Z tváří přítomných bylo možné poznat, že vůbec nechápou, o čem je řeč. Ale rozhovor očima a slovy u Sai Baby probíhal na různých úrovních . Ten starý a moudrý člověk znal mnohem více, než mohl povědět svým návštěvníkům. Holmes chápal, že slovy mu stejně nic neřekne; zbývalo pozorně číst to, co dosud v nějakých smutných obrazech proudilo z očí Sai Baby. A jeho oči, překvapivě mladé a živé, zároveň vyprávěly a zároveň četly návštěvníka. Ale jak je těžké číst neznámé obrazy, jdoucí z hlubin věků; ještě těžší je překládat ty obrazy na jazyk obecně použitelné slovní zásoby. Holmes si vzpomněl, co mu vyprávěl ve Španělsku Verov o pojmech, jako o jediném systému obrazů i slov, ale zde byl i Verov málo.

— A ty, — stroze se obrátil Sai Baba k Prakašovi, — proč jsi tady? Ty nejsi Angličan, ale máš rád vše anglické. Nedobře.

— Já pomáhám panu Holmesovi, — složiv motlitebně ruce, odpověděl Kumar a jeho tvář se z tmavé stala šedou.

— Já vím, komu a čemu ty pomáháš, — znova se usmál Sai Baba, — ale proč málo pomáháš svému bratru?

— On žije  v Rusku a dobře si poradí se svými záležitostmi.

— Má také záležitosti, které nepovažuje za své, ale které pro Rusko a Indii mnoho znamenají. A ty mu máš pomáhat, ale pro to ty sám musíš pochopit to, co ještě nepochopil tvůj bratr. Ale tady Krišna v těch věcech už něco chápe. — A spiklenecky mrknul na Grišu. — Pomoz mi, — obrátil se k Prakašovi, což bylo znakem zvláštní náklonnosti.

Ten s modlitebně složenýma rukama na kolenou přilezl ke křeslu. Sai Baba se opřel  o jeho ramena a vstal, čímž dával všem najevo, že audience je u konce. Všichni vstali a zamíříli k východu. Ohromné prostranství chrámu bylo osvíceno ranním sluncem a... prázdné. Beseda trvala více než hodinu, a pětitisícový dav se rozešel, což Holmese silně zmátlo. Poutníci šli na snídani a Holmes se svým doprovodem také zamířil do jídelny. Po snídani Griša navrhl, aby  si prohlédli pamětihodnosti ašrámu. Během krátké procházky Holmes uviděl muzeum všech náboženství a svatý strom, na kterém podle legendy Sai Baba ještě jako chlapec tvořil pro vesničany z okolí různé exotické plody. Bylo okolo deseti ráno, ale slunce nemilosrdně pálilo, a Holmes poprosil Grišu zavést ho na zdejší poštu, aby mohl zavolat do Londýna. Slyšitelnost byla výborná a Watson informoval, že je připraven k posouzení „pikniků“. Po telefonním rozhovoru Holmes navrhl vrátit se do hotelu. Prakaš, který se odkázal na to, že musí řešit otázky spojené s odjezdem do Puttparti, někam zmizel, a Griša odešel pro svou složku s papíry. Holmes čekal na Grišu u hotelového bloku s názvem „NORD“, korpus 4. Jeho pohled utkvěl na velkém stromě u kamenné stěny, ohrazující ašrám ze všech stran. V ten okamžik se objevil Griša.

— Řekněte prosím, Grišo, v jakém bloku bydleli Rusové?

— Zde, — ukázal Griša na blok NORD, korpus 4, — oni měli rádi procházky v této oblasti, kde je velmi bavila společnost opic, žijících na těchto stromech. Chcete se podívat?

Holmes se přiblížil ke stromu, který upoutal jeho pozornost, a skutečně mezi větvemi uviděl chytré kukuče mladých opiček a jejich rodičů.

— Žijí zde dlouho?

— Dlouho, poutnící je krmí a považují za svoje.

Holmes se v doprovodu Griši vrátil do pokoje a poprosil ho podropněji povyprávět o loňské návštěvě Rusů v ašrámu.

— Všechno začalo přesně stejně, jak to bylo dnes s vámi, pane Holmesi. Ale Rusové na prvním setkání zadali mnoho otázek Svámímu a jejich skupina, skládající se z pěti mužů a šesti žen, nepůsobila jako jeden celek. Už jsem říkal, že jsem na prvním setkání nebyl, a vím o ní jen z doslechu. Svámí z nějakého důvodu nezačal odpovídat hned, a přenesl setkání na následující den. Přičemž chtěl mluvit jen s třemi, kteří nově přibyli z Petrohradu. Ostatních osm žilo v očekávání setkání už několik měsíců, ale z nějakého důvodu se s nimi už po prvním setkání nechtěl vidět. Kromě toho upozornil, že rozhovor bude bez žen a v přítomnosti kvalitního tlumočníka. Takovým způsobem mi byl dán signál, že má přítomnost není žádaná, přestože kromě mě jiní tlumočníci v ašrámu nebyli.

