Reálná demokracie je možná jen v takové společnosti, kde neexistuje pár „ezoterismus-exoterismus“ v důsledku toho, že systém všeobecného vzdělávání dává všem a každému jasné, Životu adekvátní představy o vší problematice, upomenuté v kapitole 3.2 této práce.
Protože vzdělávací systém ani v jedné zemi Západu ten úkol neřeší, pak je jejich obyvatelstvo v současné době a blízké budoucnosti neschopné k realizaci skutečné demokracie. Buď je apolitické a neúčastní se formálně demokratické frašky, nebo jsou to šílenci-aktivisté, přesvedčení o tom, že státní moc skutečně slouží voličům, a systém voleb je reálně funkční nástroj formování státní moci a státní politiky, podřízené společnosti. Ale díky absenci metodologicky-poznávací kultury a jako důsledku, absenci gramotnosti v otázkách řízení ve společnosti, jsou jak apolitičtí, tak i šílenci-aktivisté všichni rukojmím jim nepodřízených okolností a politických procesů (včetně globálních), řízených ezoterickou komponentou kultury regionální civilizace Západu.
Vedle toho je politika kurátorů Západu přeplněná lží v průběhu celé známé historie, čehož posledním příkladem je informování liberálními sdělovacími prostředky (včetně ruskojazyčných) o událostech na Ukrajině a o provokaci s malajským Boeingem 17.07.2014, organizované zvláštními službami USA.
Vše to dělá Západ fakticky plně bezbranným ve vztahu k vlivu na jeho společnost zobecněných prostředků řízení / vedení války 5. a vyšších priotit. Tj. zvláštní roli získávají takzvaná „gaučová vojska“, šířící tu či onu informaci prostřednictvím internetu. Ale pro to mají „gaučová vojska“ Ruska ne tupě kopírovat různé „nesmysly“ na politickou zakázku státní moci, ale svobodně vládnout 1.-3. prioritou zobecněných prostředků řízení / vedení války, aby obnažila hloupost a lživost vnitřních západních médií před západním obyvatelem-patriotem, aby ho popostrčila k probuzení v něm samém uvědomění důstojnosti člověka a jejího potlačování v kultuře Západu a osvojení těchtýž zobecněných prostředků řízení / vedení války 1.-3. priority a Koncepce sociální bezpečnosti jako celku.
Jediný faktor, pracující na udržitelnost Západu pod vlivem vnějších a vnitřních okolností je efektivní kult osobní iniciativy ve všech sférách činnosti společnosti (věda, ekonomika, politika) a té či oné korporátní etiky. Právě díky tomuto kultu dokázal buržoazní liberalismus přežít marxistický projekt a proces jeho vykořenění, protože během realizace marxistického projektu probíhalo potlačení závodů spotřeby na základě kultu plnění nařízení, stranické a ideologické disciplíny, všemožných ohraničení (včetně i cestou potlačení svědomí), což nedávalo možnost masově osvojovat a realizovat tvůrčí potenciál ve společnosti zdálo by se „vítězného socialismu“.
Ale kult osobní iniciativy a korporátní etiky je orientován na nositele démonického typu stroje psychiky. Z jedné strany se démonická korporativní absence svědomí nejkomfortněji cítí v podmínkách liberální kultury, a z druhé strany právě ta podpora liberalismu nedovoluje Západu samostatně si uvědomit sebevražednost liberálně-buržoazní civilizace a vypracovat její alternativu, což se dále zhoršuje i kulturou poznávatelně-metodologické i manažerské negramotnosti jeho intelektuálů.
Krach finančního systému Západu podle vzoru „velké hospodářské krize“ 30. let 20. století je to, před čímž Západ nemá obranu. Pokud to subjekty, realizující nadstátní řížení v souladu s biblickým projektem globalizace, uznají za vhodné, pak nebudou potřebovat více než půl roku na to, aby zbavili Západ materiální prosperity. Zaštítit se před tím Západ není schopen, protože v univerzitách a byznys-školách Západu vyučovaná „economics“ je neadekvátní té politicko-ekonomické realitě, která se historicky zformovala na Západě jak v „rozvinutých“ státech, tak i v „zaostalých“. Na to John Galbraith naprosto správně ukazoval v průběhu několika desítek let, ale nebylo to přijato a pokračuje studování „economics“, čímž se vytvářejí problémy do budoucna pro Západ samotný i pro druhé. V důsledku toho na úrovni 4. priority zobecněných prostředků řízení je Západ „pod čarou ponoru“ v aspektu aplikace principu „každý v míře svého chápání pracuje na sebe, a v míře nechápání na ty, kdo chápou více“.
