V ten moment zaklepal na dveře Prakaš a vešel.

— Promiňte, pane Holmesi, že jsem se zdržel. V Puttaparti jsou z Bombaje jen 2 lety týdně – ve středu a v neděli, a vy potřebujete být třináctého října v Londýně. Pokoušel jsem se vyjasnit varianty cesty po železnici, nebo autem, ale v administraci chrámu mi s velkými tajnostmi řekli, že dnes ráno přiletělo z Bombaje letadlo s nějakou delegací, a v 16:00 letí zpět. Ukázal jsem vizitku naší firmy a oni mi slíbili, že  nás vezmou na palubu, pokud vedení delegace bude souhlasit. Po získání souhlasu jsem vám hned objednal letenku na trasu Bombaj-Hamburk-Londýn, odlétá ve dvě hodiny v noci 13. října. Doufám, že vše vyjde jak má, pane Holmesi, a v sobotu ráno budete už na letišti Heathrow v Londýně. Máme tedy ještě skoro dvě hodiny do odjezdu na letiště Sai Baby.

— Děkuji, Prakaši, že vše vychází tak dobře. A vy máte skutečně v Rusku bratra?

— Ano, pane Holmesi, skutečně žije v Rusku a zabývá se turistickým byznysem. Můj starší bratr dávno odletěl do Švýcarska a úspěšně pracuje v oblasti medicíny. Otec měl sen, aby i prostřední bratr žil a pracoval ve Švýcarsku, protože má také medicínské vzdělání. Ale naše rodina měla patrona–učitele, který měl velmi rád mého prostředního bratra a důrazně mu doporučoval po ukončení vzdělání žít a pracovat v Rusku.

— To je zajímavé, Prakaši, proč právě v Rusku, když život ve Švýcarsku je mnohem klidnější a bohatší?

— Říkal, že v následujícím století budou mít všechny důležité události kořeny v Rusku a v Indii by měli chápat, co tam reálně probíhá.

— A váš učitel byl někdy sám v Rusku?

— Ne, ale on o té zemi vždy velmi mluvil v dobrém a říkal, že Rusko ukáže Indii pravou cestu.

— A váš bratr žije v Rusku už dlouho?

— Více než deset let, má tam děti, které se učí v ruské škole a když přijíždí s rodiči na prázdniny, pak nehledě na indický zevnějšek, podle způsobu myšlení, chování a zvyků, jsou ruští.

— A co to podle vás znamená, Prakaši, být ruským?

— Ó, pane Holmesi, o tom jsme s bratrem hodně hovořili. Rusko je mnohonárodnostní země a on sjezdil mnohé její regiony. Pochopil, kdo jsou to gruzíni, tataři, arméni, uzbeci a dokonce židé, ale často si stěžoval učiteli, když ještě byl na tomto světě, že nemůže pochopit, kdo jsou to rusové. Učitel ho uklidňoval a slíbil, že jednou v Rusku potká člověka a ten mu vysvětlí, kdo jsou to rusové. Ale aby pochopil jeho vysvětlení, které bude velmi prosté, bratr musí dobře znát ruský jazyk. Učitel dokonce popsal, jak bude ten člověk vnějškově vypadat, a bratr ho celou dobu hledal. A minulý rok, když přijel na dovolenou, jsme si všichni všimli toho, že se velmi změnil. Je těžké popsat, v čem spočívaly jeho změny, protože se netýkaly zevnějšku. Byly to vnitřní změny. V ten příjezd on poprvé řekl, že pochopil, kdo jsou to rusové. Všichni jsme prosili, aby nám vysvětlil, jak to proběhlo, a zda skutečně potkal toho člověka, o kterém mluvil učitel.

— Jednou, — začal své vyprávění, — jsem jel vlakem Moskva-Petrohrad. Spolu se mnou se v kupé ocitl člověk, zevnějškem podobný na toho, o kterém mě varoval můj učitel. Velmi jsem si s ním chtěl promluvit, abych prověřil, nakolik přesné jsou předpovědi, které jsem dostal, ale dlouho jsem nevěděl, jak navázat rozhovor. On to zjevně vycítil a promluvil první. Za nějakou dobu, když naše beseda vešla do klidného tempa, jsem mu zadal otázku, která mě mučila. On mi řekl že je to velmi jednoduché, protože ačkoliv jsem Ind, rozumím rusky. Poprosil mě bedlivě se zaposlouchat do slovních spojení, které bude pronášet. Soustředil jsem se a on začal jasně vyslovovat spojení: arménský člověk, francouzský člověk, tatarský člověk, americký člověk, čečenský člověk, židovský člověk, a nakonec, po malé pauze, pomalu pronesl – ruský člověk. Poté jsem skutečně najednou pochopil, kdo jsou to rusové, což jsem svému společníkovi i řekl. A co jste pochopil? — zeptal se on. Ruští, — odpověděl jsem, — to je budoucí název celého lidstva. Vidíte, jak je vše jednoduché, — řekl on a dodal, — o tom se více než před sto lety pokoušel říct světu Dostojevský, ale tehdy ho málokdo pochopil, protože nebyl rozvinut pojem vzájemné vloženosti jevů a procesů. Ruský – to je objímající pojem ke všem národnostem a proto vědomí lehce přijme pojmy – ruský američan, ruský neměc a dokonce ruský číňan, ale okamžitě se dostane do slepé uličky u nesmyslného spojení – americký ruský, německý ruský, čínský ruský [v ruštině se „Rus“ ve smyslu národnost řekne přídavným jménem - „russkij“, pozn. překl.]. Zde nejde o mohutnost toho či onoho národa, ale o naprosto nový pojem, objímající všechny národy. A ruský „nacionalismus“ je tak nebezpečný ne proto, že reálně existuje, ale proto, že v perspektivě může sjednotit všechny národy na zcela jiných mravních principech, alternativních těm, které dnes panují v biblické kultuře.

