Prakaš vyjasnil u administrace ašrámu vše, co se týkalo rituálu setkání se Sai Babou a navrhl jít po večeři dřív spát, když někdo ostražitě zaklepal na dveře pokoje. Holmes se tázavě podíval na svého souseda, ale ten překvapeně pokrčil rameny a vším vzezřením dával najevo, že nikoho nezval.

— Vejděte, — ozval se Holmes.

Dveře se otevřely a do pokoje vešel mladý člověk v bílém oblečení poutníka a se složkou nějakých papírů. Na pohled mu bylo kolem třiceti let. Měl tmavou tvář s trochu šikmými tmavýma očima a odzbrojujícím přívětivým úsměvem. Holmes se rozhodl, že pokud to není místní člověk, pak nejspíše patří k obsluze ašrámu. Ale co ho sem přivedlo?

— Pane Holmesi, prosím o prominutí, že jsem přišel bez pozvání. O vašem příjezdu jsem se dozvěděl od známého z administrativy. Říkají mi Griša, jsem z Ruska a zde jsem už téměř tři roky. Doprovázím ruské delegace jako tlumočník, když je Sai Baba pozve. Před rokem přijeli z Petrohradu tři Rusové a Sai Baba je pozval hned první den, což se stává velmi zřídka. Měl s nimi hodinovou besedu a navrhl v ní pokračovatnásledující den, což se zde minimálně po tu dobu co jsem zde já, nestalo ani jednou. Na první setkání jsem se nedostal, protože tři hosty z Petrohradu doprovázel jeden Rus, který je zde netrpělivě čekal téměř tři měsíce. Na prvním setkáním mu Sai Baba vyjádřil svou nespokojenost, což všechny překvapilo, protože Sai Baba je vždy a ke všem velmi zdvořilý, proto na druhé setkání Rusové pozvali mě, a tak jsem byl svědkem jejich besedy se Sai Babou. Tam proběhlo z mého pohledu mnoho neobyčejného a zajímavého, ačkoliv jsem to nepochopil hned, ale teprve poté, co moji krajané odletěli do Bombaje.

V Puttaparti se objevili asi měsíc po zániku atomové ponorky Kursk. Na příčinu té katastrofy a její následky měli svůj názor, a zjevně si ho chtěli prověřit u Sai Baby. Jako ilustraci možných variant vývoje událostí v Rusku a ve světě mi ukázali „pikniky“ z petrohradského časopisu „Doba zvratů“ a řekli, že ty rébusy máte a že se jimi zabýváte, minimálně od roku 1994. Pobyl jsem s nimi dva dny a dozvěděl se tak mnoho nového, že se doteď nacházím pod dojmy z toho, co jsem slyšel. Oni neříkali, že se tady objevíte, ale mě se zdálo, že se tady objevit musíte. A poté, co letadla-kamikadze zničila Světové obchodní centrum v New Yorku, jsem, přiznávám se, váš příjezd očekával. A když jsem v aktuálním seznamu cestujících uviděl vaše jméno, pane Holmesi, jednoduše jsem neodolal a musel jsem k vám zajít. A tak jsem zde.

Ze začátku bylo zjevné, že host byl nervózní, ale brzy začal mluvit uvolněněji a jeho řeč svědčila o dobré škole anglického jazyka a časté praxi.

— Vše co jste řekl, Gríšo, — říkám vaše jméno správně? — začal Holmes.

Host kývnul na znamení souhlasu a Holmes pokračoval.

— je velmi zajímavé. Skutečně znám ruské „pikniky“ a už jsem si myslel, že v Indii na ně řeč nedojde. Ale vy jste odstranil mé pochybnosti. Ale přece, proč jste se rozhodl, že já musím nutně přijet k Sai Babovi?

— Po pravdě vám nemůžu příliš objasnit, pane Holmesi, konkrétně, na čem se zakládaly mé domněnky, ale nějaké své myšlenky na to téma vám říct můžu. Nicméně už je pozdě a vy si potřebujete odpočinout. Předpokládám, že se zítra chystáte projít celý rituál návštěvy chrámu Sai Baby, a pravděpodobně, jako i většina zde přítomných, byste chtěl osobní setkání se Sai Babou?

— Jistě, ale Prakaš říká, že je to málo pravděpodobné, protože Sai Baba si sám vybírá, koho pozve na besedu. Za prvé, zajímá mě, proč se s ním všichni tak snaží soukromě hovořit. A za druhé, chtěl bych se dozvědět, co to bylo za záležitost s Rusy, které pozval hned dvakrát po sobě.

— Pokud mohu soudit podle své zkušenosti, většina lidí sem přijíždí, aby řešila nějaké své osobní problémy: zbavit se nemocí, těžkých neduhů nebo celkově změnit svůj život, který mnohé podle mého jednoduše unavil. Nemůžu mluvit za jiné, ale co se týká mně, já jsem skutečně po setkání se Sai Babou změnil svůj život. Měl jsem mnoho problémů, ale už třetí rok žiju tady v souhlasu sám se sebou, a to není tak málo pro nynější složitou dobu. Co se týká vzájemných vztahů těch třech Rusů a Sai Baby, chtěl bych o tom mluvit zvlášt, lépe zítra, po vašem setkání se Svámím.

