Právě kvůli osobitostem v algoritmice psychiky a samodisciplíně vlastní vyššímu žrečestvu, které osvojilo tandemový princip intelektuální činnosti, jsou ve vztahu k němu nepoužitelné obecně známé (obyvatelstvu-davu minulosti) postupy korumpování a silového nebo jiného vydírání protivníka při nesouhlasu s jeho názory. A ti, kdo si myslí, že mezi akceschopným vyšším žrečestvem bylo koupení nebo vydírání jednoho hierarchy jiným možné, si musí odpovědět na otázky: čím se mohli koupit navzájem lidé, jejichž slovo bylo reálně mocnější, než slovo faraona, vychováni z dětství tak, aby nebyli nevolníky instinktů a vášní? Jaké mezi nimi mohly vzniknout osobní spory, pokud jejich ohraničené fyziologické a kulturně podmíněné (díky výchově) potřeby mohly být garantovaně uspokojeny vší souhrnnou silou egyptského státu

[56]

, nemalou dokonce podle dnešních měřítek, tím spíše, že spory by zničili akceschopnost struktury „2 x (1 + 10)“, která jim zabezpečovala v životě vše, dělajíc je téměř plně nezávislé na společnosti a jejím „mínění“, které oni sami z velké části formovali?

Ale to znamená, že jsa osnovou pro likvidaci a rozřešení „nedorozumění“ různého druhu, tandemový princip pro svou realizaci sám vyžaduje jasné chápání určitých věcí, a dobrovolný souhlas chování každého z účastníků tandemu s chápáním takového druhu.

Především je nutné pochopit a smířit se s tím, že koncepce „autorského práva“, „práva na intelektuální vlastnictví“, která je na Západě vnímána jako jeden ze základů jejich civilizace, překáží realizaci svobodné intelektuální činnosti a zkodokonalování duchovní kultury ve společnosti jak celkově, tak i na základě tandemového principu činnosti konkrétně.

Tandemová intelektuální činnost je založena ve všech případech bez výjimky na přiznání objektivnosti faktu samostatného bytí všech tandemových výsledků a podřízení svého chování každým z účastníků tandemu tomuto faktu. To, co se rodí ve výsledku intelektuální činnosti na základě tandemového principu, není produktem intelektuální činnosti kohokoliv z účastníků tandemu. A v produktu tandemové činnosti je reálně nemožné vymezit „autorské práva“ každého z účastníků na odděleně vzaté uměle vybrané komponenty celostného produktu tandemové činnosti.

To poslední je podmíněno tím, že tandemový pricnip je ve své realizaci ve mnohém podobný hře „domino“ v tom smyslu, že vklad jednoho účastníka do tvořeného produktu tandemní činnosti je podmíněn předcházejícím vkladem druhého z účastníků, a navíc formuje podmínky k následujícím vkladům jich obou. Právě díky tomuto všechny tandemové produkty disponují samostatnosti bytí, při kterém jsou přítomni účastníci tandemu. V tandemu ani jeden z účastníků neobsluhuje intelektuální činnosti druhého

[57]

.

Výše řečené je klíčem k realizaci tandemového principu v životě, nikoliv pravidla, vymyšlené pro nějakou intelektuální „hru“, které je možné svévolně měnit, v důsledku čehož se získají pravidla jiné „hry“, načež je možné vybrat tu „hru“, která se více zamlouvá.

Každý člověk, jsa částí objektivního světa, disponuje osobními osobitostmi vlastními jen jemu, což získalo pojmenování „subjektivizmus“. Ve společenském životě lidí je právě subjektivizmus výzkumníků, vědců, inženýrů, zdrojem objevení se v kultuře nových znalostí a návyků. Ale je i základním zdrojem chyb, pramenících z různého druhu ohraničenosti a nedostatečnosti subjektu. Pokud někdo vyslovuje názor, nezapadající do obecně přijatého, panujícího, pak dostatečně často je mu to vytýkáno slovy „A-a-a... to je tvůj názor...“. Avšak v drtivé většině případů „vytýkači“ druhým jejich názorů dávají přednost nezamýšlet se nad obsahem těch názorů a nad tím, nakolik adekvátně je v nich vyjádřen objektivní běh událostí života, a v čem konkrétně je subjektivní mínění chybné a jaké osobitosti psychické činnosti člověka, který daný názor vyjádřil, našly své vyjádření v těch chybách.

