Ale potom ho žreci Amona-Ra přinutili opustit nové hlavní město Achetaton a změnit si jméno na Tutanchamon. Ale to vše je jen na povrchu, protože ve starém Egyptě se reálná moc, pod kterou se především chápalo dědictví majetku, předávala po ženské linii a proto se mnozí manželé dcer faraona automaticky stávali faraony. Ale byla ještě i vláda idejí, kterou bylo ne vždy možné předat potomkům. Proto v globálním historickém procesu je dobře viditelná moc idejí, a naopak moc vlastnictví, za kterou se na první pohled vedou všechny války, lze sledovat krajně složitě. Zde jak vidíte je řeč o čtyřtisícileté válce dvou stranických relígií Atona a Amona. Ideje zjevně stály za to, pokud nachází 40 století své stoupence, a Rusové mají svým způsobem pravdu, když spojují události, k nimž dochází v jejich zemi, se světonázorovým rozkolem ve společnosti starého Egypta. Díval jsem se a přesvědčil se, že téměř všechny obrázky prvního „pikniku“ jsou vzaty z monografií Maspero, Mathieua a Breasteda, ale Rusové ty symboly naší staré kultury vykládali po svém. Navíc, procesu interpretace symbolů přikládají velký význam, nazývajíce to nějakým podivným termínem, nepřeložitelným do jiných jazyků.

Salem vzal ze stolu list papíru a ukázal dvě slova, napsaná anglicky — „tichaja sapa” (česky přibližně „tichá voda“, pozn. překl.), načež pokračoval ve svém vyprávění.

— Když jsem je poprosil o vysvětlení významu toho termínu, zpočátku říkali, že ta slova pocházejí ze sapérské činnosti: tak v minulosti nazývali nepozorované podkopání nepřítele a uložení výbušniny, která v neočekávaný okamžik vybuchla. Ale když viděli na mém obličej nepochopení, začali objasňovat, jak pracují metody matričního řízení, kterými podle jejich názorů kdysi vládli hierofanti lépe než všichni ostatní. Tehdy jsem z jejich objasnění téměř nic nepochopil, protože používali nějakou novou terminologii. Ale po filmu „Matrix“ mi něco začalo být jasnější. Mluvili o vesmíru jako o procesu trojjedinosti informace, míry a matérie. Tak nazývali prvotní filosofické kategorie, o které se ve svém vnímání světa, podle jejich mínění, opírali hierofanté. Už jsem vám říkal, Holmesi, že jsem se zabýval současnou filosofií na Cambridge, ale to, co jsem uslyšel od nich, bylo mimo rámec toho, co jsem pod vedením vašich profesorů studoval. Nebyl jsem se schopen opřít ani o vědění, získané v procesu samostatných výzkumů.

Přitom mi Rusové poměrně přesvědčivě, na příkladech vzatých ze života, ukázali, že evropská veřejná filosofie každého, kdo se s ní poprvé setká, staví před volbu: buď materialismus nebo idealismus – třetího není dáno. Ale ukazuje se, že je: a to třetí je určeno objektivně mírou bytí. Dále ukázali, že ze symbiózy ruské tradice a koránického vědění je možné dostat se na objektivitu kategorií informace a míry. „Není věci bez obrazu“ — hlásí ruské rčení. „Alláh vytvořil každou věc a nadělil ji mírou“ — říká se v Koránu. Vy se mě nejspíše Holmesi  zeptáte, k čemu to bylo třeba podpořit výkyv společenského vědomí od materialismu k idealismu? Tu otázku jsem s Rusy probíral, a odpověděli mi, že vždy existovaly dva systémy vědění o světě, a z toho vyplývaje – dva systémy vzdělávání. První systém vědění byl určen pro široké masy; druhý – pro úzký kruh, který si přisvojil misi řídit.

Historicky se to rozdělení dá vysledovat ve všech typech kultur, s jejichž systémem vzdělávání jsme obeznámeni. Už ve starém Egyptě se vzdělání pro úředníky a nižší žrečeské kasty zásadně odlišovalo od toho, do čeho zasvěcovali úzký kruh vyvolených, tvořících vrchol žrečeské kasty a okolí faraonů. V staré Mezopotámii vidíme podobné rozdělení. Ve staré Judei (Judsku) se vědění pro národ (Tóra, Talmud a letopisy) také silně odlišovalo od vědění dosaženého levity. Nakonec křesťanská církev během celého svého panování nad umy středověké Evropy také měla jednu pravdu pro lid a řadové kněze, a zcela jinou pro zasvěcené.

Ale pokud si položíme otázku, co že to znali a chápali levité, potomci vyššího „žrečestva“ starého Egypta, ve vědění a kultuře, a co nechápali ostatní, dokonce i když to možná znali? — odpověď je možné najít v okultní literatuře.

