Druhý den po snídani jsme se sešli v pracovně Holmese. Na jeho pracovním stole ležely v chronologickém pořadí tři obrázky „pikniků“ a také kalendáře z „Hodiny zvratů“ a kopie dalších materiálů, majících vztah k „piknikům“. A já jsem přinesl sborník pověstí A.S.Puškina.
— Co to máte, Watsone?
— Než začneme posuzování ruských „pikniků“, chtěl bych vám, drahý Holmesi, přečíst jednu frázi z Puškina: „Dvě pevné (nehybné) ideje nemohou zároveň existovat v mravní podstatě, stejně jako nemohou dvě tělesa ve fyzickém světě zaujímat jedno a totéž místo.“
— „Piková dáma“?
— Naprosto správně Holmesi, — začátek šesté kapitoly. Během studia analytické poznámky o filmu „Matrix“ a také po přečtení vašich poznámek se u mě zformovala představa o globální konfrontaci dvou koncepcí řízení: biblické a jí alternativní Koncepci společné bezpečnosti. A mě se zdá, že Puškin jednou větou už v první polovině 19. století přesně vyjádřil konfrontaci dvou navzájem neslučitelných koncepcí řízení. A pokud v tom výroku Puškin obrátil pozornost na informační a materiální komponentu koncepcí, pak veškerá pověst je ve své podstatě posvěcena jejich komponentě míry. Proto pokud hovořit o matricíc-scénářích „pikniků“, pak všude je možné najít stopy číselné míry „Pikové dámy“. Mimochodem, číselná míra samotné „pikové dámy“ je podle karet „Tarot“ 51. Stačí se podívat na kalendář ve vydání „Hodiny zvratů“ № 51 (200) z 29.12.1993 a № 1 (201) z 5.01.1994 a hned je možné v nich objevit číselnou míru „pikové dámy“.
— Souhlasím, Watsone, ačkoliv v novinách za rok 1993 je ta míra vyjádřena v samotném jejich čísle, a v těch za rok 1994 – v datu jejich vydání, pokud vypustit nulu mezi dnem a měsícem. Ve své době jsem se také zajímal o číselnou míru, doprovázející „pikniky“ a její shodu s číselnou mírou „Pikové dámy“. A když se mi v roce 1995 dostala do rukou kniha profesora Illinoiské univerzity v Chicago Lorraina Laytona „Ezoterická tradice v ruské romantické literatuře“, ve které byla více než polovina obsahu věnována numerologii té udivující pověsti Puškina, rozhodl jsem se, že mi pomůže rozluštit tajemství ruských „pikniků“. Nic podobného, kromě obvyklých úvah o spojení literatury s tajnými doktrínami a kabalistikou jsem tam nenašel. Kromě toho, nabyl jsem dojmu, že Puškin se v „Pikové dámě“ jednoduše pobavil nad tím, jak se jeho současníci-zednáři oddávali mystice Kaliostro, Saint-Germaina a Svedenborga. Neminul tuto oblast ani znamenitý životopisec mého praděda Arthut Conan-Doyle, který jak vy víte, Watsone, se ke konci života zabýval spiritismem. Proto, abychom se nevraceli během analýzy „pikniků“ k „Pikové dámě“, pojďte, Watsone, vyznačíme číselnou míru dvou koncepcí, která se skutečně projevila v šesté kapitole pověsti.
Holmes vzal list papíru a narýsoval na něm následující tabulku:
___________________________________
* Hermann
— Tedy, Watsone, prozkoumáme hru „faraon“ tak, jak je popsána v pověsti. Existuje řada okolností, podle kterých je možné určit, že matrice, formovaná Puškinem skrz symboliku „Pikové dámy“, je objemnější (nadřazená) ve vztahu k matricím-scénářům „pikniků“. V první den hry Hermann z nějakého důvodu sází šek na sumu 47 000. Čekalinský na to poznamenal, že „nikdo zde ještě nesázel více než 275“. Jinými slovy, Čekalinský předvídá číselnou míru výhry 2 + 7 + 5 = 14, a Herman se orientuje na 4 + 7 = 11.
— A jaká je zde Holmesi spojitost s „Historickým piknikem“?
— Pojďme se podívat na první „piknik“. Přečetl jsem si zápis vaší besedy s Galbou, kde vás trápí otázka: „Ví o „piknicích“ nebo neví?“ Ne, Galba o „piknicích“ nic nevěděl, a vykládal vám o srpnovém puči, který probíhal v řečišti matrice „Historického pikniku“. Sama matrice dozrála, to znamená naplnila se informací a energií mnohem dříve, a umělec, který zformoval z obrázků ten rébus, plnil roli tiskárny u počítače, v jehož informační bázi matrice prvního „pikniku“ už existovala. Proč se tisk matrice „Historického pikniku“ na počest Artemidy objevil v „Hodině zvratů“ № 25 (70) 24.06.1991? Měla hlavní redaktorka publikace Natálie Čaplinová o té matrici nějaké představy? Zednáři celého světa dobře vědí, že 24. června roku 1717 bylo legalizováno modré – Janovo zednářství a možná že to Čaplinová udělala, podřizujíc se zednářské disciplíně, aby informovala zednáře o existujícím plánu-scénáři rozpadu Sovětského svazu. Zatím se mi podařilo jen vyjasnit, že měsíc po srpnovém puči 17. září 1991 na sjezdu redaktorů centrálních novin bývalého SSSR, který byl vysílán na prvním kanále Centrální televize, Gorbačov – poslední prezident Sovětského svazu, seděl napravo od redaktorky těch provinciálních, já bych dokonce řekl bulvárních novin. A navíc, bylo jí dáno právo položit poslednímu prezidentu SSSR a poslednímu generálnímu tajemníku ústředního výboru KSSS první otázku.
