Rusové mají za to, že právě Mojžíš byl jedním z prvních následovníků Echnatona. Pokoušel se realizovat myšlenky, jejichž stoupencem a hlasatelem byl faraon-monoteista, který se otevřeně postavil kněžské hierarchii. Ale, podle jejich názoru, projekt Mojžíše utrpěl krach, protože byl předem vepsán do globálního projektu hierofantů ohledně podpory ateismu ve společnosti. Ve výsledku byl Mojžíš pravděpodobně zavražděn po prvním roce „sinajského pikniku“, který se stal počáteční – reklamní etapou nadřazeného projektu, a chrámoví otroci, kteří odešli (nebo byli vyhnáni?) z Egypta, a kteří byli do svého zotročení obyčejným kmenem kočovných semitů, se výsledkem činnosti objemnějšího scénáře ocitli ve specifickém koncentračním táboře, kde na nich byl během 42 let prováděn nelidský (v plném smyslu toho slova) experiment, ke kterému měl Mojžíš jen ten vztah, že mu připsali jeho provedení, načež ho vynesli do statusu zakladatele historicky reálného judaismu, jenž svým věroučením zaměnil skutečné Bohem inspirované Odhalení.

Jak vidíte, historie je to velmi zamotaná, a je skutečně těžké ji pochopit, dokud se nedostanete za hranice ohraničení, vložených do psychiky kulturou, ve které jsme já i vy vyrostli. Ale pokud zkusíte ta ohraničení odstranit, pak se odkrývají určité perspektivy na cestu ze slepé uličky, ve které se současná civilizace ocitla.

— Promiňte, pane Saleme, co jste měl na mysli, když jste hovořil o specifickém koncentračním táboře a nelidském experimentu, provedeném na semitských kočovnících?

— Byl jste někdy v Sinajské poušti, pane Holmesi?

— Neměl jsem to štěstí.

— Velmi doporučuji, tím více, že naše cestovní kanceláře tam zařizují speciální pikniky pro turisty. Pokud byste v těch místech byl, bylo by pro mne mnohem jednodušší vysvětlit určité věci. Za tři tisíce let se to nehostinné místo skoro vůbec nezměnilo. Pokuste si představit kamenitou pláň naprosto bez života, kde je problémem nejen voda, ale i jídlo a kam se dostanete z žírné oázy, kde se ročně sklízí tři úrody zrna a všemožného ovoce a zeleniny.

Nemyslíte si snad, že v té dávné době byli lidé více nápadití než v současném životě? — Nejspíše měli stabilnější spojení s okolní přírodou, což znamená méně potlačený instinkt sebezáchovy. Nu a institut otroctví byl v té době spíše pravidlem nežli výjimkou; chrámovým otrokům se možná žilo o něco lépe než jiným otrokům, minimálně proto, že bývalí kočovníci, jsa majetkem žrečské kasty, zůstávali pohromadě jako jedna občina a mohli udržovat spojení se soukmenovci. Pro mě, pravda, zůstává nejasná otázka, proč chrámová služba připouštěla podobnou volnost ve vztahu k tomuto kmeni, zatímco libovolný jiný majitel otroků se vyhýbal ze strachu před vzpourou soustředit u sebe víc otroků z jednoho kmene. A co se týká prací v kamenolomu, na stavbách chrámů, pyramid a dalších rituálních staveb, těch se účastnili i rolníci, formálně se považujíce za svobodné. A představte si, že ve jménu nějakých chimérických idejí o bohu, který slibuje svobodu, není jasné od čeho, vás zaženou ze zavedeného života do koncentračního tábora, s dětmi, skotem i bagáží. Rychle dochází zásoby vody a jídla; nové dodávky proviantu se nečekají, co z toho potom plyne? - povstání davu, který je dobře popsán v Bibli ve 14. kapitole knihy Numeri. Mohli se vrátit do Egypta dokonce po roce zkoušek, když se jejich nenávist nasměrovala na iniciátora „pikniku“ a ten byl zabit? - měli se vrátit, ale... nevrátili, navíc ještě 42 let dobrovolně prodlužovali vlastní muka. Ve jménu čeho? Vědomě čekali, dokud nevymře jedno a možná i dvě pokolení z těch, kdo ještě pamatoval Egypt a mohl tam ukázat cestu? Ne, to v realitě nebývá, to bývá jen v mýtech a legendách. V celé té historii je poněkud zajímavější jiná otázka: ty mýty a legendy jsou součástí národního eposu, nebo součástí totalitní ideologie, píár zvláštního druhu, sledující protilidské cíle? To jsem také měl na mysli, když jsem hovořil o nelidském experimentu.

