— To je také jedná z možných verzí, — souhlasil Andrej. — Počkáme, uvidíme. Ačkoliv konstrukce kolem kostela-observatoře více připomíná kosmodrom, než teleskop.

— Andreji, — obrátil se k vypravěči Holmes, — a co může znamenat podivná kresba kalendáře za rok 1994, publikovaná v posledním čísle novin „Doba zvratů“ za rok 1993: na horizontu táhne kůň vůz doleva, a vepředu veze herka Santa Klause doprava a hlava koně je také otočena doprava, a jeho chvost a plnovous Santy jsou jeden celek. Pravděpodobně je možné ji okomentovat jen na základě specifické symboliky kultury Ruska?

— Pokoušeli jsme se nějak tu kresbu interpretovat, — po chvilce váhání se ozval Andrej. — V úvodním období zavádění sovětské moci byl v porevolučním chaosem zmítaném Rusku velmi populární básník-symbolik Majakovský. V jedném z jeho poém, s názvem „levý pochod“, jsou slova: „Herku historie popoženem. Levou! Kdo tam jde pravou? Levou! Levou!“ - něco v tom smyslu, přesně si nepamatuji. Všimnětě si koně na horizontu: hýbe se doleva, ale nakračuje pravou, a ta herka vepředu jde doprava, ale nakračuje levou. Je pro mě těžké vysvětlit asociace, které vyvolává ilustrace toho kalendáře, ale podle mě představuje celkem přesnou symboliku dvou period rozvoje Ruska do perestrojky a po ní: do perestrojky vedení SSSR, zvláště v době Stalina, deklarovalo marxistická hesla a pohyb nalevo, ale hýbalo zemí dopředu pravými metodami; po srpnovém puči 1991 byl navenek deklarován pohyb doprava, ale realizován levými, čistě trockistickými metodami: tak najednou okrást celou pracující vrstvu jedné z nejbohatších velmocí světa (zbavit je úspor, oklamat privatizací) bylo možné jen pod geniálním vedením trockistů, vždy deklarujících jedno, ale dělajících naprostý opak. Vzniká dojem, že v srpnu 1991, přesně 51 let po vraždě, Trocký ožil a pokusil se dokončit to, co mu zabránil udělat Stalin. Pro nikoho není dnes tajemství, že reformy začaly za rehabilitace trockistů, a začaly je děti a vnuci zabitých i nedobitých trockistů. Na toto podivné jubileum (51 let) poukazuje i jubilejní pořadové číslo vydání № 51(200) z 29 prosince 1993: suma cifer čísla 29 je 11, a čísla 1993 – 22, což svou číselnou mírou také souvisí s hierofanty.

Holmes vzal vydání a začal ho pečlivě studovat; obrátil a prozkoumal zadní stranu. Udeřilo ho do očí číslo nějaké firmy BCL – 311-1488. Pro sebe si poznamenal, že kombinace čísel odpovídá celkovému pořadovému číslu № 151 (880) týdeníku „Doba zvratů“ z 14. října 1997. Potom obrátil pozornost na slovo „hrábě“ (tak se nazývala krátká humorná povídka) a poprosil Andreje přeložit ji do angličtiny a teprve poté se vrátil k obrázkům „pikniků“.

— Pane Verove, vy jste mluvil o „ptácích“ třetího „pikniku“, jako o letadlech kamikadze? — položil otázku Andrejovi. — Jaké máte osnovy pro takový výklad pernaté symboliky, kromě toho samozřejmě, že letadla také létají?

— Dobrá, pane Holmesi, — pokračoval Andrej. — Pokusím se vyložit svou verzi rozklíčování třetího rébusu, s ohledem na mé chápání metod matričního řízení, o kterých jsem už mluvil. Nezajímá mě osobnost autora kreseb a technologie jejich vytvoření. Vnímám všechny tři „pikniky“ jako matrice-scénáře možných událostí v Rusku i ve světě, přičemž pravděpodobnost jejich realizace je určena ani ne tak množinou symbolů, které obsahují, jako stavem mysli všech lidí v současné společnosti. Jsem člověkem upřímně věřícím bezprostředně Bohu a žiji ve stálém úsilí vejít v dialog s Všedržitelem, který jediný ve vesmíru se nemýlí za žádných okolností. Pojem morálky-etiky pro mě není relativní, jak se to často pokouší dokázat společnosti aktivisté kultury, ale obsahově konkrétní, to znamená, mám za to, že spravedlivost je absolutní a jediná pro všechny – i pro Boha, i pro lidi – jen s tím rozdílem, že Bůh určil morální „standardy“, nazývané spravedlivostí (čestností, mravností, …), pro Sebe Sám, a pro lidi jsou tato kritéria ideálem, o který musí usilovat za všech životních okolností. Odtud plyne i můj vztah ke všem událostem, včetně tragických: v současné společnosti se vše odehrává nejlepším možným způsobem s ohledem na tu objektivní a zdaleka ne pravou morálku, která reálně převládá v daný okamžik ve společnosti. To znamená, že všechno by mohlo být značně horší nebo lepší, v závislosti na tom, nakolik je reálná morálka lidí daleko nebo blízko ideálům morálky, stanovených Všemohoucím pro všechny.