Pokud se zaměřit právě na tyto otázky, pak všeničící skepticizmus a nihilizmus typu „A-a-a... to je tvůj názor...“ se promění v jednu z dvou komponent tandemového principu. Pokud odpovědi na otázky takového druhu nebudou odmítnuty nositelem mínění „Ale táhni, … Kdo jsi, abys mě poučoval?!“ pak on tím samým začne svou část tandemní činnosti, ve výsledku čehož se jeho počáteční názor může změnit, ale kromě toho bude nový názor doprovázet i nějaký názor na partnera jako člověka a jako na nositele určitých znalostí a návyků.

Pokud partner neodmítne to mínění o otázce a doprovázející ho mínění o sobě, a nepřeruší dialog, pak může završit první cyklus tandemové činnosti zrozením třetího názoru, jež se bude v nějakých aspektech odlišovat od výchozích názorů každého z nich na danou otázku. To třetí mínění ohledně zkoumané otázky bude nevyhnutelně doprovázeno nutností změnit své sebehodnocení pro každého z účastníků tandemu ohledně těch či oněch svých osobních kvalit, znalostí a návyků. Pokud se to bude týkat dostatečně seriózních otázek, pak je možný jak krach osobnosti, zatvrzelé ve své přívrženosti názorům, neadekvátním objektivní realitě , tak  i její přeměna.

Tandemové efekty v intelektuální činnosti jsou důsledkem toho, že z pohledu zdravého smyslu každého z účastníků tandemu je subjektivizmus jeho partnera svého druhu „dláto“, odřezávající z produktu tandemové činnosti chyby, vzniklé v důsledku subjektivizmu každého z nich; ve vztahu k osobnosti člověka se subjektivizmus jeho partnera jeví kovářským kladivem, a tandemový produkt – kovadlinou. V důsledku takového druhu vzájemného „kovářského“ opracování se od osobnosti odstraňuje poměrně mnoho všelijaké „náplavy“ chybného subjektivizmu, který našel vyjádření v jeho osobním vkladu do produktu tandemové činnosti. Ten proces je tím více psychologicky bolestivý a nepříjemný, čím více osobnost nárokuje „intelektuální vlastnictví“ ve vztahu k výsledku tandemové činnosti a jeho komponent a čím více se považuje (ve vnímaní sebe samého) za „lepší než ostatní“

[58]

. Když začíná opracování osobnosti v kovárně tandemových vztahů, pak od některých odlétá tak mnoho plev, že z nich zůstane máloco a někdy se velká osobnost jednoduše v těch slupkách-plevách ztrácí. A právě strach ztratit tvář v opracování takového druhu, který je vlastní egoistickému individualizmu, je jednou z hlavních překážek, které je nutné překonat, aby bylo možné se v praxi přesvědčit, že „jeden rozum – dobře, dva – lépe“.

Z toho je možné pochopit, že tandemový efekt se projevuje tím ostřeji, čím odlišnější je ta životní zkušenost, která je uložena v duších účastníků tandemu, a čím svobodněji (volněji) a vlídněji se každý z nich staví k druhému. A podobně tandemový efekt mizí v situacích, podobných básni I.A.Krylova „Kukačka a kohout“, kdy „kukačka“ chválí „kohouta“ za to, že ten chválí „kukačku“. V prostředí individualisticky myslící inteligence je mnohem častější setkávat se s „tandemy“, podobnými ptačímu, popsanými Krylovem a obětavě zaujatými vzájemným chválením; přičemž jeden a tentýž „intelektuál“ může postupně být účastníkem několika tandemů vzájemného chválení. Ale pokud alespoň jeden z účasníků vzájemného chválení přejde k uskutečnění principů tandemní činnosti, pak riskuje ztratit svého partnera a chválitele, kterému „kovářské opracování“ jeho domýšlivosti je nepříjemné a urážlivé.

Intelektuální činnost v tandemu probíhá jako přímá komunikace lidí, ve které probíhá výměna subjektivní informace mezi nimi. Tato výměna je tím více efektivní, čím více je soustředěno vnímání účastníka na jeho partnerovi. Informační výměna takového druhu může probíhat bez přerušení poměrně dlouho; může se obnovovat po vícenásobných přestávkách, které mohou i na několik let přerušovat posuzování nějaké konkrétní problematiky. Delší doba taktu (cyklu) tandemové činnosti a charakter informační výměny mezi lidmi dává odpověď na otázku, proč „třetí je navíc“ a proč jsou ještě víc „navíc“ a zbytečnější čtvrtý a další rozumy.