— Upřímně z vás mám radost, Grišo. A jsem vám vděčný za to, že jste mi objasnili mnohé věci, ale je jedna otázka týkající se Ruska, která mi přesto nedá spát.

— Nejsem přesvědčen, Holmesi, budu-li schopen odpovědět, ale váš upřímný zájem o Rusko u mě nevyvolává pochyby a proto jsem připraven.

— V historii Ruska je pro mě mnohé nepochopitelné: proč v té zemi tak lehce přijímají vše nové, a potom to se stejnou lehkostí odhazují jako nepotřebný omyl? Nemluví to snad o lehkomyslnosti ruských?

— Je to zvláštní, ale ta otázka dlouhou dobu mučila i mě. Nemohl jsem ji tak přesně zformulovat, jako jste to udělal vy, ale mluvil jsem na to téma s hosty z Petrohradu a pokusím se předat vám jejich mínění o dané věci. Podle jejich názoru, ruská regionální civilizace dlouhou dobu plnila roli systému s pozitivními zpětnými vazbami ve vztahu ke globální civilizaci, samozřejmě pokud se na procesy v ní dívat z pozice chápání světa regionální civilizace Západu.

— To je něco z oblasti kybernetiky?

— Ne, pane Holmesi, to je z oblasti Dostatečně všeobecné teorie řízení. Podle ní, pokud do takového systému vstupuje signál (buzení) s určitou frekvencí, amplituda výkyvů systému roste, a může dojít dokonce ke zničení systému, pokud se nezbavit buzení, přivedeného zvenku. Pokud stejný signál jde do systému s negativními zpětnými vazbami, pak amplituda naopak klesá, systém se stabilizuje a nachází nový rovnovážný stav.

— Nechápu, jaká může být podoba takového systému s Ruskem.

— Ruská civilizace je sociální systém, a roli budícího signálu, postupujícího zvenku, může hrát například přišlé z Byzance historicky zformované křesťanství, nebo marxizmus, který byl nejen vnucen ruskému národu, ale v nějaké míře, stejně jako křesťanství, byl ze začátku přijat určitou částí obyvatel Ruska. A teď si představte, že jedno i druhé je v nesouladu s tím, co se na Rusi vždy nazývalo Božím záměrem(zámyslem). Vzniká tedy, že Rusko jako systém s pozitivními zpětnými vazbami, takové „buzení“, přicházející zvenku, ze začátku přijme, a potom dovádí do absurdna a pak s cílem sebezáchovy zavrhuje.

— A jak dlouho to může pokračovat?

— Do té doby, dokud Rusko nezačne jako první v globální civilizaci žít v souhlasu s Božím záměrem. Taková je jeho mise.

— A co druhé civilizace, Západ například?

— Pokud pokračovat v té analogii, ještě jednou obracím vaši pozornost na to, že z pozic norem kultury Západu, Západ je systém s negativními zpětnými vazbami, a on se přizpůsobuje i tomu řídícímu signálu - „podráždění“, které je v konfrontaci s Božím záměrem.

— A  jaký existuje mechanizmus přizpůsobení se k nesprávnému řídícímu signálu?

— Systém rozdělení moci, díky kterému zákonodárná, výkonná a soudní moc jsou izolovány navzájem, a na tom základě se úřednící, ti z nich, kteří mají za cíl konat dobro, pokoušejí zamezit a kompenzovat zneužití ostatních druhů moci. To zčásti umožňuje zmenšit amplitudu podráždění, rozených nespravedlivostí konceptuální moci, a světu to vše připadá jako příklad stabilního systému.

— A co je v tom špatného, proč Rusko nechce využít metody, které už staletí pracují na Západě?

— Pokouší se. V Rusku po roce 1991 také usilovali o rozdělení moci, ale u každé civilizace je svá mise, pokud je reč o Božím Zámyslu. Všechno je ve spravedlivosti. V ní jsou všechny problémy ruské civilizace. A proto žádné rozdělení moci v Rusku není možné. Navíc, všechny pokusy kopírovat v tomto smyslu Západ budou jen zhoršovat situaci Ruska. Rusové odedávna nazývali svou zemi Svatou Rusí. A tvrzení, nároky, zavazují přesně taktéž, jako pozice

[42]

. A pokud si někdo myslí, že ani nároky, ani pozice ho nezavazují, pak ho zabíjí. Proto blaho v Rusku je možné jen tehdy, pokud je v něm spravedlivá konceptuální moc, spravedlivá moc ideologická, zákonodárná, výkonná, soudní a … žádné rozdělení moci, ale jejich vzájemné proniknutí a podpora představiteli každé z nich činnosti ostatních.

