— Jistě, Watsone. Tím spíše, že jak si pamatuji, něco o románu Gorkého „Matka“ vám říkal i Galba?
— Naprosto správně, Holmesi. Tedy:
„Na obrazovce s dětmi tančila a zpívala starší žena. Možná i jejich matka. Vzpomněl jsem si na ní, když pouštěli část o šáchidech. Neohromili mě ani tak atentátníci z jejich řad, ale matka jednoho z nich. Její syn se dobrovolně odpálil a vzal sebou několik dalších životů. Ona ničeho nelitovala. Bylo to v pořádku. U nás je literaturní postava – matka Nilovna. Ona také ničeho nelitovala. Ona blahoslovila jediného syna na revoluci, riskujíc život, na boj za štěstí všeho lidstva. Ale představit si, že by se zaradovala, kdyby se dozvěděla o smrti syna Pavla, je obtížné.
Palestinská matka pookřála, zaradovala se a mluví o tom, že se cítí šťastnou. Šťastná je i nevěsta. Je obě zdraví lidé a přejí mnoho úspěchů v tomto životě. Je to z našeho pohledu nějaké iracionální chování. Nazvat ho nelidským bude jen stěží odpovídat. Možná nadlidským? Nebo: superlidským?“
— Ano Watsone, to je ta „podoba“. Ucítili. Ve své podstatě tou otázkou Bogomolov (vypovídající příjmení samo o sobě) nevědomky sjednotil trockismus a fašismus „nadlidí“. A už nemluvím o tom, že odkryl záhadu prvního obrázku „Historického pikniku“.
S těmi slovy Holmes rozložil první „piknik“ a ukázal na přítok „Nilovna“ a na „Zeuse na obrněnci“.
— Vypadá to Watsone, že teroristé-kamikadze arabského původu – trockisté v islámu, byli vyznačeni v matrici-scénáři „Historického pikniku“ už v roce 1991. Ano, zde je možné přímo citovat Galbu: „Za co bojovali, na to i doplatili
.“ A zároveň jsem absolutně přesvědčen, že ani autor článku, ani redaktorský kolektiv, ani váš „otevřený“ trockista Galba neměli žádnou představu o „piknicích“, ačkoliv téměř celé vydání Izvestija z 22. září je posvěceno tomu ruskému „rébusu“, a Galba skutečně ozvučil všechny tři „pikniky“.— Počkejte, Holmesi, — přerušil úvahy svého přítele Watson, — zde je zdá se vazba i s rubovou stranou „Historického pikniku“.
— V jakém smyslu, Watsone?
— Pamatujete si Holmesi na šest filmů, přiložených k prvnímu „pikniku“? Tak zde, — a ukázal jsem Holmesovi na levý sloupec dvacáté strany, — v oddílu „Televizní filmy o víkendu“ je titulek „Zvůle obnažených bohů“, který otevírá řadu šesti filmů: „Závist bohů“, „Obnažená Maja“, „Kapky deště na rozpálených skalách“, „Útěk z New Yorku“, „Traffic“, „Pobouření“ a u každého je krátký obsah. Přeložit?
— Ne, Watsone, nestojí to za to. I tak je vše jasné. A já pořád dumal, proč u prvního a druhého „pikniku“ je řada filmů, a u třetího nejsou. Ukazuje se že jsou, ale objevily se teprve po završení matrice-scénáře. Ano... zpozdili se, chlapci, ztratili kvalitu „predikce“ - schopnost předpovědi na základě předvídání, není liž pravda? Ve své podstatě je na asociativní úrovni tím seznamem popsán algoritmus „Post historického pikniku“, ale... poté, co se matrice obrátila směrem proti jejím pánům – biblickému znacharstvu. Odtud i „Závist bohů“ - biblické znacharstvo je ve své podstatě polyteisté a uctívači idolů, usilující vzejít ke svým bohům Olympu. Proto je na „vrcholu“ třetího „pikniku“ starořecký bůh lásky Eros. Ale ve skutečnosti je jejich „bůh“, „bůh“ biblické civilizace, kterou porodili, peníze. A proto se mezi dvěma budovami WTC, nakolik je mi známo, nacházela ohromná litá a blýskající se, jako z čistého zlata, socha „telete“. Jen těžko shořela nebo se proměnila v prach v důsledku požárů, nejspíš byla zasypána úlomky a možná rozdrcena. „Obnažená Maja“ se asociuje s „Afrodité“; „Kapky deště...“ komentovat nebudu, protože to je vše, co oni mohou nabídnout vůči nové ruské koncepci, mající epický název „Mrtvá voda“; „Útěk z New Yorku“ sledoval celý svět 11. září, a „Traffic“, to je určitý symbol západní civilizace, zabezpečující jí stabilitu davo-„elitarizmu“ a vedoucí k „bezmíře“ (teroru, bezpráví), to jest k zániku.
