— Ale vždyť jsem mluvil o trojjedinostném vnímání světa jako alternativě vnímání světa čtyřipostázního staroegyptského Amona – pokoušel se namítnout Salem.

— To je pravda, ale jen zčásti. Vy sám jste mluvil o energii, jako o nějakém stabilním přechodném stavu hmoty z jednoho skupenství do druhého. Navíc ve vašich myšlenkách šla řeč o časoprostorovém kontinuu. Proto čtveřici hmota-energie-prostor-čas lze při přání svést ke dvěma kategoriím: hmota-energie – prostor-čas. Přechodem od ploské bezalternativní podvojnosti k jí objímajícímu vnímání světa trojjedinosti matérie-informace-míra se mi zdá krokem vpřed ještě i proto, že dosud žijeme v trojrozměrném prostoru. Nu a jako doplnění k řečenému, právě v Káhiře jsem uslyšel konzistentní a koherentní výklad vnímání světa, na jehož základě, jak se mi zdá, pracují metody matričního řízení. Speciálně se vyhýbám slovu „zbraň“, protože setkavše se s jejich projevy, mnozí se postarají k určení „matriční“ přidat z lexikonu biblické kultury termín „zbraň“ a vtáhnout ho do dvacátého prvního století.

Pokud se dívat na proces řízení z pohledu vzájemně vložených matric, pak lidstvo má šanci ukončit války obecně, pokud se tyto metody stanou vlastnictvím nejen „elity“, ale všech, kdo usilují zvýšit míru správnosti svého chápání obecného chodu věcí. Přitom, v případě zrání nějakého konfliktu, pro jeho uhašení, stačí aby se vůdce-manažer, ovládaljící matriční metody, dostal na vyšší úroveň chápání obecného chodu věcí a z pozic objemnější matrice vyřešil konfliktní situaci.

— A pokud se pro něj ukáže výhodnějším zhoršit dozrávající konflikt, to znamená srazit protivníky hlavami s cílem dosažení žádaného výsledku? — pokusil se namítnout Salem.

— To bude z jeho strany nepravé a přijde den, kdy toho bude litovat. Je nutné myslet na vzájemnou vloženost matric, limitně vzestupujících do matrice Božího předurčení. Podobné kroky nebo zlé úmysly se agresorovi vrátí , protože nemohou být nadiktovány vyšší mírou chápání obecného chodu věcí. Naopak, jeho agresivní záměry, nezávisle na tom, co si o nich bude myslet on sám, budou objektivně svědčit o tom, že se spustil do vložené matrice a nedostal se ve své míře chápání na úroveň objemnější (hierarchicky vyšší) matrice. A mně se zdá, že vše co se dnes děje se Spojenými státy, a přesněji s jejich vedením, demonstruje právě tento algoritmus matričního řízení. Jsem vám zavázán, Saleme, protože mi chybělo právě vaše vyprávění pro pochopení některých detailů, spojujících metody matričního řízení se dvěma typy vnímání světa. Vskutku, i když jsem nepochopil zdaleka vše. Něco se ztratilo ve výsledku mnohonásobných překladů z různých jazyků na jiné, ale mě se zdá, že jsem pochytil hlavní: kontrola té „zbraně“ je u Všedržitele v tom smyslu, že její využití v zájmech nějakého konkrétního klanu není pro daný klan bezpečné, protože disponuje faktorem, který se v terminologii západní civilizace označuje jako efekt „opičí pracky“. A ruské „pikniky“ jsa matricemi-scénáři možných variant rozvoje událostí v Rusku, ten efekt demonstrují.

Když jsem sem jel, pokoušel jsem se pochopit své místo v těch složitých procesech, které jsou dnes aktivní po celém světě. A když jsem se pustil do záhady ruských „rébusů“ a do pracovních záležitostí, na první pohled nijak nespojených s „pikniky“, získávám od mě zcela neznámých lidí z různých konců světa potřebné informace. To je možné, jak nyní chápu, jen za jedné podmínky: veškerá má činnost, namířená na odhalení tajemství „pikniků“ a jejich spojení s událostmi „černého úterý“ probíhá v řečišti matrice ty události objímající. A abych nenatropil hlouposti, bylo pro mě důležité pochopit, čím se ta dvě vnímání světa jedno od druhého odlišují. Ale po tom všem, co jsem dnes uslyšel, u mě vznikla jedna pochybnost, a chtěl bych se o ní s vámi podělit, pane Saleme.

— Prosím, Holmesi, jsem připraven vám pomoci, pokud je to v mých silách.

— Dobře, pokusím se vyložit podstatu mé otázky. Protože ta informace by měla být dostupná všem, zdá se mi, že mnoho složitých termínů by mohlo být vyjádřeno  nějakými jednoduchými symboly, ze kterých by v nutném případě bylo možné lehce rozvinout a rekonstruovat všechny nutné atributy dvou typů vnímání světa ve vizuální paměti libovolného člověka.