Griša zatnul pěst a ukázal, že všechny druhy moci musí v Rusku pracovat jako jeden celek, načež zakončil.

— Ale jestli se podíváte na nemožnost realizovat v Rusku rozdělení moci západního typu z pozic svobodnějšího vnímání světa, než to, panující na Západě, pak právě Rusko se jeví zamykatelem

[43]

negativních zpětných vazeb všeho lidstva. Jinak řečeno, to, co se při regionálním pohledu zdá jako destruktivní vzhledem k systému pozitivní zpětné vazby, v alternativně-objímajícím procesu, tj. v životě globální civilizace, plní roli negativních zpětných vazeb, nedovolujících lidstvu jako celku dojít do stabilního nepravého

[44]

světového pořádku. Taková je mise Ruska. Nevím, jestli jsem vám odpověděl na vaši otázku, pane Holmesi, ale mě takové vysvětlení uspokojilo.

— Ano, něco na tom je, — zádumčivě pronesl Holmes, a po malé pauze pokračoval.

— Jsem na zvláštní cestě. Jako bych sesbíral mnoho zajímavých faktů, ale je třeba čas, abych je osmyslil a systematizoval. Pochopil jsem, myslím, to hlavní: rusové se skutečně dívají na svět nějak jinak a proto k řešení mnohých problémů přistupují úplně jinak, než na Západě. Zajímavé je i to, že ve všech zemích jsem dostával kopie petrohradského časopisu „Doba zvratů“, který, jak jsem pochopil, není časopisem celostátní úrovně. Co to znamená, Grišo?

— To, pane Holmesi, vám objasnit nemůžu, ale mohu nabídnout ještě jednu „Hodinu zvratů“, která vás možná zaujme.

S těmi slovy Griša vyndal ze své složky kopii 4. strany týdeníku „Doba zvratů“ z 2.6.1999, № 21 (73) s velkým článkem na celou stranu. Holmese zaujal ne samotný článek, ale fotosnímky či spíše snímky-koláže, ve kterých bylo na panorama Petrohradu naloženo panorama New Yorku, a přesněji té části Manhattanu, nad kterou se ještě tyčily siluety věží-dvojiček.

— Grišo, přeložte prosím název článku, — poprosil Holmes.

— „O škodlivosti a užitku mytologie.“

— A jméno autora?

— Žukov, Konstantin.

— Nakolik znám historii druhé světové války, maršál Žukov obrátil válku u Stalingradu a dobyl Berlín?

— Ano, pane Holmesi, Georgij Konstantinovič Žukov, ruský maršál, poté, co naši krajané poplivali Stalina, nyní zosobňuje zlom v průběhu války: porážka hitlerovců pod Moskvou, porážka německých fašistů u Stalingradu, a jako výsledek – přijetí bezpodmínečné kapitulace Třetí říše u Berlína v Postdamu a velení přehlídce vítězství. Vše to je pravda, ale zdaleka ne celá pravda. Jsou síly, které v Rusku potřebují posmrtný kult takovým způsobem mytologizované osoby maršála Žukova. Dokud tomu a dalším mýtům mnozí věří, nemohou si uvědomit důležitější pravdu o revoluci v Rusku v epoše první poloviny 20. století, skrývanou za takovými mýty. A to už není mýtus, ale surová realita naší doby.

— Podivné, ale o podstatě mytologie, její „škodlivosti a užitku“, už jsme hovořili s jedním ruským hrabětem v Lichtenštejnsku před dvěma týdny. Tehdy byla řeč o druhé světové válce – informační. Potom jsem pod Madridem besedoval s rusy a španěly o egregoriálně-matričních válkách, jdoucích na Zemi od dob Atlantidy. V Egyptě jsem se dozvěděl o naprosto neobyčejné stránce činnosti ruského básníka Puškina, jehož někteří v Rusku považují za duchovního nástupce faraona Echnatona a jeho následovníka Mojžíše. A teď v Indii se dovídám o tom, „jak se mění vody“. Pokud Grišo nebudete namítat, vzal bych sebou kopii vydání a text podobenství, se kterým jste mě laskavě seznámil.

— Jistě, pane Holmesi, vše jsem to připravil speciálně pro vás. Nyní je v ašrámu právě čas oběda. Pojďte, půjdeme do jídelny, a vy už máte na čase chystat se.

Vyšli z bloku „WEST“, kde byli ubytováni, a po cestě do jídelny uviděli nevelkou skupinu poutníků, stojících pod stříškou proti slunci.