— Kdo je to ten Svámí, Gríšo?

— To jméno znamená „učitel“. Tak nazývám Sai Babu, když mám možnost s ním hovořit.

— A vy si myslíte, že nás pozve na besedu?

— To bude záviset na vás, pane Holmesi. Když jsem se zeptal jednoho z Rusů, proč nepochyboval, že setkání se Sai Babou se uskuteční, uslyšel jsem přibližně následující: „Je třeba chápat, jak těžké je být bohem, a umět soucítit se starým člověkem v plnění jeho těžké mise.“ Jinými slovy, pokud skutečně chcete, aby Sai Baba měl přání s vámi pohovořit, nesmíte se poddat všeobecnému šílenství uctívání, které pohlcuje všechny přítomné v chrámu. Musíte se mu dívat do očí jako člověk člověku, a on vás zákonitě uslyší a může dokonce pozvat na besedu. Nu, popřemýšlejte sám, jaký má zájem mluvit s exaltovaným publikem, jehož všechny myšlenky zná dopředu. Jen si nemyslete, že je lehké odolat davovému chrámovému šílenství. Byl jsem přítomen na ceremonii setkání se Sai Babou více než stokrát, ale překonat ten stav, který pohlcuje všechny přítomné při objevení se Sai Baby, je pro mě těžké i nyní. To je třeba jednou uvidět a pak bude mnohé jasné. Budete vystupovat jako samostatná osoba, nebo už jste vstoupil do nějaké skupiny Angličanů?

— My budeme samostatně, Gríšo, a proto žádné visačky mít nebudeme.

— A přesto, pokud se chcete dostat na setkání ve dvou, lépe uděláte když v místním obchodě koupíte dvě stejné, jinak na setkání půjde jen jeden z vás: savadalové – zvláštní služba chrámu – velmi dbá na dodržení rituálů. Mimochodem, všechny obchody ráno fungují jen pro ženy, a večer – pro muže. Jak už jste se přesvědčili, jídelna je také oddělená pro muže a ženy. Odpočiňte si, Holmesi, zítra budete muset brzy vstávat, dlouho před východem slunce, abyste měl šanci zachytit pohled Svámího.

Chvíli stál a rozmýšlel, zda ještě něco říct nebo ne, a nakonec se rozhodl a zasmušile pronesl:

— Nechápejte mě špatně, pane Holmesi, ale pokud byste si přál, abych byl přítomen při vašem setkání se Sai Babou, kývněte na mě, když vás vybere. Já budu poblíž.

— Děkuji, Gríšo, určitě vaše rady využiji a pokud se vaše plány nezmění, zítra se určitě potkáme.

Prakaš vyprovodil ruského tlumočníka a navrhl před spaním procházku po území ašrámu. Bylo okolo osmi večer, a na nebi opět nezvykle jasně svítily hvězdy. Všude bylo plno poutníků: muži, ženy a dokonce i děti. Holmes s Prakašem došli k chrámu a cestou mu jeho průvodce pověděl o zvláštním pořádku, kterým žilo tohle město nové relígie. Ještě v hotelovém pokoji, který představoval jednu místnost s dvěma matracemi, dvěma stoly a malým stolečkem, obrátil Holmes pozornost na absenci rádia a televize. Prakaš vysvětlil, že v ášramu je respektován zvláštní režim a tak neexistuje žádné rádio, žádná televize; dokonce i hlasité hovory nebo vzájemné spory přestávají, když se za vašimi zády ozve "mlčet!" – "dodržujte ticho". Zde je zakázán tabák a alkohol, a v jídelně jsou jen vegetariánská jídla. Holmese ohromila dokonalá čistota při takovém ohromném množství návštěvníků. Ale není divu, při vstupu do jídelny nebo chrámu se sundává obuv.

Na pokoji nebyla klimatizace. S horkem bezúspěšně bojoval ventilátor, zavěšený pod stropem v centru místnosti. Holmes brzy usnul. Vzbudilo ho klepání na dveře: to budili poutníky k rannímu rituálu. Byly tři hodiny v noci. Chrám se nacházel v nížině a představoval ohromné slabě osvětlené místo. Ze všech stran k němu proudili poutníci v bílém a sedali si ve vyrovnaných řadách na dlážděném náměstíčku. Přibližně za hodinu Holmes napočítal už 30 řad, v každé z nich bylo kolem stovky lidí. To znamená pouze mužů bylo od 2,5 do 3 tisíc, ženy podstupovaly podobnou proceduru odděleně. Začalo losování o tom, která řada půjde do chrámu jako první. Holmes s Prakašem seděli zhruba v polovině šesté řady, ale Holmes najednou získal jistotu, že právě jejich řada bude vybrána. Savadal celý v bílém, s předmětem připomínajícím čepici, se pomalu pohyboval mezi řadami sedících. Člověk na začátku řady vstával, bral své pořadové číslo a opět si sedal. Všichni čekali, čí číslo vylosují jako první. Zvedl se vysoký štíhl černoch, sedící první v jejich řadě, dostal papír, podíval se, a celá řada mlčky začala vstávat.