— Naprosto správně. Takové prosté a dostupné symboly existují a mě o nich mnoho řekli Rusové: je to mozaika a kaleidoskop. Každý člověk, pokud si to přeje,  může pochopit, čím se odlišuje „mozaika“ od „kaleidoskopu“. Všechna sklíčka v mozaice jsou vzájemně propojena: stačí posunout nebo pootočit jedno sklíčko a okamžitě se to projeví na stavu nejen sousedních sklíček, ale i těch nacházejících se daleko od sebe. A ačkoli jednotlivé fragmenty obrazu mohou utrpět určitou deformaci, celkově její obsah zůstane nezměněný, bez ohledu na to, jak se otočil obraz . Pokud si budete přát, lze mozaikový obraz vnímat do potřebné detailnosti; je možné vydělit, zapamatovat a obnovit ve vizuální paměti jak její jednotlivý fragment, tak i obraz vcelku.

Jiná věc je „kaleidoskop“ (krasohled): nejmenší pohyb či dokonce prosté zatřesení mění obsah obrazu, vznikající v kukátku té hračky; přičemž pokaždé bude obraz nový a  krásně bizarní. Ale na rozdíl od mozaikového obrazu, další obraz „kaleidoskopu“ není možné ani předpovědět, ani si vzpomenout a vyvolat ve vizuální paměti. Proč? - proto, že všechny obrázky kaleidoskopu jsou obsahově prázdné, protože oku pozorovatele je představována stále tatáž kupka sklíček, odražená systémem zrcadel. Ten systém zrcadel zachycuje nejmenší změny rozložení v kupce sklíček, která je pozorována skrz kukátko krasohledu.

Protože jev, který získal název „vnímání světa“, patří k nevědomým úrovním psychiky, pak slova „mozaika“ a „kaleidoskop“ jsou jen symboly, ukazující na dva jeho druhy, které disponují všemi vyjmenovanými vlastnostmi „mozaiky“ a „kaleidoskopu“. Libovolné jiné druhy vnímání světa lze přiřadit k jednomu z těch dvou druhů. Chápání světa je pak zrozeno tím typem vnímání světa, které je vlastní lidské psychice, ale protože patří do roviny vědomí, je i vyjádřeno  konkrétní slovní zásobou. To znamená, mozaikovému vnímání světa bude odpovídat mozaikové chápání světa, a kaleidoskopickému vnímání světa – kaleidoskopické chápání světa. Odsud je možné udělat závěr, že mozaikové vnímání světa je jediné a celostné, a vše je v něm podmíněno vztahy příčina-následek. V takovém vnímání světa je svět předvídatelný, to znamená je stabilní ve smyslu předvídatelnosti pod vlivem vnitřních a vnějších změn a řízení. Jinými slovy, libovolná nová fakta, události, jevy a procesy, které se stanou majetkem mozaikového vnímání světa, jen doplňují a detailizují obsah už existujícího celostního obrazu světa. Odtud se v mozaikovém chápání světa přirozeně vypracovávají představy o poznatelnosti objektivní reality.

Na rozdíl od mozaikového vnímání světa, kaleidoskopické vnímání světa je nábor ničím nespojených náhodných faktů, jevů a procesů. V takovém vnímání světa svět nedisponuje stabilitou předvídatelnosti, což znamená: různá nová fakta, události, jevy a procesy, které se staly majetkem kaleidoskopického vnímání světa, mění k nepoznání celý obraz světa, což se v kolektivním vědomí fixuje ve stereotypu o nepoznatelnosti světa.

Proto, když je řeč o vnímání světa, vědomí označuje slovy jen nějaké prvotní limitně zobecňující kategorie, o kterých už jsme mluvili a které je úslovně možné rozdělit na dvě skupiny:

•  matérie, informace, míra;

•  matérie, energie, prostor a čas.

Přitom druhá skupina obrazů je po své podstatě druhotná ve vztahu k první (něco jako zrcadlové odrazy nebo „echa“ první) a je v roli prvotních chybně vnímáno těmi, jejichž vnímání světa se více kloní ke kaleidoskopickému vidění světa.

Odtud ti, kdo operují na nevědomých úrovních psychiky první skupinou obrazů, vnímají nekonečný vesmír jako proces trojjedinosti matérie, informace a míry, a svět před nimi stojí ve formě celostního mozaikového obrazu, ve kterém je vše podmíněno příčinno-důsledkovými vztahy. Ti, kdo na nevědomých úrovních psychiky operují s druhou skupinou obrazů (hmota, energie, prostor, čas), vnímají okolní svět jako kaleidoskop ničím navzájem nespojených náhodných událostí.