Podle verze těch Rusů, ti, co vyšli ze Sinajské pouště se měli výrazně odlišovat od ostatních soukmenovců v psychologické rovině svou zvláštní přizpůsobivostí k libovolným změnám podmínek vnějšího sociálního prostředí. Jinými slovy, hierofanté vytvářeli během Sinajské anabáze nástroj budoucí světovlády takovým způsobem, aby, za prvé, oni sami té misi věřili, a za druhé, aby v tu misi uvěřily i všechny okolní kmeny a národy. Hierofanté sami vytvářeli podmínky pro formování mýtu o židozednářském spiknutí, kdy mohli pod pokrývkou lehce vyvratitelného mýtu nerušeně koncentrovat různorodé moci a produktivní síly všeho lidstva.

V literárních zdrojích jsem se seznámil s analytickými pracemi vašeho praděda, pane Holmesi, a vím, že měl vlastní pohled na roli židovstva a tajných organizací typu zednářských lóží. Ale z besed s Rusy se mi odkryl nový pohled na procesy řízení a když jsem z něho vycházel, časem jsem změnil své představy o hierarchii moci ve společnosti. Není jasné, proč právě Rusové pochopili to, co dávno leželo na povrchu. Existuje celá knihovna výroků slavných osobností o negativní roli židů v národní historii různých národů: od egyptského a římského po německý a ruský. Byli snad Julius Caesar, Nero, Kateřina Veliká, Napoleon a Churchill slaboduchými? Nebo jsou, stejně jako všichni ostatní v dané otázce, produktem kultury, ve které se podobné názory cíleně formují za účelem skrytí vyšší úrovně hierarchie moci ve společnosti? Jediná fráze řeckého historika Plutarcha, jenž byl také hlavním žrecem Delfského orákula - „Vládneš, ale i tebou vládnou!“, by měla přinutit státníky hledat to, co Rusové nazvali Globálním Prediktorem, konceptuální mocí, opírající se ne o moc síly, ale o moc znalostí a vědění. Váš znamenitý filosof Bacon jednou přesnou frází - „Knowledge is power“, která je v některých jazycích chápána dvousmyslně

[30]

, mohl popostrčit k hledání té skryté a proto zvlášť efektivní vlády.

Dále Salem mluvil o tom, co Holmes už slyšel od Andreje Verova ve Španělsku – o konceptuální moci jako vyšší úrovni hierarchie moci ve společnosti, která mnohé tisíciletí, neměníce obsah globální koncepce řízení, podporuje stabilitu davově-“elitární“ pyramidy. Ale v jeho vyprávění bylo něco nové, co zjevně neznal Andrej ani Paolo.

— Konceptuální moc jako nejvyšší úroveň hierarchie moci ve společnosti, jako institut moci, byla zrozena staroegyptskou civilizací. Ale „novorodička“ nepřežila porod, v tom smyslu, že antický Egypt jako civilizace odešel z jeviště historie a proměnil se v obyčejný stát, který ovládli nejprve Řekové, potom Římani, nu a po pádu Říma se stal částí islámského světa, ačkoliv v Egyptě stále žili Egypťané. Francouzi a Angličané se pokoušeli udělat ho částí biblického světa, ale pravděpodobně obsahová jednota hymnů Atona a Koránu sehrála rozhodující roli, a je možné říct, že ideje Echnatona, přinejmenším v Egyptě, zvítězily. Mimochodem, pane Holmesi, neobrátil jste pozornost na podivné opakování určitých událostí, oddělených v čase dvěma stoletími? My Egypťané jsme nezapomněli, jak se počátkem 19. století vojska Napoleona zabývala tímtéž, čím se počátkem 21. století zabývala vojska „talibanu“ - likvidací památek staré kultury. Značka francouzských teroristů je na tváři Sfingy. Kompletně zničit ji se jim nepodařilo jen proto, že v době napoleonských válek nebyly rakety, kterými ničil sochu Buddhy „Taliban“. Co myslíte, co může ty dvě události spojovat?

— Předpokládám, že jsou financovány jedněmi a týmiž klany, které sledovaly shodné cíle. Po zničení památek kultury lidstvo upadá do amnézie, — odpověděl Holmes.

— Nejspíš to tak je, — souhlasil Salem a poté rozložil před Holmesem jemu už známé „pikniky“.

— Jak pane Holmesi vidíte, zdroje ruského a následně i globálního „rébusu“ leží v staroegyptské civilizaci. Ne náhodou autoři na první obrázek „Historického pikniku“ umístili 22 hierofantů, a televizní vysílání srpnového puče nazvali jménem 18. dynastie. Pravda, žádná konfrontace mezi Echnatonem a Tutanchamonem nebyla, protože Tutanchaton (jak se nazýval zpočátku své vlády) se stal faraonem tři roky po smrti Echnatona a ještě nějakou dobu se pokoušel pokračovat v strategii svého tchána.