— A co ještě říkal váš bratr o Rusku? Co podle vás měl na mysli Sai Baba, když mluvil o nutnosti pomáhat bratrovi v otázkách Ruska a Indie? — zeptal se Holmes.

— Řeč šla o nějaké koncepci, alternativní Bibli. Bratr řekl, že se svým spolucestujícím mluvili téměř do rána. Ten ruský mu nechal knihy a slíbil pomoc v osvojení nové koncepce.

— A bratr vám o té koncepci říkal?

— Ano, pokoušel se, ale tehdy jsem nepochopil vše, protože bratr mluvil rychle. Podle mého tam byla řeč o nějakém novém finančním systému, ve kterém nebude spekulativní trh cenných papíru, nebude zlodějský úrok, s jehož pomocí všechny země třetího světa, včetně Indie, spadly do beznadějné kabaly k Mezinárodnímu měnovému fondu. Nový finanční systém a mravnost, která ho zrodí, zformují i novou ekonomiku, ve které se budou v prvé řadě uspokojovat demograficky podmíněné potřeby (jídlo, oděv, obydlí, vzdělání), a parazitické (předměty rozkoše, všechny druhy narkotik, včetně alkoholu a tabáku) se budou uspokojovat podle principu co zbude, na jehož základě se v současné civilizaci naopak uspokojují demograficky podmíněné potřeby.

Jinými slovy, proběhne změna priorit, což bude prvním příznakem realizace nové koncepce. Ještě mnoho mluvil o informační válce, kterou Západ vede proti Rusku, a vyjadřoval přesvědčení, že Rusko, které prohrálo jednu důležitou bitvu, neprohrálo válku, a jednoduše jen převedlo konfrontaci na nějaké vyšší priority prostředků řízení. Mluvil o šesti prioritách informačních zbraní, ale to už neumím převyprávět.

— Děkuji, Prakaši. O těch šesti prioritách zobecněných prostředků řízení jsem se dozvěděl z analýzy o knize Zbigniewa Brzezinského „Velká šachová deska“. Ten ruský ve vlaku řekl vašemu bratru, že Rusko prohrálo se Západem jednu bitvu informační války, ale samotnou válku neprohrálo. Nemohl byste upřesnit, co měl na mysli? Pokoušel jsem se v té otázce zorientovat po seznámení se s dvěmi analytickými zápisky, přeloženými do angličtiny a uvedenými na stránkách dotu.ru. Ale bohužel, výsledek pro Rusko z mého pohledu vypadá neutěšeně. Možná že nemám dost informací, ale pro svět v celku, nezávisle na tom, o kterých ze zobecněných prostředků řízení je řeč, je velmi důležité, v jakém jazyce k člověku přichází informace. Například my zde, představitelé tří národů, se navzájem dorozumíváme v anglickém jazyce. Během této cesty jsem hovořil se španěly, egypťany, francouzy, rusy, němci a všude byla jazykem angličtina. Souhlasím, že biblická koncepce porodila daleko nedokonalé současné technologie, které, nicméně, jsou rozšířeny po celém světě, a všechny země na světě usilují především o to, získat ty technologie, ale veškerý jejich lexikální doprovod je v angličtině. Veškeré softwarové zabezpečení počítačů je v angličtině, a také mezinárodní síť internet. A ruský jazyk, na kterém je vypracována nová koncepce, alternativní biblické – ten ovládá ne více než 300 milionů lidí. Jak se rusové chystají řešit problém jazyka komunikace?

— Mohl bych Prakašovi v té otázce pomoct, jestli nebude namítat, — zapojil se do rozhovoru Griša.

— Ano, jistě. Nemyslím, že by i můj bratr byl na tu otázku schopen odpovědět, pane Holmesi.