Podobně dnes – na začátku 21. století – před Ruskem stojí řešení podobného problému negramotnosti, jen ne na úrovni zabezpeční přístupu širokých mas k zobecněným prostředkům řízení 3. priority, ale na úrovni zabezpečení přístupu širokých mas k zobecněným prostředkům řízení 1. priority, což odkrývá přístup k ovládání všeho součtu zobecněných prostředků řízení na základě objektivních zákonitostí bytí lidské společnosti dříve uvedených šesti kategorií.

Životu adekvátní alternativa neexistuje. Nová epocha vyžaduje nová řešení. Pokud budeme hledat řešení problémů současnosti a blízké budoucnosti v minulosti a porovnávat to s typy stroje psychiky, pak tupé vykonávání biorobota a stálá vnitrosociální válka démonů a „banderlogů“ (nositelů živočišného typu stroje psychiky) navzájem za „lepší místo pod sluncem“ znamená v perspektivě další porážku Ruska v konfrontaci s antiruskou korporací démonů-korporativců (kurátorů Západu) a jim podřízených tamních biorobotů a domácích „prozápadníků“ všech druhů. Rusko samozřejmě při takové variantě nezanikne, ale následky porážky takového druhu budou těžší, než následky porážky v „studené válce“ let 1945-1991.

6. Liberálně-schizofrenní Západ

Stabilita regionální civilizace Západu a její schopnost realizace potenciálu své agresivity v budoucnosti je v současné době podmíněna vnějšími (ve vztahu ke státům Západu)  a vnitřními objektivními a subjektivními faktory.

Hlavní vnější objektivní faktor: pokud celé lidstvo začne žít podle současných standardů spotřeby „pokročilých“ zemí Západu, pak pro zabezpečení takového způsobu života bude globální civilizace potřebovat surovinové a energetické zdroje 5 a vícekrát překračující ty, které planeta Země může poskytnout bez narušení stability biosféry. Mezitím, pro intelektuálně nerozvinuté a lačné obyvatele ve většině zemí, nepatřící mezi „rozvinuté“, je způsob života „rozvinutých“ zemí, formovaný televizí, filmy, migranty a turisty, přitažlivý: žít tak, jako na Západě, je snem mnohých sociálních skupin v různých regionech planety.

Tj. pokud nebudou podniknuty žádné řídící kroky, uskutečnění globalizace pod nadvládou buržoazního liberalismu znamená garantovanou samolikvidaci současné globální civilizace v biosférně-sociální ekologické krizi. Je to otázka času. A Západ je lídrem na této cestě, právě díky ideologii buržoazního liberalismu.

Kromě toho, existuje i vnější subjektivní faktor. Tj. subjekty, které realizují nadstátní řízení v západním projektu globalizace, nemají důvod uspokojovat sny závistivců spotřebitelského statusu „rozvinutých“ států Západu, protože chápou nebezpečí neohraničené spotřeby jak pro sebe, tak i pro planetu. Právě z tohoto důvodu v polovině 19. století  spustili marxistický projekt.

Za účelem utlumení usilování obdivovatelů „rozvinutých“ států Západu v jiných regionech planety, mají zájem zlikvidovat i v „rozvinutých“ zemích Západu defektní kulturu materiální spotřeby, zrozenou a podporovanou buržoazním liberalismem, ve které se bez užitku spotřebovávají přírodní a sociální zdroje: otázka je jen v tom, přežije-li ten proces likvidace obyvatelstvo států Západu nebo zda bude nepřijatelná kultura vykořeněna cestou genocidy jejích nositelů. To závisí na politických preferencích samotného Západu – jeho vládnoucí „elity“ a obyvatelstva.

Vnitřní faktory

Koncepce udržitelného rozvoje nezavazuje k ničemu ani jeden ze států (včetně států Západu) během 22 let od okamžiku svého ohlášení. Kromě toho:

•  je nedokonalá a v některých aspektech lživá a chybná v důsledku toho, že její autoři se vyhnuli odpovědi na otázku "čím se skutečný člověk odlišuje od člena biologického druhu Homo sapiens, který se jím nestal?";

•  je vyjádřena v množství různých dokumentů, v důsledku čehož ji v celku nikdo z politiků nezná, a její neznalost není v žádné zemi na světě, která sama sebe považuje za skutečnou demokracii, důvodem pro to, aby byl někdo z poslanců nebo činitelů odvolán.