— Věděla ona sama cokoliv o tom scénáři?
— O tom mám silné pochybnosti, stejně jako mám pochybnosti o schopnosti členů redakce zformovat materiály novin takovým způsobem, aby se na jejich zadní straně ocitl repertoár z šesti filmů, kterých jste si vy, Watsone, všiml ve svém výzkumu.
— A jak se tam potom ty filmy ocitly a navíc daly tak přesné určení každému z pěti dní puče?
— Vše jsou to, Watsone, projevy matrice, v rámci které tehdy konali v té či oné míře všichni, kteří se účastnili puče. V tom smyslu jsou kroky Čapli-nové také výsledkem matričních projevů matrice „Pikové dámy“, nadřazené matrici „pikniků“, protože v první kapitole povídky je vzpomínka na postavu jménem Čapli-cký, nad kterým se smilovala hraběnka a sdělila mu tajemství třech karet. Ten, nakolik si pamatuji, vsadil ne 47, ale 50 tisíc a vyhrál „třikrát po sobě“, čímž vyhrál celkem čtyři sta tisíc; splatil dluh tři sta tisíc a ještě zůstal v plusu.
— Takovým způsobem skrz číselnou míru Puškin ukázal, co chybělo koncepci, na jejímž základě pracovala matrice „hry“ Hermanna?
— Správně, Watsone! 50 – 47 = 3. To ukazuje právě na to, co v koncepci, alternativní biblické, získalo pojmenování „trojjedinost matérie, informace a míry“. A proto nemám co dodat ke Galbovu vyprávění, který umístil v chronologické posloupnosti „kameny“ prvního „pikniku“ tak, aby „zákeřný nikdo“ vyzdvihl sochu Dia-Jelcina na vrchol pyramidy moci. Avšak i ta loutka-socha se nemohla dostat v rámci své činnosti za rámec puškinské matrice, vyjádřené v konkrétní symbolice „Pikové dámy“.
Holmes vzal ze stolu knihu pověstí Puškina, otevřel ji na potřebném místě a četl:
„Byl to člověk let šedesáti, náruživý; hlava byla pokryta stříbrnými šedinami; plná a svěží tvář zobrazovala dobrodušnost; oči blýskaly, oživené stálým úsměvem“
— Souhlasíte, Watsone, že ten portrét Čekalinského, daný Puškinem na začátku šesté kapitoly, silně připomíná Jelcina, jaký byl představován Západu v první roky po převratu? A nyní toto místo na konci šesté kapitoly: „Čekalinský začal rozdávat, ruce se mu třásly. Napravo letěla dáma, nalevo – eso“. Koho vám v ten okamžik Čekalinský připomíná?
— Hlavu GKČP, viceprezidenta SSSR Janajeva během jeho vystoupení v rámci GKČP v televizi.
— Naprosto správně. To znamená, že puškinská matrice je nadřazená i ve vztahu ke konání Jelcina, a jakoby proti němu konajícímu GKČP. Není v tom nic podivného: všichni jsou z jedné řídící „elity“, mající zkratku ÚV KSSS, která se, o čemž mi řekli ve Španělsku, dešifruje jako Ústřední Výbor Kapitulantské Strany Samolikvidace Socialismu. A ve vaší besedě měl Galba pravdu: pokud ne oni sami, pak jejich „loutkáři“ se jednoduše dohodli, kdo bude v nových podmínkách vládnout, a kdo po krátkém posezení ve vězení půjde na zasloužený odpočinek, předem si zajístíce aureolu „vězňů za národní štěstí“, a „loutkářům“ - možnost legitimního návratu ke scénáři politiky „socialismu“ v budoucnosti. Určitě budete souhlasit, že pokud po vítězství Jelcina právníci pevně podložili nezákonnost GKČP, pak v případě potřeby by jiný tým právníků neméně pevně podložil fakt vlastizrady Gorbačova a jeho stoupenců a pravomocnost a zákonnost GKČP, jehož vina bude při tom spočívat jen v tom, že nedosáhl úspěchu. Vždyť s tím, co my oba víme o konceptuální moci, musíme vycházet z toho, že jakékoliv zákonodárství je linií obrany, na které se jedna koncepce chrání před realizací v téže společnosti jiné, s ní principiálně neslučitelné koncepce. V konceptuálně nejednoznačné (nerozhodné) společnosti, jakou byl SSSR v poslední fázi své existence, se v jednom zákonodárství projevovaly dvě navzájem neslučitelné koncepce. Právě proto lze na jeho osnově, po konceptuálním rozhodnutí (odstranění konceptuální neurčitosti), právně bezchybně vystavět rozsudek i proti Gorbačovovi, i proti GKČP, i proti Jelcinovi a týmu reformátorů epochy „Gajdara–Černomyrdina“. Pravda, i my bychom měli být skromnější, pamatujíce na to, že o tom mluvíme jen pod tlakem toho faktu, že Rusko začalo rešit konceptuální neurčitost. A to je událost globálního významu.