Изменить стиль страницы
Poslední gambit (Mysticko-filosofický politický detektivní román) i_047.jpg

Na plánu Petrohradu v „Post historickém pikniku“ je na tom místě umístěno zobrazení „indického bojového slona“, doprovázené nápisem: „Místo seriózních srážek“. Jinými slovy, následníci Direktivy RNB 20/1 z 18.8.1948 – se dosráželi: nekopej jinému jámu, sám do ní spadneš...

Poslední gambit (Mysticko-filosofický politický detektivní román) i_048.jpg

— Naprosto správně, Watsone, tím spíše, že číslo vydání – 21 – je „oko“, které několikrát a v různých modifikacích figuruje v obrázcích kalendáře za rok 1994 s tou postavou, která krmí „ptáčky“ na nábřeží. A celkové pořadové číslo (73) mluví o tom, že dvě etapy algoritmu matrice už jsou završeny a běží závěrečná, třetí. German v Pikové dámě chtěl získat číslo 21, ale získal 13. Nu a nakonec, pokud se podíváme na mapu Petrohradu zrcadlově, uvidíme schematický plán New Yorku, jen místo řeky Hudson máme Finský záliv, z nějakého důvodu nazvaný Labutím jezerem, a Něvu, z nějakého důvodu nazvanou „řekou Moskvy“, pravděpodobně v souvislosti s klišé „ruka Moskvy“. Kromě toho, stojí za připomenutí, že zpočátku byl New York pojmenován Holanďany, jeho zakladateli, Novým Amsterodamem, a car Petr I. stavěl Petrohrad napodobujíc architekturu holandských přímořských měst, a Petrohrad byl v epoše Petra I. nazýván také „Novým Amsterodamem“.

A proto se vše odehrálo v souladu s matricí katastrof, kterou biblické znacharstvo bezmyšlenkovitě pumpovalo energií, ale už ne ve vztahu k Rusku, ale ve vztahu k těm, kdo rozpracovávali lidojedskou direktivu RNB USA № 20/1 z 18. srpna 1948. Všimněte si, Watsone, čísla direktivy, které hovoří o tom, že na úrovni číslové míry byli její autoři od samého začátku ohraničeni puškinskou matricí „Pikové dámy“. Ano, letadla vyletěla v čas, přesně ukázaný na třetím „pikniku“, ale srazila ne symboly duchovní a světské moci Ruska, ale dvě věže Světového obchodního centra – symbolu biblické civilizace. A dále vše jako v hollywoodských filmech: záchranáři v helmách a respirátorech, prach a zbytky zničených věží, připomínajících svým vzhledem věž v Pise. To vše, Watsone, vidíte na obrázcích „Post historického pikniku“.

Poslední gambit (Mysticko-filosofický politický detektivní román) i_049.jpg

— A co může znamenat, Holmesi, slovo „stopa“, napsané rukou pod sloganem „Velmi revoluční síly“?

— Na tu záhady jste myslím sám odpověděl ve svých zápiscích hodnocením událostí, které proběhly čtyři dny před katastrofou v New Yorku, — 7. září. Tehdy jste Watsone skutečně nahmatal „íránskou stopu“, která možná měla předcházet událostem „černého úterý“. Vždyť dnes se útoky v New Yorku a Washingtonu přijímají šokovanou světovou veřejností jako ideální ve smyslu úrovně organizace a vykonání. Přitom se apriori tvrdí, že vše, co bylo naplánováno, bylo úspěšně realizováno. Rozumí se, že tomu tak není, a svědkem toho je čtvrté letadlo, které spadlo na kukuřičné pole.

Bez jakýchkoli pochybností, existuje nějaký nám neznámý rozdíl mezi složitým a sofistikovaným plánem teroristické operace, z jedné strany, a tím, jak byl realizovován, z druhé strany. Je plně na místě předpokládat, že (na což ukazuje „hřib“ v „obranném pikniku“) havarované nebo sestřelené letadlo mířilo k jadernému objektu. O tom mluví i dopředu připravené prohlášení, udělané jakoby jménem „Japonské rudé armády“,  které by v případě úspěšně provedené operace přímo spojovalo ten nerealizovaný teroristický útok s mstou za americké bombardování Hirošimy a Nagasaki v roce 1945. A dnes by USA a možná ještě půlka zeměkoule bojovala s důsledky radioaktivního zamoření...

Existují pravděpodobně i další nerealizované body dávno naplánovaného a podle hodnocení specialistů, několik let připravovaného teroristického činu. V případě realizace těchto bodů by se světová historie mohla ubírat jinou cestou. Pro pochopení podstaty proběhlého by bylo užitečné dozvědět se, co neproběhlo. A zde Watsone máme o čem přemýšlet.

