— A kolik jich tedy  dohromady je?

— Přibližně okolo třiceti procent. Pokud vezmeme v úvahu, že obyvatelstvo Indie překročilo miliardu, je jich více než tři sta milionů.

— To je skoro celá Evropa! A nikdo nebojuje za jejich práva? Ani oni sami ne?

— Oni neznají a nepředstavují si pro sebe jiný život. Oni se zde rodí, prožívají svůj čas, zanechávají potomky a odcházejí do onoho světa.  Někdy, když vznikne potřeba něco na místech jimi obývaných postavit, přijede kolona náklaďáků, posadí je se vším majetkem na korby a odvezou na jiné místo.

— A oni neprotestují, nepokoušejí se něco na své situaci změnit?

— ??? — Prakaš se podíval na Holmese tak, jak se dívají na děti, když dávají nesmyslné otázky, na které není odpověď.

— Prosím, Holmesi, nepokoušejte se si u nich nic koupit. Stejně nic nezměníte a sám můžete mít problémy.

— Pochopil jsem vás, Prakaši. O tom mě včas varovali už v Káhiře.

Ne, — přemýšlel Holmes, — to nebyla chudoba, se kterou se setkával ve všech zemích světa. To bylo něco jiného, pro co zatím nemohl najít jméno. A to „něco“ vyžadovalo své určení. Holmes, zvyklý na analýzu všeho, co upoutávalo jeho pozornost, se poprvé setkal s nějakým novým jevem, a následuje algoritmus rozlišení na úrovni „to“ a „ne to“, metodicky probíral možné analogie, na základě kterých bylo možné klasifikovat to nové, čeho se stal nedobrovolným svědkem. Vzpomněl si na úvahy Verova ve Španělsku o tom, že pojem je obraz plus slovo. Slovo se mohlo objevit jako důsledek už známého obrazu. Ale adekvátní obraz nevznikal a slova, přicházející mu na mysl ohledně viděného a slyšeného, se zdála být prázdná a mrtvá.

— Jsme na místě, pane Holmesi, — přerušil Prakaš jeho přemýšlení ohledně „malých lidí“. — Zabydlete se a za hodinu až dvě jsem připraven odvézt vás na místní oddělení firmy Ernst & Young.

Hotel Sheraton v Bombaji se jen málo odlišoval od hotelů stejné firmy kdekoliv jinde po celém světě. Byly svého druhu symbolem stability a prosperity Západu. Množina služeb, nabízená v jednotlivých hotelech, byla také standardní, ale v Bombaji, konkrétně v Indii obecně, byl problém s vodou: Evropané v žádném případě neměli používat vodu z kohoutku; jedině balenou – dokonce i pro čištění zubů. Holmes o tom věděl, a z nějakého důvodu si vzpomněl na představitele anglické koloniální administrativy, kteří zde  žili před dvěma sty lety. Jak ty problémy řešili oni? Tehdy nebyly ani klimatizace, ani speciální čističky vod.

Záležitost, kvůli které přiletěl Holmes do Bombaje, se ukázala složitější. Právní normy indického zákonodárství, vnějškově odpovídající britským, dovolovaly natolik mnohoznačný výklad jednotlivých bodů ohledně bankrotu firem, že proměňovaly svobodný pohyb kapitálu ve světě v jednosměrný pohyb. Ve své podstatě existoval v indickém právu hluboce skrytý vnitřní algoritmus, spolehlivě ochraňující kreditně-finanční systém země před zahraniční intervencí. Druhý den svého pobytu v bombaji Holmes pochopil, že je schopen vyřešit jen parciální konflikt, který vznikl mezi vedením firmy, kterou reprezentuje, a indickou administrativou. Po jeho odjezdu zůstane obecná strategie indického vedení neměnná a časem se zde činnost Ernst & Young stane stejně problematickou.

Byl Holmes patriotem firmy, kterou představoval v různých zemích? — Na tu otázku by jen těžko on sám odpověděl kladně. Spíše pro něj bylo zajímavé sledovat sám proces konfrontace národního kapitálu té či oné země s mezinárodním, a, jak se mnohokrát přistihl, zdaleka ne vždy byl na straně posledního. Z druhé strany, dobře si představoval, že proces koncentrace produktivních sil společnosti, který získal pojmenování-klišé „globalizace“, je proces objektivní v tom smyslu, že běží mimo přání konkrétních, dokonce těch nejmocnějších, státních činitelů. Ani Echnaton, ani Ramzes, ani Július Caesar ani Napoleon nemohli ten proces zastavit. Všichni ho mohli jen zpomalit nebo zrychlit. Ale přitom byla i nějaká koncepce řízení tím procesem globalizace, která je samozřejmě subjektivní, protože se v ní vždy projevují cíle a zájmy určitých osob.

Ale „malí lidé“ — „little people“, jak je nazval Prakaš Kumar, neměli možnost nejen vyjádřit své zájmy v podobné koncepci koncentrace produktivních sil, ale neměli ani možnost byť uvědomit si svou potenciální lidskou důstojnost. Jaká pak byla jejich role v tom procesu?

