Изменить стиль страницы

Nu a  negramotní novináři a jimi vychovávané vlády Západu nejsou schopny rozlišit koránický islám od islámu historicky zformovaného, stejně jako nejsou schopni pochopit rozdíl mezi učením Krista a historicky zformovaným křesťanstvím.

— Plně s vámi souhlasím, Holmesi. Oficiální verze událostí, propagovaná masmédii, nevydrží  žádnou kritiku, ale kdo je tedy skutečným viníkem té agrese? Sám fakt útoku snad neodmítáte?

V ten okamžik Holmes udělal jednu ze svých teatrálních pauz, ke kterým zdědil bezpochyby lásku po svém proslaveném pradědovi a, doslova dopředu si vychutnávaje účinek svých slov, pečlivě pronesl:

— Právě že odmítám.

Musím se přiznat, že pokud cílem mého přítele bylo šokovat mě neočekávaností a očividnou absurditou svého výroku tak, aby mě vyhodil z kolejí  falešných vývodů podle obvyklých šablon, a přinutil mě  myslet samostatně, pak toho bezpochyby dosáhl.

— Zajisté vtipkujete, Holmesi? — nenašel jsem žádnou lepší odpověď. Výraz mé tváře zjevně prozrazoval takové ohromení, že mi můj spolubesedník přispěchal na pomoc.

— Nebojte se, Watsone, nepřeřekl jsem se a nepokouším se vás vyvést z míry. Chápu, že pro vás nemůže být lehké sledovat chod mých myšlenek díky ohraničeným informacím, které máte k dispozici, a díky absence zvyku k jejich systematické analýze.

— Smilujte se, Holmesi, vždyť my všichni jsme to viděli vlastníma očima... Letadla, pasažéry-rukojmí, výbuchy, požáry, kolaps budov, tisíce obětí... — co může být reálnější než toto?

— Nu, například Godzilla nebo Tyrannosaurus Rex! — zčistajasna se Holmes rozesmál, vypouštěje při tom modré obláčky dýmu.

— Vy mě mystifikujete!

— Vůbec ne, příteli, mluvím naprosto vážně.

— Na jakých osnovách pronášíte podobné výroky?

— Těchto!, — ukázal Holmes na hromádku novin na sekretáři, kterou jsem večer neviděl.

Takový obrat v rozhovoru jsem už  nečekal vůbec.

— Ale vždyť jste právě sám kritizoval novináře, mimochodem, naprosto oprávněně!

— Ach, můj milý příteli, vy patříte k té kouzelné kategorii lidí, jejichž čestnost hraničí s prostotou, a důvěřivost a otevřenost charakteru často působí jako ohraničenost a hloupost. Neříkám to vůbec proto, abych vás urazil, právě naopak, přijměte to jako kompliment. Bičem naší doby jsou naopak vaše opaky: jedinci drzí, povrchní a bez svědomí, jejichž výmluvnost až ukecanost se často chybně interpretuje jako erudice a rafinovanost intelektu. Mimochodem, promiňte, zdá se, že jsem se nechal unést od tématu. Tedy, Watsone, račte si všimnout, že žádný protimluv v mých slovech není. Potíž je v tom, že vy, podobně jako většina současných vzdělaných Evropanů a Američanů, jste se dávno smířil s proradností masmédií jako s nevyhnutelným zlem, nicméně, ani v nejmenším nepodezříváte, že tatáž masmédia mohou mít i nějaké další funkce, kromě systematického obelhávání našich nebohých spoluobčanů.

— Prosím vás, Holmesi, jaké další funkce mohou ještě mít?

— Například informativní. Ano, ano, nedivte se, prostředky masové informace mohou být také využity pro rozšíření cílové, z hlediska řízení významné informace, jakkoliv paradoxně by to mohlo znít!

— Opravdu paradox!

— Pouze najít a přijmout ji na pozadí "šumu", vytvářeného pro masy, nemohou všichni, ale jen ti, komu je informace adresována, a také ti, kteří přesně znají, co a kde konkrétně hledat.

— Nemáte snad na mysli žašifrované vzkazy v oddíle reklam?

— Ty také. Ale nemyslete si, že musí být nutně zašifrované. Stačí použít určitá klíčová slova nebo čísla pro upoutání pozornosti adresáta a zavedení do textu množiny známých standartních obrazů. Zbytek je možné kompenzovat hrou slov, jinotajem — postupným budováním v textu toho, co se u filmových a divadelních režiséřů nazývá podtextem, a co někteří kritici nazývají "druhou smyslovou rovinou", která se obvykle při povrchním čtení neregistruje. Tvrdím vám, Watsone, že při umění vytvářet a číst druhou smyslovou rovinu některých textů může být účinek ohromující.