Ve svých zápiscích jste především obrátil pozornost na shodu číselné míry dne, kdy na Londýn nespadlo íránské letadlo, - 7, s počtem pasažérů na palubě – 430, a také jste předpokládal, že ten případ je nerealizovaný únos letadla, který mohl být namířený na Londýn. Islámští teroristé nebo ti, kdo stál za nimi, skutečně mohli rozpracovat takovou variantu. Například je dobře známé, že alžírští teroristé už v roce 1994 chtěli vrhnout letadlo na Paříž, a tehdy jen aktivita francouzských tajných služeb pomohla tomu útoku zabránit . Také je známo, že před 6 lety, po zatčení nějakého Abdul Murada v Madridu, který byl účastníkem známého teroristického útoku r. 1993 v New Yorku ve WTC, byl na jeho počítači objeven projekt unesení několika amerických civilních letadel pro následný útok na ředitelství CIA a další americké budovy, cíle strategického významu.

A nyní si Watsone zkusíme představit co by se stalo, kdyby ten teroristický útok vyšel. Tedy, 7. září padá íránské letadlo, řekněme na Westminsterské opatství, a zároveň by byl zničen symbol staré dobré Anglie, Big Ben

[64]

. Dokonce pokud by nenásledovala žádná prohlášení o odpovědnosti, vykonavatelé útoku by ihned byli určeni jako Íránci (letadlo patřilo společnosti „Iran air“). Zároveň, jak se nyní ukazuje, nějaký Íránec, sedící ve vězení v Německu, udělal skandál s administrativou, požadujíc, aby ho spojili s Bílým domem. Chtěl varovat před teroristickými úroky v New Yorku a Washingtonu. Řekněme, že měl jasný úkol – v konkrétní den začít dělat kravál ohledně jemu údajně známých plánů spiknutí proti USA, a dokonce, pokud by nic neříkal o „íránské stopě“, pak jsa íráncem, už je sám o sobě součástí „íránské stopy“.

Zatímco naši krajané prohrabují sutiny a počítají mrtvé ze 7. září, 11. září probíhá dávno naplánovaný útok v New Yorku, Washingtonu, a možná i na dalších místech USA.

Předpoklad o tom, že by Američané po 7. září uzavřeli svůj vzdušný prostor a zakázali lety vnitřních linek, považuji ze neopodstatněný: reálné události 11. září ukázaly, že USA se považovaly za nezranitelné a čekaly nebezpečí ze zcela jiných stran, než nakonec přišlo. A to, co probíhá už dlouhé roky v Evropě, včetně ničivých teroristických útoků a vojenských akcí, se jich nejen netýká, ale i oni sami se k tomu staví, jako by to k nim nemělo naprosto žádný vztah. Dokonce v Direktivě Rady národní bezpečnosti USA 20/1 z 18. srpna 1948, o které jsem mluvil, a v které se popisuje komplex opatření v politice USA, namířený na zničení SSSR zevnitř, prohlásili, že na sebe neberou žádnou morální zodpovědnost za problémy Ruska v případě jejich vzniku.

Upoutává i fakt, že v jednom z letadel si teroristé zavázali hlavy ne zelenými, ale červenými stužkami (o tom informoval jeden z pasažérů mobilním telefonem). Červená barva je barva Šiítů (a i Íránci, i členové jimi kontrolovaných teroristických organizací jsou Šiíté); symbolizuje krev mučedníků Hasana a Huseina (druhého a třetího šiítského imáma). Pravda, stejná barva je důležitá i pro všechny trockisty, včetně levých a pravých v arabských zemích.

Nyní si představme reakci Spojených států v podmínkách, kdy je jasně vidět domělá „íránská stopa“.

— Tady není nad čím přemýšlet, — zareagoval jsem, — USA by okamžitě předvedly Íránu zdrcující úder jakožto „státu-lumpovi“. Pamatuji si, že okamžitě po 11.9. byl Írán uveden mezi kandidáty na odplatu. Pravda, po nějaké době tak Američané začali nazývat i jiné země.

— Je to tak, Watsone, ale jak chápete, v případě zdrcujícího a rychlého útoku na Írán by svět byl svědkem zcela jiné historie lidstva, která se už díky bohu neodehraje. A v té neodehrané historii lze také objevit roli Afghánistánu, ale odlišnou od té, kterou máme dnes. Protože ve vytvoření Talibanu měli velký podíl Spojené státy, Pákistán a Saudská arábie, nelze vyloučit, že by se hned přidali k USA při ničení základen mezinárodního terorismu, jehož zdrojem by byl vyhlášen jejich nepřítel – Írán.

вернуться

64

Podle jména sira Benjamina Halla, řídícího výrobu zvonů.