Tyto okolnosti vedou k tomu, že:

•  Masmédia v libovolné společnosti mohou provádět informační politiku v zájmech jejích nepřátel pod hesly "svobody slova".

•  Privátní vojenské firmy jako prostředek dodávky specialistů a protředků boje na území protivníka se stávají pokud ne hlavní silou v otázce svržení nevhodných politických režimů, pak předvojem, vytvářejícím podmínky pro následné vyslání "mírových sborů" regulérních armád a okupaci zemí, předběžně chaotizovaných s pomocí soukromých armád a dovedených jimi do stavu masového umírání obyvatel v podmínkách uměle vytvářených "humanitárních katastrof", ve kterých řízený chaos a absence státního řízení způsobují ekonomickou genocidu, epidemie a masový úprk lumpenizovaného obyvatelstva. Při tom je nutné chápat, že sociální chaos je jen prostředí, ve kterém je pohodlné konat zvenku řízeným oddílům agresora, včetně těch, kterých se účastní představitelé vlastního obyvatelstva oběti agrese.

•  Protože TNK se staly subjekty politiky a "zákazníky" pro mnohé soukromé armády, pak je třeba se na jejich vedení dívat i jako na subjekty-agresory v odpovídajících okolnostech, což v řadě případů dělá smysluplným provedení profylaktické čistky direktorátů nejvíce agresivních TNK.

Tj. válka se stala více variabilní jak v aspektu subjektivnosti zdrojů agrese, tak i v aspektu vlivu na protivníka různorodými silami a prostředky, což vyžaduje vypracování univerzální filozofie vedení války a její profylaxe.

3. Válka jako realizace plné funkce řízení

3.1. Historie otázky a situace

Problematika, uvedená v záhlaví kapitoly 3, byla poprvé rozebrána v materiálech vědecko-výzkumné práce „Vypracování koncepce strategické stability a dynamiky rozvoje scénářů možné interakce za podmínky zachování parity perspektivních strategií světových velmocí do roku 2005“, vypracované na zakázku Institutu USA a Kanady Akademie Věd SSSR v roce 1991, fakultou aplikované matematiky a procesů řízení Leningradské univerzity

[3]

. Po rozpadu SSSR, realizovaného v plném souladu s Direktivou Rady národní bezpečnosti USA 20/1 z 18.08.1948 - „Naše cíle ve vztahu k Rusku“, práce sama o sobě „vyhasla“ a její materiály byly vydány v roce 1992 pod názvem Koncepce sociální bezpečnosti „Mrtvá voda“, načež byla nejedenkrát přepracována a dotištěna v nových verzích.

28. listopadu 1995 byla provedena parlamentní slyšení, v jejichž průběhu byla „Mrtvá voda“ a další materiály Koncepce sociální bezpečnosti doporučeny k šíření ve společnosti s cílem posouzení, dalšího rozvoje a implementace do politického procesu

[4]

.

Nicméně v současnosti na základě rozsudků Lefortovského oblastního soudu města Moskvy (z 20.11.2013) a Moskevského městského soudu (z 18.06.2014), byla „Mrtvá voda“ vnesena do Federálního spisku extremistických materiálů.

Porovnáme-li tématiku současné práce a to, co je vyloženo v „Mrtvé vodě“, všichni účastníci aktivit vyvolání daného soudního procesu a jeho dovedení do rozsudku s mnoha procedurálními chybami a podvody (činy spadajícími pod paragraf 31 Trestního zákoníku RF), tvoří zločinný spolek (čl. 320 TZ RF), který se dopustil velezrady ve formě vykázání „jiné pomoci cizím státům, mezinárodním či zahraničním organizacím“ (čl. 275 TZ RF). Podstata té „jiné pomoci“

[5]

zahraničním politickým silám spočívá v tom, že tento rozsudek brání šíření gramotnosti v otázkách řízení v Rusku, což je nutné jak pro realizaci „Koncepce sociální bezpečnosti v RF“, utvrzené prezidentem RF 20.11.2013, tak i pro další rozvoj země a odvrácení agresí různých druhů proti ní. Federální bezpečnostní služba RF byla v červenci 2013 uvědoměna o tomto zločinu, vědomě páchaného představiteli soudní moci na základě spiknutí, ale soudě podle všeho, nepřijala žádná opatření k ukončení takového druhu protistátní a protinárodní činnosti představitelů soudního systému, objevení a neutralizaci bezprostředních účastníků, a také – objednavatelů, iniciátorů a manipulátorů procesu.