Jaké byly myšlenky subjektu, vytvářejícího tento rébus, jaké objektivní morálky byl stoupencem, — to jsou jeho problémy, a on za ně nese odpovědnost před Bohem. Poněkud důležitejší jsou reakce těch lidí, u nichž nevědomé úrovně psychiky ty obrázky absorbovaly. Přitom mám samozřejmě na mysli reakci vědomou, osmyslenou, to znamená z větší části vyjádřenou určitou lexikou. A nyní si zkusme představit, že ty obrázky prošly jako vizuální obrazy před očima půl milionů občanů Petrohradu a Leningradu. Co myslíte, za dva roky, které oddělují první a třetí „piknik“, jen samotná změna názvu města něco změnila v psychice jeho obyvatel, v jejich vztahu k dění v hlavním městě, v zemi a ve světě obecně? Já myslím že ano, změnila, ačkoliv většina se nad těmi změnami vůbec nezamýšlí.

A nyní, co vidíme na obrázcích „Post historického pikniku“? Především dva hlavní symboly Ruska: spasskou věž Kremlu a hlavu chrámu Vasilije Blaženého, to znamená symboly světské a duchovní moci. Zprava na ně letí „ptáci“, přičemž směr jejich letu, ukázaný šipkou, nenechává na pochybách. O délce dne – 7.52, odpovídající 20. lednu moskevské šířky, už mluvit nebudu, protože jak jsem pochopil, vy Holmesi už o tom víte.

— Ano, o tom jsme hovořili s mým přítelem Watsonem v Londýně 22. září v den mého odletu do Curychu. Navíc, v Lichtenštejnsku, ve vile ve Vaduzu, mi jeden z vašich krajanů dokonce ukázal na „heslo historie“ na zubech postavy se sekerou, načež jsem pochopil, proč teroristické útoky v New Yorku a Washingtonu proběhly právě 11. září, v den „useknutí hlavy Jana Křtitele“. Ale zůstalo pro mě záhadou, proč se „ptáci“ asociují s letadly?

— Ten, kdo vás upozornil na „heslo historie“ – sekeru, podle které skutečně je možné pochopit příčiny tragédie Jana Křtitele (kterou on sám vyprovokoval), zjevně neví, že ta tvář je poměrně velmi podobná karikatuře portrétu posledního ministra obrany SSSR, maršála Šapošnikova.

— Nakolik je mi známo, posledním ministrem obrany SSSR, který se přidal k GKČP v srpnu 1991, byl maršál Jazov — přerušil Paolo.

— Máte pravdu Paolo. Skutečně posledním ministrem obrany do puče byl maršál Jazov, ale hned po puči Gorbačov, vrátivší se z Forosu, jmenoval generála vzdušných sil Šapošnikova posledním ministrem obrany SSSR, načež ho povýšil na maršála. Proto roli nemyslící sekery, rubající věže

[27]

v Moskvě nebo v New Yorku (v závislosti na tom, v jakém směru začne pracovat matrice řízení událostmi), muselo hrát vojenské letectvo. V roce 1992 tento kariérista a leštič klik likvidoval ozbrojené síly Sovětského svazu, které dokonce po rozpadu velmoci zůstávaly jednotnými a proto představovaly v očích mnohých velké nebezpečí jak pro Západ, tak i pro věc rozčlenění SSSR a Ruska. A kdo ví, za jiných okolností mohl tento maršál od letectva nadělat ještě mnoho škody. A pokud by se na jeho místě ocitl jiný člověk, který by uchoval jednotu ozbrojených sil, mohl by zachránit i jednotu státu, dát historii jiný směr...

Pokračujme. Když jsem mluvil o metodách matričního řízení, které mi vysvětloval můj přítel z Ruska, říkal jsem, že všechny symboly a obrazy matrice zůstávají předchozími, ale při objevení se jiného pojmového aparátu, zformovaného alternativní koncepcí řízení, všechno zlo naplánované matricí-scénářem se může realizovat, ale... ve vztahu k těm, kdo ho plánoval. 

— Podle vás, Andreji, Bůh není schopen očistit od zla navzájem se konfrontující matrice? — zeptal se Paolo.