— A proč, Grišo, vás Sai Baba nazval Krišnou? — zeptal se Holmes.

— To je u něj taková hra, — s úsměvem odpověděl Griša, — on mě pokaždé v přítomnosti nových hostů tak nazývá.

— A vy, co si myslíte, skutečně Sai Baba tvoří z ničeho ty věci, které jsem viděl vlastníma očima?

— Ano, a říká, že to může dělat každý. Ale mě se zdá, že chápe, že každý nemůže. Tento prsten, — Griša ukázal na pravé ruce zlatý prsten s velkým briliantem, — daroval mně a já věřím, že ho vytvořil, ačkoliv zevně je to neodlišitelné od iluze. Jeden z ruských to vysvětloval z pozic představ o vesmíru, jako o procesu trojjedinosti matérie, informace a míry.

— Řekněte mi o tom podrobněji, Grišo. Mě se zdá, že praxe „tvorby“ Sai Baby má přímý vztah k záhadě „pikniků“.

— Pokusím se, pane Holmesi, o tom říct, co jsem slyšel od ruských, ačkoliv se čestně přiznám, že to není jednoduché předat nejen anglicky, ale i rusky. Rusové považují Sai Babu za egregoriálního vůdce nějakého starodávného indického egregoru, který v průběhu mnohých tisíciletí zabezpečoval stabilitu davově-“elitární“ pyramidy té starodávné země. Předpokládají, že Svámí vládne starými metodami matričního řízení, jejichž podstata je ve formování nutných obrazů pro řízení procesů a přidání jim uspořádanosti na všech vzájemně vložených úrovních organizace vesmíru: od prvočástic vákua po atomy a molekuly. Pokud existuje obraz (informace) a je mu přidána odpovídající míra (uspořádanost), pak v závislosti na tom, nakolik ta obraznost odpovídá uspořádanosti – objektivní míře – matrici Božího předurčení, proces se může realizovat. Oni se přijeli podívat, jak můžou zdegenerovat za mnohá tisíciletí metody matričního řízení, pokud se nerozvíjí pojmový aparát, a vše probíhá na úrovni obrazů. Vždyť pojmy, to je systém skládající se z obrazů a jim odpovídající lexiky. Vy pane Holmesi jste obrátil pozornost na chudost vyjadřování Svámího?

— Ale vždyť on mluvil se mnou i s Rusy v angličtině. Pokud by mluvil v rodném jazyku...

— To..., promiňte, že jsem vás přerušil, pane Holmesi, ale nic by se nezměnilo. Jinými slovy, pokud by mohl všechno předávat v jednoznačné lexice, pak by takových Svámí v Indii, nebo minimálně v Puttaparti, bylo mnoho. Ale Sai Baba, jako i všechny jeho předchozí inkarnace, je jeden, a nový Sai Baba se objeví jen poté, co se stávající odebere na onen svět. Svámí o tom sám mluví. Proto vše, co zde Rusové spatřili, je uspokojilo, a řekli mi, že nemá smysl ptát se Sai Baby na metody matričního řízení, protože on o nich může mluvit jen v obrazech.

— A on jim to řekl? A oni pochopili, co říkal?

— Nejméně jeden z nich řekl, že pochopil.

— A vy Grišo byste to byl schopen tlumočit?

— Je to velmi složité, ale pokusím se. Oni mají za to, že žreci dávné Atlantidy předávali informaci jeden druhému bezprostředně v obrazech v přímé výměně pomocí biopolí. Z jedné strany to zrychlovalo výměnu velkých objemů informací, a z druhé strany to způsobovalo přehlížení rozvoje kultury řeči. Kromě toho, podle mínění ruských, při takovém vztahu k telepatii a řeči byla jejich psychika téměř neustále připojena do těch či oněch egregorů. A to způsobovalo tu okolnost, že byli velmi silně omezeni ve schopnosti modelovat možné varianty rozvoje událostí. Jinými slovy, procesy, které usilovali řídit, se v mnohých případech rozvíjely v tempu rozvoje jejich představ, a což je nejnebezpečnější – bezalternativě, to znamená bez hodnocení důsledků a kvality řízení ve smyslu „dobře“, „špatně“, „neurčeno“.

— Jak to tak mohlo být? — zeptal se Holmes.

— Také jsem si to dlouho nemohl představit, — začal odpovídat Griša, — dokud jsem si nevzpomněl, jak jsem jednou šel po ledu a začal jsem si představovat, že uklouznu a spadnu. A než jsem si to stačil dopředstavit do konce, už jsem letěl, div si nezlomil vaz.

Tak i v případě dávné Atlantidy. Podle názoru Rusů se v takové bezalternativnosti, neoddělitelné v reálném životě od procesu jejich představivosti, projevovala jejich vadná morálka. A proto vše to, dříve nebo později, muselo vést a vedlo ke globální katastrofě, která tu civilizaci zničila.