Celkově je třeba Federální spisek extremistických materiálů likvidovat jako celek. Lidi je třeba vychovávat tak, aby, pokud si přečtou „Main Kampf“, bylo garantováno, že se nestanou přesvědčenými hitlerovci apod. Pokud problémy společnosti stát nerozřeší, lidi nevychová tak, aby žili pod mocí diktatury svědomí, pak dokonce pokud by spisek extremistických materiálů byl bez výhrad k obsahu

[6]

, je nevyhnutelné objevení se něčeho, v porovnání s čím se „Main Kampf“ bude zdát neškodným sborníkem politických anekdot. Tj. mnohé problémy Ruska by byly už dávno vyřešeny, pokud by „Mrtvá voda“ a další materiály Koncepce sociální bezpečnosti byly využity politiky a vneseny do vzdělávacího systému.

3.2. Podstata otázky o válce jako o procesu realizace plné funkce řízení

Закрыть Как отключить рекламу?

Řízení po plné funkci (termín z Dostatečně všeobecné teorie řízení) v sobě zahrnuje: 1) objevení problémů, 2) stanovování cílů ve vztahu k jejich řešení, 3) vypracování koncepce dosažení určených cílů, 4) její realizaci v životě, 5) řízení v souladu s přijatou koncepcí a 6) zdokonalování koncepce podle míry nutnosti, 7) uvolnění zdrojů ze završených procesů řízení po dosažení cílů nebo krachu procesu řízení.

Vycházíme-li z DVTR (Dostatečně všeobecné teorie řízení), pak v základě řízení libovolným objektem leží řešení úkolu o stabilitě objektu v smyslu předvídatelnosti jeho chování v dostatečné míře pod vlivem vnějšího prostředí, vnitřních změn a řízení. Jinak řečeno: řídit je možné jen to, čehož reakce na vlivy prostředí, vnitřní změny a řízení je předvídatelná.

V tomto kontextu se pod kulturou rozumí veškeré informačně-algoritmické zabezpečení chování lidí, nepředávané dalším pokolením na základě genetického mechanismu biologického druhu Člověk rozumný. A tomu odpovídaje, veškerá kultura v její historicky zformované podobě je informačně-algoritmický systém, tj. bez ohledu na mínění o ní, objektivně orientovaná na dosažení určitých cílů a neschopna dosažení jiných cílů bez odpovídající modifikace kultury.

Plná funkce řízení se ve vztahu ke společnosti realizuje prostřednictvím zobecněných prostředků řízení / agrese, majících vztah k šesti prioritám:

1. Informace světonázorového charakteru – metodologie poznání a tvorby, při jejímž osvojení lidé získávají schopnost vypracovávat samostatně jim potřebné vědění a návyky od nuly. Právě její obecná dostupnost v nezdeformované podobě je základem demokracie a svobody jedince i společnosti.

2. Informace letopisného, chronologického charakteru všech odvětví Kultury a všech odvětví Vědění. Dovoluje vidět směr průběhu procesů a porovnat navzájem konkrétní odvětví Kuktury jako celku a odvětví Vědění, objevujíc algoritmiku řízení, která se realizovala v historickém procesu.

3. Informace faktografického charakteru: popsání konkrétních procesů a jejich vzájemných vztahů je podstata informací třetí priority, k níž patří věroučení religiozních kultů, světské ideologie, technologie a faktologie všech odvětví vědy.

4. Ekonomické procesy, jako prostředek vlivu, podřízené čistě informačním prostředkům vlivu prvních třech priorit skrze finance (peníze), jež jsou předělně zobecněným druhem informace ekonomického charakteru.

5. Prostředky vlivu na genetiku člověka. Historicky reálně jsou to prostředky genocidy, zasahující nejen žijící, ale i další generace, ničící geneticky podmíněný potenciál osvojení jimi a rozvoje kulturního dědictví předků: jaderné vydírání – nebezpečí použití; alkoholová, tabáková a jiná narkotická genocida, příměsi do potravin, všechno ekologické znečištění, některé léky, velkoměsta typu „kamenná džungle“ - reálné použití; „genové inženýrství“ a „biotechnologie“ - potenciální nebezpečí.