A znovu Holmes hledal nutný obraz pro klasifikaci nového jevu, dokud z hlubin paměti nevypluly známé scény z filmu „Matrix“.

Nu, jistě, v tom bylo celé lidstvo ve vztahu ke strojové „matrici“ představeno v roli zdroje nějakého specifického druhu energie – něco jako baterky pro její provoz. Pokud popřemýšlet, pak skutečně ve vztahu k egregorům je situace většiny analogická – podporovat je svou energií, nutnou pro realizaci cílů majitelů a manažerů egregorů. Skrz zvláštní systém „přípojek“ dává každý člověk egregorům evou energii, a skrz ty samé „přípojky“ egregor a jeho manažeři realizují vliv na všechny „připojené“, v důsledku čehož oni všichni ve větší nebo menší míře nejsou svými pány. „Přípojkami“ se pro různé lidi mohou stát různé zájmy: od všemožných narkotik, počínaje od téměř celospolečensky používaného tabáku a alkoholu, čímž Holmes hřešil i sám, po pop-music. A z toho vyplývaje, v současných masových sdělovacích prostředcích (televize, rádio, noviny, časopisy) je vše potřebné (především reklama) pro vliv na „připojené“.

To jest, veškerá posloupnost scén jako z nočních můr ve filmu není vůbec fantazie a výplod schizofrenika, ale vizualizace na plátně kina naprosto reálného egregoru, který nyní řídí západní regionální civilizaci. A zde v Indii se Holmes setkal s nějakým velmi starým egregorem, jehož „baterkami“ slouží ty stovky milionů „malých lidí“. A v tom je jejich mise? Pravděpodobné je, že jinou misi pro ně organizátoři kastového systému neplánovali...

Cestou na letiště místních aerolinií Bombaje si Holmes pro sebe poznamenal, že nikdo v Indii mu „pikniky“ neukazoval a otázky podobné těm, se kterými se setkal ve Španělsku a Švýcarsku nikdo nevyřkl. Proč letí do Puttaparti? Proč potřebuje nutně hovořit se Sai Babou? Na žádnou z těchto otázek neměl přímou odpověď, možná kromě té, kterou on jako vtip (a byl to skutečně vtip?) dal Harveyovi.

Letadlo už se vzneslo, když si Holmes všiml, že obě kabiny jsou zaplněny jen z jedné třetiny. Prakaš Kumar mu vysvětlil, že letadlem létají do ašrámu jen bohatí cizinci, zatím co většina poutníků se tam dostává po zemi. Přesto je v Puttaparti letiště Sai Baby s jednou dráhou  a staví se druhá. Počasí bylo jasné, na nebi ani obláčku a skrz okénko se otevíral překrásný pohled nejprve na Indický oceán a poté na rovinatou část země. Malé upravené letiště leželo mezi kopci, pokrytými svěží zelení. Na jednom z nich byl uvítací dav: auta, skůtry – veškerý výběr dopravních služeb libovolného velkého indického města. Prakaš zkušeným pohledem vybral z davu potřebného průvodce, načež vybraný automobil pustili za ohradu letiště, aby mohli cestující naložit zavazadla a nastoupit.

— To je téměř jediný zdroj příjmu místních taxikářů. Dvakrát za týden přilétají poutníci a dvěstě-třista rupií (čtyři-pět dolarů) je dobrý příjem pro kohokoliv při téměř naprosté nezaměstnanosti 50-ti tisícového městečka. — komentoval Prakaš.

Patnáct minut jeli po moderní cestě kolem chrámů, univerzity Sai Baby a dalších kultovních budov, načež se ocitli u brány ašrámu. Dále bylo třeba jít pěšky. Ašrám, doslova velká oáza, se rozprostírala uvnitř lidnatého města s velkým množstvím krámků, špinavých uliček, kanalizačních stok a levných hostinců. Ohrazený kamennou stěnou představoval výrazný kontrast k hlučnému a zaprášenému městu s kypícím mnohohlasým a různobarevným davem. Holmese s Prakašem ubytovali v jednom z bloků ubytovny, umístěné na perimetru ašrámu v západním sektoru. Bylo třeba se převléct do bílých šatů a kalhot, koupených v místním obchodě, načež se Holmes se svým doprovodem stali neodlišitelnými od ostatním poutníků, kterých bylo v ašrámu více než deset tisíc. Dá se říct, že na nevelkém území ašrámu byl v miniatuře představen celý svět. Delegace z různých zemí obnášely od dvou-třech do desítky i více lidí a navíc jejich představitelé nosili na šíji poznávací symboly ve formě „kravaty“ se symbolikou národních vlajek. Holmes obrátil pozornost na to, že ceny bydlení, jídla i oděvů byly čistě symbolické, což ho přivádělo na myšlenku o zjevné ztrátovosti celého projektu. Ano, bezpochyby, zde se něco „vařilo“ ne bez účasti velmi bohatých sponzorů.