Hlavní, co vnášeli do tohoto procesu a co jim dovolovalo udržet se tak dlouho na vrcholu pyramidy, byla podpora ateismu u mas v libovolné formě. Monopol na vědění byl zabezpečován hloubkou chápání objektivních procesů v Přírodě a společnosti, a oni se postarali, aby se společnost  nezatěžovala věděním, dávajíce přednost udržování společnosti v nevědomosti a nepozorovanému směřování společnosti k té či oné volbě, která ale pokaždé produkovala vůdce, kteří byli jimi kontrolováni.

Tento monopol se jim dařilo udržovat do té doby, dokud periody výkyvů kyvadla pokrývaly život mnoha generací, to jest počítaly se staletími. Ve dvacátem století se zjevně začaly počítat desetiletími a perioda frekvence kyvadla se dostala do rozmezí aktivní činnosti jednoho pokolení. Ta okolnost ihned zvýšila pravděpodobnost toho, že se mezi těmi, koho hierofanté považují za pitomce z davu, objeví lidé, schopní nejen obrátit pozornost na ten objektivní jev, ale i zkoumat ho a pochopit. Koncepce, alternativní davově-“elitární“, se objevila jako přirozeně předurčený důsledek toho objektivního procesu.

— A proč se nemohla objevit jiná davově-“elitární“ koncepce? — znova položil otázku Pedro Collado.

— Máte pravdu, můj příteli, — pokračoval svůj výklad Paolo. — V tu dobu se nutně muselo objevit množství variant koncepcí davo-“elitarismu“, pretendující na status novinky. A ony se skutečně objevily. Sdělovací prostředky je začínaly propagovat, dobře chápaje, že „...dav přivykl bezmyšlenkovitě se za novinkami hnát ...“

[23]

. Ale, doufám, že už chápete – libovolná forma davo-“elitarismu“, i ta nejexotičtější, byla ihned vepsána do existujícího scénáře globální konceptuální mocí, protože ta měla k tomu okamžiku největší praktickou zkušenost řízení. Období existence dvou alternativních koncepcí Andrej správně nazval obdobím konceptuální neurčitosti. A to je velmi nebezpečné období, protože může být doprovázeno katastrofami různé úrovně. Ale hlavní cíl hierofantů přitom zůstává neměnný: zabezpečit stabilitu davově-“elitární“ pyramidy za libovolných podmínek.

Geopolitická hodnocení dění ve světě ukázala, že od druhé poloviny dvacátého století byly ty podmínky více příznivé pro idealistický ateismus. Jinými slovy, vše nutné pro úspěšné rozšíření trockismu, očištěného od materialistického ateismu, v kterém zabředl Trocký, už tou dobou bylo jak na Západě, tak na Východě. Zvláště vhodné podmínky pro rozšíření trockismu, opírajícího se o idealistický ateismus, vznikly v islámském světě.

Španělsko je zde zajímavé tím, že ve své době už prožilo setkání idealistického ateismu islámu s idealistickým ateismem křesťanství. Zdá se mi, že takzvané „arabské teroristy“ trockisté, kteří byli schopni během historie nejedenkrát změnit svou tvář, od té doby používají pro realizaci myšlenek permanentní revoluce

[24]

. Vždyť není tajemstvím, že spolu s Araby ze Španělska v roce 1492 vyhnali i židy

[25]

, kteří pod rouškou formálně arabské a z vnějšího pohledu muslimské moci dovedli lichvou a úroky španělský národ do národně-osvobozeneckého boje. Pokud by ve Španělsku skutečně vládl islám, židovská lichva by tam neměla místo: Korán zakazuje lichvu a půjčování čehokoliv na úrok v jakékoli, i skryté, formě, a také účast na podobných operacích v jakékoli roli. A Španělsko mohlo dodnes být muslimským státem, pokud by Arabové sami neodstoupili od mravně-etických norem, které jim byly předány skrz Mohameda, a které ve své podstatě jsou identické s normami, které učil Kristus.

Začíná být jasné, že i taliban v Afghánistánu, i socialismus Muammara Kaddáfí, i islámská republika v Íránu jsou jen formami historicky zformovaného islámu, který při veškeré pestrosti svých forem obsahem nevybočuje z mantinelů idealistického ateismu a lehce je vpisován do procesu permanentní socialistické revoluce. Jak vidíte, Čtvrtá Socialistická Internacionála je na pochodu.

Mezi přítomnými na nějakou dobu zavládlo mlčení. Každý zpracovával vyřčené myšlenky.

