V činnosti vzájemně vložených matric se vždy projevuje to, co se v Rusku nazývá Božím zámyslem. Složitejší je pochopit, jak se to děje. Každá matrice se naplňuje myšlenkami lidí, které se skládají z obrazů a jejich osobní energetiky. Myšlenky bývají zlé (zvrácené) nebo spravedlivé (pravé), a jak už jsme hovořili dříve, jsou vyjádřením smyslu míry jedince; zvrácené myšlenky se často oblékají do správných slov, ale díky tomu se správnými nestanou. Americká vláda, když chtěla potrestat Irák a Jugoslávii, vyjadřovala své úmysly slovy o milosrdenství. Teroristé-kamikadze, kteří chtěli potrestat Ameriku, odívali své úmysly do slov o spravedlivém trestu. Dnes Amerika, usilujíc o potrestání teroristů-kamikadze, provádí protiteroristickou operaci proti Afghánistánu s kódovým názvem „Neohraničená spravedlnost“, ačkoliv podle jejich vlastních oznámení, 15 z 19 teroristů byli poddanými království Saudské arábie. Slova – spravedlnost, trest, milosrdenství – jsou přijímána jako vyjádření dobra a spravedlivosti. Proto se dobro jakýchkoli myšlenek projevuje ne ve slovech, ale ve skutcích. „Bůh není bohem rozvratu, ale míru“, — toto evangelické rčení mluví o tom, že Bůh nemá k nesprávnostem lidí žádný vztah; On by chtěl, aby mezi lidmi vládlo dobro. Ale Bůh dal člověku svobodu volby a možnost získat svobodu vůle, a to znamená, že člověk (pokud je skutečně člověkem) musí sám odstranit zlo ze vztahů mezi lidmi. Proto Všemohoucí může podporovat vykořenění zla jen jedním způsobem: nepřekážet jedněm nespravedlivým  likvidovat jiné nespravedlivé, aby ti nepřekáželi a udělali místo spravedlivým.

— Vy, Andreji, celou dobu mluvíte o alternativní koncepci řízení, ale mlčíte o té koncepci, která dnes dominuje ve společnosti; nebo jsem vás pochopil nesprávně?

— Předpokládal jsem, pane Holmesi, že existující koncepci nemá smysl probírat, protože my všichni v ní žijeme, minimálně na Západě, a proto ji nepřijímáme jako koncepci řízení přibližně tak, jako dítě nechápe, co je to vzduch, který dýchá. Pro mě nyní dominující koncepce, je Bible a kultura, kterou Bible rodí s jejím pojmovým a terminologickým aparátem. Dnes ta kultura prakticky dominuje na Zemi prostřednictvím jí zrozených technologií, nezávisle na tom, jaký k nim mají vztah ostatní kultury.  Rádio, televize, automobil, letadlo, raketa, moderní loď, nemluvě už o různé spotřební elektronice a technice, vše je to zrozeno z biblické kultury, jejímž vývěsním štítem slouží historicky zformované křesťanství. Arabský svět s islámem, Japonsko se šintoismem, Čína s konfuciánstvím nebo Indie s hinduismem mohou jakkoliv vystupovat proti kultuře Západu, ale už se neobejdou bez jejích technokratických atributů, jejichž přijetím  rozmývají svou kulturu skrz přijetí společností na nevědomých úrovních psychiky obrazů všech technických „hraček“ Západu, nemluvě už o technologiích jejich výroby, které se snaží získat. Zda to chtějí či ne, nemá význam, proces jde jedním směrem. Ptáte se, jak to? Copak všechny ostatní kultury nemají obranu proti biblické kultuře? Odpovím naprosto jednoznačně – ne! A to proto, že nehledě na všechny odlišné vnější atributy (často velmi exotické), mají jedno společné, co je sjednocuje – davo-“elitarismus“. Je možné nekonečně probírat hodnoty a nedostatky davo-“elitarismu“ křesťanského, židovského, islámského, šintoistického, hinduistického, konfuciánského, a také marxistického či scientologického – stejně nakonec davo-“elitarismus“ zůstane davo-“elitarismem“ do té doby, dokud se neobjeví alternativa. Nicméně ta alternativa musí být ne ve snech o ideálech života lidí na Zemi (těch bylo ve všech kulturách vždy dost a nacházelo to reflexi v legendách, pohádkách, písních, baladách), ale především v jasném systému pohledů na všechny strany života davově-“elitární“ společnosti, vyjádřeném v konkrétním pojmovém aparátu a lexice.

— A podle vás ta alternativa už existuje? — zeptal se Holmes.

— Ano, už existuje v Rusku, a její symbol můžete vidět v obrázcích třetího „pikniku“.

— To smějící se dítě ve vaničce na koupání?