— Přiznám se, Holmesi, že stejně jako před chvíli vás úplně nechápu.

— Dobře, pokusím se to objasnit. Neobrátil jste pozornost na podivné opakování čísla 11 v kontextu těchto událostí?

— Jistě! To se v poslední době velmi probíralo; je zde skutečně velmi mnoho podivného: útok proběhl 11. dne 9. měsíce; to je 254. den v roce, suma cifer 2+5+4 dává 11; do konce roku zbývá rovných 111 dnů; první útok na věž WTC byl realizován uneseným letadlem společnosti American Airlines č. 11. Na jeho palubě se nacházelo 92 lidí, opět 9+2=11, včetně dvou pilotů, 9 členů posádky a 81 pasažérů. Nakonec, samotné budovy připomínají největší číslo 11 na světě s výškou 411 metrů, a mají 111 podlaží.

— Skvěle, Watsone! Přidejte k tomu, že i ve druhém letu United Airlines, který narazil do jižní věže, bylo 56 lidí, opět 5+6=11. Z tisku a sdělovacích prostředků je také známo, že pasažéři se pokoušeli volat na linku 911, což dává v sumě opět číslo 11. Vás to nepřívádí k ostražitosti, Watsone?

— Bezpochyby, všechny ty náhody jsou mimořádně podivné, a samozřejmě na mě udělaly silný, v určitém smyslu až mystický dojem. Pocity napovídají, že je to buďto projev tajemného Božího předurčení, nebo je to otisk něčího  ďábelsky zvráceného rozumu, nějakého zločinného génia, nemajícího v historii obdoby, který si dovolil hodit rukavice samotné Prozřetelnosti, a daleko převyšujícího ve své arogantní domýšlivosti dokonce vámi zpomenutého profesora Moriarty!

— Milý Watsone, trochu jste své hodnocení přehnal, není třeba urážet klasiky kriminálního žánru. Jistě, tyto kabalistické triky v mnohých vyvolávají ohromení (proto se také dělají), ale nic zvlášť moudrého v nich není — obyčejná aritmetická gymnastika.

— Pěkná gymnastika, tolik lidí zemřelo! — neudržel jsem se, — ale kdo podle vás Holmesi může stát za těmi monstrózními zločiny?

— Ke skutečnému počtu obětí se ještě vrátíme, zatím bych chtěl nasměrovat vaši pozornost, Watsone, na názor mého starého přítele z Oxfordu Šlomo ben Ami, který ještě ne tak dávno plnil funkci ministra vnitřní bezpečnosti Izraele, člověka velmi  chytrého. Takže, v jednom z nedávných interview prohlásil, že organizace útoků na WTC v USA je tak dokonalá, že za tím beze sporu stojí "Teroristická internacionála".

— Zjevně měl na mysli skupinu extremistických islámských organizací. Co je zde zvláštního, Holmesi,  teď o nich přece mluví všichni?

— Nemám pochyby, že nejste jediný, kdo ho právě takto pochopil. Přitom ale, on si musí být dobře vědom kompletní absence spolehlivých zdrojů financování a koordinace dokonce mezi nemnohými propalestinskými radikálními skupinami, takovými jako Hamas, Hizballáh, Islámský džihád nebo Organizace pro osvobození Palestiny, aktivními jen v rámci velmi ohraničeného regionu. Hovořit zde o nějakých spojeních se Sendero Luminoso nebo Óm šinrikjó není na místě.

Také  je dobré připomenout, že v Koránu není globální sociologická doktrína ve formě připravené k použití,  jež by se podobala té, která se se železnou pravidelností v různých formách vyhlašuje v západní civilizaci minimálně posledních několik století: od kiplingovské "mise bílého člověka" do "Velké šachové desky" Zbigniewa Brzezinského. Navíc už více než jedno a půl století na naší planetě funguje dobře naolejovaná a hojně krmená mezinárodní síť teroristických organizací, představující více než sto států, a kromě toho i nese název "Internacionála".

— Proboha, Holmesi, snad nemyslíte trockisty? To je prostě směšné. Trocký už na tomto světě není 60 let. Na  marxismus všichni zapomněli! — nevolky ze mě vystřelilo a vzápětí jsem litoval zbytečné ostrosti svého tónu. Můj druh jako odpověď jen skoro neznatelně zdvihl obočí a pevně se na mě podíval.

— Myslíte, Watsone?

Cítil jsem se velmi nepříjemně. Věděl jsem příliš o Sherlocku Holmesovi, abych ho podezříval z povrchnosti, ale tato jeho verze o možné účasti nějakých anonymních skupinek marxistů, žijících představami o světě, jež beznadějně zastaraly dřív než byli narozeni, ve zločinu století  už vypadala příliš absurdně. Ať je to jak chce,  spěchal jsem napravit svou netaktnost.