— Ale přece jen, Holmesi, bin Ládin měl podle vás něco společného se zničení dvou věží WTC?
— Vidíte, Watsone, on jistě má něco společného, ale ne více, než Gorbačov se zničením Sovětského svazu. Možná. Dá se říct, že jeho reálná vina je dokonce menší, než byla Gorbačova. Ale tam i tam, za zády těch lidí stojí velmi mocné síly. Při volbě kandidatury na obraz nepřítele, ty síly oceňují její ambicióznost. Jednoduše bin Ládin při všech svých miliardách se na tu roli ukázal vhodnějším než ostatní díky své ambicióznosti a démonickému typu struktury psychiky. Gorbačov na obvinění ve zničení SSSR, které dodnes padají na jeho adresu, odpovídá: „Bylo třeba odvahy na to, začít reformy... mohl jsem dodnes sedět v křesle generálního tajemníka.“
To znamená chápejte: „Tak se zformovaly objektivní okolnosti, a vším svou totalitární minulostí, proti které Gorbačov jakoby čestně bojoval, byl Sovětský svaz odsouzen k nevyhnutelnému rozčlenění.“Ve skutečnosti by odvahou z jeho strany bylo, když spatřil polovinu své vlastní hlavy, ležící na stole před jedním z členů prezídia, nezradit mnohonárodnostní národ SSSR; nepoddat set destruktivní egregoriálně-matriční algoritmice rozpadu SSSR v souladu s Direktivou RNB USA 20/1 z 18. srpna 1948, ale najít a realizovat konstruktivní alternativu.
To by mohlo zachránit i USA od útoků 11. září: Afghánistán se stal oporným bodem wahábistů a útočištěm teroristů a drogového byznysu v posledním desetiletí 20. století v důsledku toho, že M.S.Gorbačov zradil i SSSR, i prosovětsky orientovaný režim Nadžibuly.
A bez jakékoliv imaginární odvahy, kterou si Gorbačov vysnil, jeho skutečná politická role v sobě spojila i roli Jidáše, i roli Piláta pontského při ukřižování Krista, když poslední místo toho, aby přijal jediné správné rozhodnutí a vší jemu svěřenou mocí ho realizoval, si jednoduše umyl ruce a zanechal ve své osobě budoucímu bezduchému davu obraz nepřítele lidského rodu.
V případě se Sovětským svazem byl na roli nepřítele určen GKČP s třesoucíma se rukama. Ale vy si pamatujete, Watsone, co vám řekl Galba pro agitační bod a reklamní kampaň: pokud je jeden agitační bod zničen, socialistický, pak musí být nutně zničen i kapitalistický, protože se rozhodli „vybudujeme náš nový světový pořádek“. Ale v záležitosti „agitačních bodů“ předchozího světa, díky nimž bylo možné udržovat rovnováhu, jsou šablony nepoužitelné, jinak bude vše jasné dokonce pro bezduchý dav, zírající na televizní obrazovky. Pro zničení agitačního bodu kapitalizmu je nutná jiná metoda, a aby nebyly žádné asociativní vazby s mýty starověkého Řecka, protože biblické znacharstvo chápalo, že číslo v globálním cirkuse Šapiro - „tak se složily objektivní okolnosti“ - tentokrát neprojde. Ale „přítel“ Bílého domu byl přece jen třeba. Vy víte, Watsone, že velká rodina Ládinů byla „přítelem“ Bílého domu, a cirkusové číslo – sám Usáma bin Ládin, „zbloudilý syn“
bohaté rodiny – to je také z oddílu mytologie. A zde se znovu setkáváme s Rembrandtem a jeho ohromujícím plátnem „Návrat zbloudilého syna“. Kromě toho, co o tom přečetl hrabě ve vile „Askania Nova“ z novin „Doba zvratů“ č.151 z 14. října 1997, jsem v těch novinách objevil jednu podivnou větu, které přivedla mou pozornost k podobným závěrům.Holmes vzal se stolu noviny s fotografií plátna zničené „Danae“ a ukázav prstem na konkrétní odstavec, poprosil ho přeložit.
Začal jsem překlad:
— „Současný svět je plný tvrdosti a násilí. Na konci 20. století se obětí maniaků stále častěji stávají kulturní památky. Rembrandt je šampión ohledně počtu podobných zločinů. Právě jeho obrazy přitahují maniaky se zvláštní silou.“