Příčina nerealizovatelnosti Koncepce udržitelného rozvoje spočívá v tom, že v liberálně-buržoazní kultuře Západu, byznys-moc pod sebe dostala státnost, v důsledku čehož ne byznys slouží politice státu, ale politika státu slouží byznysu (v první řadě TNK), který je, mimo všeho dalšího, orientován na dosažení největšího zisku bez ohledu na cokoliv, včetně vytváření problémů žijícím a budoucím generacím. A řešení problémů znamená dodatečné náklady, které je přáním minimalizovat. Pokud se to nepodaří udělat v jedné zemi, kvůli nezkorumpovanosti jejích politiků, pak se zařídí státní převrat nebo se byznys přesunuje do poddajnější země a ve výchozí zemi roste nezaměstnanost a zhoršují se další sociální problémy. Toto je norma globalizace na základě idejí buržoazního liberalismu.

Vztah veřejné vládnoucí „elity“ Západu k oběma výše uvedeným faktorům je takový, že nedává Západu šance přežít, tj. udržet ideologii buržoazního liberalismu (3. priorita zobecněných prostředků řízení) a na jejím základě postavenou kulturu, včetně ekonomického modelu.

Vše, co se týká překonání problémů biosférně-sociální krize nenachází ve státech Západu žádné vyjádření v praktické sociokulturní a finančně-ekonomické politice. Realita je taková, že:

•  jsou blahosklonné řeči na veřejnosti, hlavně předvolební,

•  a je i sociálně politická a finančně-ekonomická praxe, která obecně nemá nic společného s předvolebními sliby a jen zhoršuje pro civilizaci smrtelnou biosférně-sociální ekologickou krizi.

V souladu s tím jsou dvě možnosti odchodu liberálního Západu do historického nebytí:

•  PRVNÍ. Zachování ideologie buržoazního liberalismu a z ní pramenící politické a ekonomické praxe – to v perspektivě znamená vymření původních obyvatel s následnou záměnou migranty jiné kultury z jiných regionů planety.

A jak bylo ukázáno v kapitole 4, tento proces je reálně uskutečňován samotnou vládnoucí „elitou“ států Západu. Příčina je v tom, že vládnoucí „elita“ Západu je velmi zazednářena. To se projevuje v praxi v tom, že budou tupě plnit příkazy hierarchicky vyšších zasvěcených, dokonce i když vidí jejich škodlivost, protože v opačném případě ztrácejí svůj sociální status a jsou odsouzeni setkat se s mstou ezoteristů, aby ostatní nenapadlo svévolničit a narušovat disciplínu odpovídající větve hierarchie.

Při tom všem je hlavní mase vládnoucí „elity“ i obyvatel Západu vlastní sebejistota a přesvědčení v tom, že právě Západ je lídr civilizačního rozvoje lidstva a bezalternativní model pro napodobování ze strany „zaostalých“ národů. Velká část obyvatel je přesvědčena o tom, že úkol státní moci a byznysu je sloužit jejich hedónistickým představám.

•  DRUHÁ. Zřeknutí se liberalismu a vybudování reálné demokracie, podřízené diktatuře svědomí

[16]

.

Otázku o reálné demokracii a jejích odlišnostech od liberalismu

[17]

je třeba vyjasnit. Na Západě je formální, tj. podstatou falešná demokracie jako suma právních procedur sepsaných v každém státě, na jejichž základě se reprodukuje státnost při směně generací. Ale státnost, formovaná na základě těch procedur (dokonce i při bezchybnosti jejich aplikace)  je všeho všudy výkonný mechanimus v systému sociálního řízení na základě páru „ezoterismus – exoterismus“, prakticky plně strukturně (přes zednářství) a bezstrukturně (přes formování mentality politiků a obyvatel systémem vzdělání, médii a oblastí umění) podřízený zákulisní diktatuře ezoteristů.

Přičemž ta formální demokracie v státu-etalonu „demokracie“ USA v porovnání se SSSR stalinské epochy je mnohokrát horší v tom aspektu, že v ní existuje ne „kult osobnosti“, ale úspěšný kult prezidentského postu. Na výhrady o kultu osobnosti Michail Šolochov odpověděl: „Ano, byl kult, ale byla i osobnost.“ Pokud není osobnost, pak se její kult společností ruší, v důsledku čehož se kult osobnosti Chruščova, Brežněva a řady dalších „osobností“ v SSSR a postsovětském Rusku nekonal. A v USA ve skutečnosti má místo kult prázdné buňky ve struktuře státu, kterou je možné zaplnit libovolným idiotem-loutkou zákulisní ezoterické subkultury se všemi z toho plynoucími neradostnými důsledky jak pro samotné USA, tak i pro zbytek světa.