— Tři „rébusy“ z Ruska už znám, — narušil mlčení Holmes. — A co znamenají ty dva kalendáře z týdeníku „Doba zvratů“ za rok 1994?

— Předpokládáme, že je to určité prodloužení třetího pikniku, — začal svůj komentář Andrej. — podívejte se sem, — přisunul „Post historický piknik“ a ukázal prstem do pravého spodního rohu třetího rébusu, — vidíte těch sedm ptáků a šipku-ukazatel směru jejich letu? Pokud tu šipku přidat k sedmi ptákům, dává to dohromady osm. A nyní se podívejte na kalendář s hvězdou, padající do černé vody. Na nebi je měsíc, hvězdy, na moři – měsíční cestička, a na břehu světlo jako ve dne. Muž, sedící na lavičce, krmí ptáky. Kolik jich je? Osm. Stejně jako na třetím „pikniku“. Při pozornějším pohledu vyjde najevo, že čtyři už dosedli a pátý už už sedá na zem. Kolik letadel tragicky „dosedlo“ v USA? - čtyři! A nyní se podívejte na hvězdy na nebi: jsou pěti, šesti a sedmicípé. A na zemi a na vodě – jen sedmicípé. Sedmicípá hvězda je symbol súfismu. Dvě palmy na obrázcích prvního a druhého „pikniku“ také patří k súfijským symbolům. Skrz ty symboly prosvítá spojení pikniků s kalendáři. Přičemž jedna sedmicípá hvězda se s úlomky a hořícím ohonem už zaryla do země, druhá padá do vody a třetí je v otevřené aktovce podivného člověka na lavičcce. Podle mého je ilustrace toho kalendáře druhem informování o katastrofách, které už se odehrály a o těch, které se teprve odehrají. Protože neštěstí, která se odehrála, měla spojení s letadly, obrázek upozorňuje na nějakou leteckou katastrofu poblíž turistického města: o tom hovoří nábřeží a lavička, na které sedí podivný subjekt. Určit termín možné havárie je poměrně složité, i když... pokud aplikovat stejný princip, měsíc útoku v New Yorku a Washingtonu je ukázán počtem hvězd na nebi – je jich devět. Devátý měsíc je září, ve kterém došlo k útokům v USA. Den je možné uvidět v kalendáři: 11. září spadá do intervalu šířky ohrady nábřeží, kam kromě „černého úterý“ spadá i 18 a 25. září, a také 3., 10., 17., 24. a 31. října. Dnes je třetího října. Pokud se dnes nic nestane, předpokládanou katastrofu lze očekávat v další uvedené dny října.

— A rok? Jsou zde nějaké příznaky, podle kterých lze určit rok katastrof? — Zeptal se Holmes.

— Rok je v takových kolážích zakódován podle principu: chceš něco schovat, polož to na nejviditelnější místo. Nejviditelnější místo kalendáře je velmi specifické gesto postavy, sedící na lavičce. U nás v Rusku tím gestem ukazují číslo 21 – oko; na Západě – číslo 3, ale pokud sečíst sumu cifer, oboje se rovná 3. První rok nového tisíletí je roven bez nul také 21 – oko. Kalendář na rok 1994 byl publikován v „Hodině zvratů“ č. 201, což také dává sumu cifer 3. A nakonec, obraťte pozornost na levé oko člověka, krmícího ptáky, který (a přesněji jeho oko) přesně hledí na 21. „průsvit“

[26]

(při počítání zleva doprava) ohrady vycházkového nábřeží se započítáním „průsvitu“, zacloněného mužem. Jistě, při zdravém skepticismu se podobná objasnění mohou zdát plodem bujné fantazie člověka, schopného vidět v libovolné obrázku vše, co si přeje najít. Ale... není s těmi novinami „Doba zvratů“ příliš mnoho náhod?

— Já bych například za den možné katastrofy určil 4. října. — Najednou prohlásil Pedro.

— Proč, — zeptal se Andrej.

— Vy jste určil říjen – měsíc možných katastrof, jako největší kulatý objekt ve srovnání s devíti hvězdami na nočním nebi. Ale na kresbě jsou i další kulaté objekty, cca 30x menší než měsíc – dekorativní koule na ohradě vycházkového nábřeží. Jsou  přesně čtyři. Pokud se rok katastrofy opakuje, jak jste ukázal, v různých variantách čtyřikrát, pak den, který můžeme určit skrz světlo v okně, se také opakuje na kresbě čtyřikrát: čtyři světla na parníku, čtyři okna na mole, čtyři okna v domě na kopečku a čtyři okna buďto kostela nebo observatoře.