Salem vytáhl tlustý svazek, na jehož karmínových deskách bylo velkými písmeny napsáno „Svatá kniha Thovta. Velké arkány Tarotu“,  otevřel ho na označeném místě a četl:

„Třiceti dvěma cestami – úžasnými, moudrými nastínil IA, IEBE, Saraof, Bůh Izraele, Bůh Živý a Král Věčný, El Shaddai, Milosrdný a Odpouštějící, Nejvyšší a Přebývající na věčnosti – vznešené a svaté je Jeho Jméno – stvořil svět třemi Seferim: sefar, sipur a sefer.

První z těchto třech termínů (Sefar) označuje čísla, která nám dávají možnost stanovit nevyhnutelná určení a vztahy každého (podle kontextu možná:člověka) a věci, za účelem pochopit cíl, pro který byla vytvořena – také MÍRA délky, i MÍRA objemu, i MÍRA hmotnosti, pohyb a harmonie – VŠECHNY TYTO VĚCI JSOU ŘIDITELNÉ (OVLADATELNÉ) ČÍSLY.

Druhý termín (Sipur) vyjadřuje slovo i hlas, protože je to Boží slovo i hlas, protože je to Boží Slovo, je to Hlas Boha Živého, který stvořil bytosti v jejich různých FORMÁCH, ať už jsou vnější nebo vnitřní: Jeho je třeba vnímat (chápat) v těchto slovech: “Bůh řekl: “Budiž Světlo a „bylo Světlo.“

Nakonec třetí termín (Sifer) znamená psaní. Písmo Boha je PLOD TVOŘENÍ. Slova Boha jsou Jeho Písmo, Myšlenka Boha je Slovo. Tak myšlenka, slovo a písmo v Bohu  v podstatě jedno jsou, zatím co u člověka jsou v podstatě tři.“

„Suzary“, 4, § 25, citáce podle knihy V. Šmakova “Posvátná kniha Thotha”, str. 245 (zvýraznení některých fragmentů textu velkými písmeny – naše při citaci).

Jak vidíte, Holmesi, i já jsem četl ten text, ale bez odpovídajícího objasnění je mrtvý, v tom smyslu, že vylučuje jednoznačnost chápání u  většiny hledačů pravdy, kteří hledají na vlastní pěst, mimo systém zasvěcení.

A to – nemožnost chápání v důsledku záměrné nejednoznačnosti vzájemně se vylučujících smyslů – definuje, podle mínění Rusů, hlavní zvláštnost vzdělání „pro úzký kruh, jehož posláním je řídit“, a přesněji: pro úzký kruh, jehož zájmem je vládnout absolutně a bez jakékoliv odpovědnosti.

Ale přece jen v „Písmu Boha“ (plodu Božího tvoření) je možné poznat matérii ve všech jejích formách, v Mysli Boží – objektivní informaci, smysl Života, a Slově Božím – míru. A vše to dohromady tvoří trojjedinost matérie-informace-míry v tvárném Vesmíru. To znamená, že se ukazuje, že filosofie na základě trojjedinosti matérie-informace-míry skutečně existovala po historicky dlouhou dobu, a opíraje se na ní, někdo mával společenským vědomím jako kyvadlem od „idealismu“ k „materialismu“ a zpět, nedávaje možnost zastavit se a zamyslet se nad otázkou „kde je pravda?“.

Rusové mají za to, že vše citované ze „Svaté knihy Thovta“ jsou jen druhotné odvozeniny, a ne prvotní osnova pravého vnímání světa na základě trojjedinosti matérie-informace-míry, které v Biblické civilizaci není určeno pro ohlášení ve veřejné filosofii. Co se týká Koránu, podle jejich názoru je právě v něm vyjádřeno vnímání světa, nejbližší k vnímání světa na základě trojjedinosti, které také položilo základ filosofie, uzurpované během „sinajského pikniku“ biblickými „ezoteristy“, patronujícími historicky reálného Mojžíše. Byl jsem nucen souhlasit s jejich závěry, protože v Koránu na to je přímý odkaz:

“Dali jsme Mojžíšovi Písmo a Rozlišení, nyní je možné jít přímou cestou!” (súra 2:50).

Z toho úryvku je možné pochopit, že Mojžíšovi bylo dáno nějaké vědění, informace, shromážděné v Písmu (skutečné Tóře, později zaměněné záměrně zdeformovanou verzí ze strany kurátorů biblického projektu), a také mu bylo dáno ještě něco navíc k Písmu a co je v súře nazváno Rozlišením.

To, co je v Koránu nazváno „Rozlišením“, bylo po odstranění Mojžíše prostě skryto a uzurpováno pro vnitřní potřebu vyššími hierarchy biblických „ezoteristů“. Nechtěl bych dnes podrobně rozebírat problém Rozlišení. To je téma na zvláštní a dlouhý rozhovor. Můžu jen odkázat na texty Koránu, kde téma Rozlišení vyvstává mnohokrát

[31]

. Při zaměření se na verše Koránu, kde se setkáte se slovem „Furkán“, překládané i jako „Rozlišení“, i jako „Spasení“, budete schopni identifikovat dvě smyslové roviny, na které to slovo v kontextu Koránu poukazuje.