Poté se scénáře chaotizace pomocí soukromých armád a následné zavedení jiného politického režimu mohou stát surovou realitou i pro obyvatele Západu. Ale takoví lidé, jako Březinský
to nemohou pochopit jen proto, že si usmysleli, že právě oni manipulují hráči na mnohostranné „šachové desce“ a jen oni mohou vytvořit chaos v jiných společnostech. Při tom zcela upřímně předpokládají, že jejich „vyspělé“ státy jsou garantovaně ochráněny od scénářů chaotizace tipu scénářů chaotizace Libye pod záminkou svržení Kaddáfího nebo chaotizace Ukrajiny pod záminkou svržení Janukovyče. Ta jistota je iluzorní a její neadekvátnost při politické vůli těch, kdo nepřijímá způsob života a politiku Západu, může být demonstrována životem samým třeba ve Velké británii nebo ve státech kontinentální Evropy, nebo v USA.Závěr: Rusko jako potenciálně dominantní operátor globální politiky
Předpokládáme, že potenciál zranitelnosti Západu může být realizován jen na základě osvojení potenciálu rozvoje Ruskem, o čemž je řečeno v kapitole 5 a také proto, že ze společností, nespokojených s globalizací západního druhu a jejími perspektivami, jen my máme v současnosti alternativní projekt globalizace, který nepředpokládá realizaci genocidy jakýchkoliv národů nebo vykořenění jejich národní svébytnosti. Z toho důvodu je otevřený pro spolupráci a rozvoj pro všechny, včetně obyvatel států Západu, kteří si uchovali schopnost vnímat svět a myslet navzdory politice oblbování (především v aspektech chápání historie, politiky, vedení národního a světového hospodářství) dospívajících pokolení, která se provádí ve státech Západu posledních 50 let.
Pokud se vyhnou osvojení potenciálu vlastního rozvoje, pak démonismus domácích „elitářů“, tupé napodobování biorobotů a „banderlogů“ se spojí s démonismem Západu a vytvoří plnocennou „pátou kolonu“, jak se to stalo v roky perestrojky a nejedenkrát v dřívější historii Ruska.
Kromě toho, sama o sobě myšlenka rozdrcení Západu v globální válce, byť „studené“ (tj. bez použití regulérních armád a námořnictva), jako nejvíce agresivního faktoru ve vztahu k Rusku během celé historie, je při zachování statusu-quo v samotném Rusku slepou cestou, ačkoliv hřeje u srdce mnohé „patrioty-státníky-impérijce“, myslící kategoriemi válek minulých epoch. Příčina bezvýchodnosti té myšlenky je v tom, že v tom případě, dokonce při ubrání Západu z „mnohostranné šachové desky“, Rusko zůstane stejně jako dosud samotné se svými problémy a v nebezpečí agrese proti němu ze strany dalších sil, které mohou být organizátory hry využity proti němu (viz tabulka v kapitole 4). V tom případě civilizační ideály Ruska, dokonce pokud Rusko vyřeší problém vykořenění buržoazního liberalismu v globálním měřítku, stejně zůstanou nepřijatelné pro organizátory globální války. Tj. za účelem vykořenění globální války, Rusko potřebuje realizovat v životě své civilizační ideály nejen na svém území, ale i v globální politice. To je bezalternativní. Společnosti, ve kterých je nespokojenost s globalizací západního druhu (takzvaný „antiamerikanismus“) dostatečně silným politickým faktorem, jsou našimi potenciálními spojenci.
Obecně, toto odmítání západního modelu globalizace řadou států se projevilo ve vytvoření Eurasijského ekonomického prostoru, ŠOS, BRICS, Celní unie atd. K činnosti těch organizací v současnosti projevuje zájem řada dalších států, a v budoucnosti budou připraveny připojovat se k nim za podmínky, že ty organizace dokáží svou efektivnost v praxi, zlepšením kvality života svého obyvatelstva a uspěšným řešením ekologických problémů. To se týká také států nynější Evropské unie, protože obyvatelstvo těch zemí není v euforii z vlivu finančně-ekonomické krize roku 2008 a následných let na kvalitu života. Otázka Evropské unie v tomto kontextu si žádá bližší objasnění.