— Naprosto správně, pane Holmesi. A proto se vousatý Marx v hrůze drží za hlavu. Ona existuje už deset let a nazývá se Koncepce společné bezpečnosti – zkratka KOBa, – takový byl pseudonym Stalina v první roky jeho revoluční činnosti. Jeden francouzský novinář poznamenal, že „Stalin neodešel do minulosti, ale rozpustil se v naší budoucnosti“

[28]

; dnes je možné říct, že už vykrystalizoval, ale zatím ne v konkrétní osobě. Ačkoliv... může se objevit i osoba, o které bude možné říct, že byla přizvána matricí koncepce; může to být i více osob. Vždyť Stalin marxistická hesla jen pronášel, ale v praxi řídil zemi v souladu s nějakým účelem. A ta účelnost  byla zároveň koncepcí řízení – v obrazech, to jest matricí, na jejímž základě konal Stalin. Tehdy ta matrice nebyla vyřčena v nějaké konkrétní lexice, ale odpovídající kulturu i tak porodila. Když v minulém roce přivezli do New Yorku 37 sovětských filmů z období stalinismu a počátku 60. let, veškerá elitní kinokritika jedním hlasem vykřikla: „To je nějaká jiná civilizace!“ - a proto lidé v Rusku, kteří té matrici přiřadili konkrétní lexiku, předpokládají, že objevení se koncepce, alternativní biblické, bylo předurčeno jako alternativa sebevražednému davo-“elitarismu“. Ta koncepce má i odpovídající název – Mrtvá voda.

Díky tomu názvu podporuje spojení s ruským národním eposem, ve kterém existují pojmy živé a mrtvé vody. Podle pověr staré Rusi, nepřáteli rozsekaný hrdina se nejdříve polévá mrtvou vodou, načež jeho tělo srůstá, a potom ho omývají živou vodou, a hrdina ožívá. Podívejte se na druhý, „obranný piknik“. Je v něm pohádka, „Tři synové“. V ní je řeč o pokusu dvou bratrů oživit třetího, zabitého nepřáteli. A zde – Andrej ukázal na místo v textu – je řeč o „živé vodě“, kterou hledají pro bratra, ale o „mrtvé“ ani slovo. Pohádka je přetištěna ze sborníku „Moderní ruské pohádky“, které byly vytištěny v trockistickém časopise „Ogonjok“ (Ohýnek). Proč autoři „pikniku“ zapomněli na symboliku „mrtvé vody“? 5. srpna 1991, když vyšlo vydání „Hodiny zvratů“ s „Obranným piknikem“, koncepce s epickým názvem „Mrtvá voda“, která poprvé konkrétně vyjádřila alternativu davo-“elitarismu“, už existovala. Aktivně probíhal proces formování pojmového a terminologického aparátu na její osnově, a tím pádem i formování egregoru lidí, kteří ji podporovali. Pokažení algoritmu chování alternativního egregoru, nebo vědecky – zanesení do algoritmu skrytých inverzí do vektoru cílů – je jeden ze způsobů blokování souborného intelektu. Omýt rozsekané tělo rovnou živou vodou, vynechat mrtvou, znamená oživit útržky těla, jinými slovy, oživit zombii, mrzáka, možná dokonce monstrum. Proto negativní reakce na symboliku mrtvé vody je svého druhu obrana davo-„elitarismu“ před vtržením cizí, jemu alternativní koncepce. Tento stereotyp je ve společnosti velmi zakořeněn; existuje od té doby, odkdy existuje sám davo-“elitarismus“.

— S alternativou jsou věci víceméně jasné, ale samotná davově-“elitární“ koncepce, její symbolika, je v „piknicích“ přítomna? — zeptal se Holmes.

— Ano, odvětil Andrej, — zde ta chcíplá ryba v černé vodě „Labutího jezera“ znamená konec „epochy ryb“ (epochy dominance biblické koncepce) a začátek epochy „vodnáře“. Slovo „voda“ je v alternativní koncepci přítomné, i jako symbol informace; epocha „vodnáře“ je epochou informační společnosti. Nový pojmový aparát alternativní koncepce obrátil negativní matrici proti jejím tvůrcům, a náhle vidíme na obrazovkách televizorů po 11. září lidi s přilbami a maskami-respirátory, ohromné množství prachu, rozvaliny věží WTC, z kterých trčí úlomky obkladu, připomínající siluety věže v Pise. To stejné, ve formě symboliky, vidíme i na obrázcích třetího „pikniku“.

— Nedomníváte se snad, Andreji, že něco, podobné událostem v USA, bylo plánováno pro Rusko? — přerušil Andreje Holmes.

— Předpokládám Holmesi, že nebudete popírat, že 11. září bylo reálné nebezpečí pro prezidenta Spojených států. O tom hlásala všechna masmédia, a sám Bush více připomínal honěného zajíce, než vrchního velitele nejsilnější armády světa: on se spíše než organizováním odražení agrese teroristů  zabýval hledáním místa, odkud by mohl podporovat řízení státu. Asi nebudete vědět, že hned po zvolení Putina prezidentem kolovaly po Moskvě a Petrohradu zvěsti o možném atentátu na nově zvolenou hlavu státu, přičemž datem atentátů byl nazýván 20. leden 2001. Navíc, jak nedávno ukázal jeden kanál ruské televize, ten atentát ze strany sekty asasínů byl spojován s jeho návštěvou aleje šáchidů 8. ledna 2001 v hlavním městě Ázerbajdžánu, Baku.