlivosti posádky, jejíž kvalifikace nedovoluje provést obrat „fordewind“.

Například, pokud jachta potřebuje zatočit doprava o 90 stupňů, to místo prudké otáčky skrz „fordewind“ dělá „kraví overštag“ a otáčí se doleva, ale o 270 stupňů. Při pozorování závodů plachetnic z výšky uvidíte, že loď, provádějící „kraví overštag“, se pohybuje po trajektorii podobné smyčce. Ale pokud neznáte detaily řízení plachetnic v těžkých podmínkách nebo s nespolehlivou posádkou, pak pro vás ten manévr bude záhadou. Pravděpodobně Rusko „kraví overštag“ takového druhu i provádí: začali obrat, zdálo by se „vlevo“ - perestrojka, demokratizace, a po míře toho, jak se obrat protahuje, stoupenci „levého směru“ v politice se stále více podivují na téma: „Rusko, kam směřuješ? - nic nechápeme“.

A ruské noviny "Komsomolská pravda" z 18. října 1990, téměř rok před pučem, publikovaly něco velmi podobného právě v tomto duchu, politickém:

V podstatě, Watsone, manévr „kraví overštag“ je ukázán vedle „Ruského boje“, a je spojen s efektem „opičí pracky“, jejíž symbol vidíme mezi obrázky „post-historického pikniku“, o kterém vám pověděl Galba v baru hotelu Waldorf.

— A vydání „Doba zvratů“ z 2. června 1999, č. 21(73) s fotografií-koláží pod článkem „O užitku a škodlivosti mytologie“, které jste Holmesi přivezl z Indie, ukázalo, jak probíhal proces transformace matrice katastrof, spuštěný ve vztahu k Rusku, směrem k USA. Památník zakladateli Petrohradu Petru I. - „měděný jezdec“ - na pozadí mrakodrapů New Yorku; Isakijevský chrám, odrážející se ve sklech jednoho z nich, to jsou projevy právě té přeadresace algoritmu toku matričních procesů směrem na USA.

Zajímavé je spojení ilustrací-koláží k článku „O škodlivosti a užitku mytologie“ s „pikniky“. Podívejte se, pod článkem je umístěno panorama Petrohradu a v místě, kde je obvykle vidět kupole Isakijevského chrámu, se tyčí věže newyorského Světového obchodního centra: