Výpisek č.4. V roce 1975 vypadlo v Detroitu malé dítě z okna bytu ve 4. (!) patře, a spadlo na hlavu jistému Josephu Figlockovi, který nárazem upadl do bezvědomí, avšak jemu ani dítěti se nic nestalo. Přesně po roce tentýž pan Figlock procházel na tomtéž místě v téže ulici, když ho opět prudký náraz srazil k zemi. Spadlo na něj totéž dítě. A ačkoliv během roku přibralo na váze, i tentokrát měla příhoda šťastný konec.

Výpisek č.5. V 17. století vznikla v Japonsku fáma o tom, že jisté dětské kimono nosí smůlu. Všechny tři dívky, kterým ho jejich rodiče koupily, zemřely dříve, než ho stačily obléct. V únoru roku 1657 se jeden mnich rozhodl ono "prokleté" kimono spálit. Jakmile ho však mrštil do plamenů, nenadálý prudký poryv větru oheň rozfoukal a požár se velmi rychle dostal zcela mimo kontrolu. Následky události: shořely tři čtvrtiny Tokia, bylo zničeno 300 chrámů, 500 paláců, 9000 obchodů, 61 mostů a zemřelo 100 tisíc lidí...

Desítka dalších zpráv, objemnějších, ale neméně zajímavých, přesvědčivě ilustrovala správnost puškinovské definice: "Náhoda" — skutečně mocný, okamžitý nástroj Prozřetelnosti. Když jsem dočetl, zamyslel jsem se nad tou nad(vesmírnou)-realitou, na jejíž existenci si západní obyvatel vzpomene jen při návštěve církve nebo kostela, a i to jen pod tlakem vnějších okolností. A kuriózní shody náhod, které přitáhly pozornost mého přítele Holmese, připomínají,  že v historii lidstva je skutečně mnoho "náhod", které proměnily v krach pečlivě promyšlené a dobře zabezpečené plány. Výsledkem jejich realizace vzal tok událostí naprostou náhodou úplně jiný směr nebo novou kvalitu.

Tak, rozmýšleje o roli "náhody" jako nástroje Prozřetelnosti, se kterým se každý z nás tak či onak někdy v životě setkal, nakonec jsem před sebou otevřel první "piknik". Byla to kopie poslední strany novin Leningradského svazu žurnalistů s názvem „Doba zvratů“ („Час пик“) z 24.06.1991 s názvem "Historický piknik". Věděl jsem, že mnoho měst v Rusku po srpnu 1991 změnilo svůj název, přesně tak jako tomu bylo po říjnové revoluci roku 1917. Tehdy Petrohrad nazvali Leningradem, a nyní zase zpátky — Petrohradem. Kresby "pikniku" při bližším pohledu vypadaly jako okénka animovaného filmu, kterých bylo přesně pět. Nápadná byla témata týkající se starověkého Egypta, z nějakého důvodu uměle vztažená — jak se mi zdálo na první pohled — k událostem v Rusku. Zpočátku jsem se snažil přeložit texty obrázků, spoléhaje se na slovní zásobu získanou během tříletého pobytu v Afghánistánu. Ale brzy jsem si uvědomil, že bez zvláštního rusko-anglického slovníku se neobejdu. Text prvního obrázku informoval:

"Staroegyptské politické vášně stále provokují představivost řadových voličů. Boj o trůn mezi Amenhotepem IV. (Echnatonem) a mladým Tutanchamonem je bojem dvou velkých stranických náboženství bohů Atona a Amona. Ty nezapomenutelné události tisícileté dávnosti ve sporu o moc v epoše XVIII dynastie egyptských faraonů jsme se pokusili vylovit z paměti, protože historické zdroje nebyly po ruce. Jestli něco není úplně přesně, neviňte nás, uběhlo tolik let, všechno si pamatovat nelze..."

Nejspodnější obrázek končil textem neméně podivným:

"Pro dosažení samotného vrcholu hierarchické pyramidy je třeba někoho zajmout, likvidovat, vydírat, koupit, vyprovokovat, vyhnat, zradit, zkompromitovat, oklamat, izolovat, přesvědčit, postrašit, diskreditovat, rozptýlit, převézt, odstranit, pohřbít, porazit, přinutit, prodat atd. Nebo být schopným, mít autoritu a vždy hovořit pravdu, ale pak spadáte do kategorie onoho "někoho".

Pokud jste najednou zachtěli dostat se nahoru a máte k ruce odpovídající kameny (jsou nakresleny) pro stupínky speciálního služebního žebříku, v jakém pořadí byste ty kameny kladli na sebe? Možná, že znáte jiné způsoby jak se dostat na vrchol moci, aby bylo možné hledět daleko nebo naplivat na všechny zvysoka?"

Pod tím textem byly figurky, zobrazující pět mladých a pět starých mužů, stojících navzájem k sobě zády. Mezi nimi bylo nějaké zvláštní slovo (nebylo mi jasné, co v ruštině znamená) - "čuriki" („чурики“). Na každém obrázku byly v popředí dvě palmy (na prvním byla jedna palma zakrytá kresbou). Piknik byl z nějakého důvodu nazván "na počest Artemidy", a na druhé kresbě odshora - s deltou Nilu, byl ke korytu řeky přidán neexistující přítok s názvem "Nilovna". Na centrální - třetí - kresbě bylo velkým písmem uvedeno v Anglii známé označení cigaret "CAMEL"; vpravo od toho nápisu vylézala z obrazovky televizoru figurka v oděvu egyptského faraona, a pod ním osm figurek s nápisem - žreci OMONa. Další nápisy byly typu "Kasárna, vedoucí do Říma", kolchoz "Alexandrijský maják", "Sarkofág s minulým faraonem", "Rhódský kolos". Krátce: kresby i nápisy k nim byly plné nesmyslů, jaké neměly místo ani v historii, ani v geografii, pokud se pokoušet chápat vše v přímém smyslu. Ale jakkoliv jsem se pokoušel složit ty podivné "kameny" do nějaké propojené mozaiky, v které by se projevil skrytý smysl "pikniku", nedařilo se mi to. Chyběly mi k tomuto rébusu klíče: nejspíše, znalosti událostí, mající vztah k historii Ruska a Egypta. K "Historickému pikniku" byl připojen seznam filmů, které byly hrány v různých kinech Leningradu od 24 do 26. června 1991, ale naprosto jsem nevěděl, jak s nimi naložit.

Odloživ první "piknik" stranou, položil jsem vedle něj druhý - "Obranný" a začal ho studovat. Obrázků v něm bylo méně, všechny s vojenskou tématikou (odtud pravděpodobně získal svůj název), nicméně texty byly neméně zvláštní:

"Památka vojákovi a námořníku, současnému i budoucímu"

"Píseň o maršálech. Slova Michaila Bezrodného. Muzika Alfréda Karasinova". Přičemž byla uvedena slova i noty písně se záhadnými refrény typu:

"Tři synové. Současná ruská pohádka. Knihovna časopisu "Ogoňok". Moskva, 1940."

K druhému "pikniku", stejně jako k prvnímu, byl připojen seznam filmů, který byl uveden titulkem: "Promítání filmů pokračuje". Tentokrát bylo filmů třináct a první v pořadí byl "Boom 2". Vrátil jsem se k seznamu filmů z prvního pikniku a našel  tam  také "Boom", ale na třetím místě, a na prvním byl "Rébus".

— Tedy, přece jen "rébus", - zamyslel jsem se, - ale kde k němu vzít klíče?

Zbýval třetí "piknik" - "Post historický", který jsem poprvé uviděl na snídani u Holmese. Tentokrát jsem ho položil vedle dvou předcházejících a začal pozorně prohlížet. Představoval schématický plán nějakého města, po kterém, jak se mi ze začátku zdálo, bylo nepořádně rozházeno deset dvacet nijak nesouvisejících obrázků. Brzy jsem poznal, že plán zhruba odpovídá části Leningradu-Petrohradu a je podobný těm uváděným v turistických průvodcích. Avšak řeka Něva byla z nějakého důvodu nazvána "řeka Moskvy" a nahoře a dole byly na snímcích CNN dobře známé symboly hlavního města - Spasská věž moskevského Kremlu a silueta chrámu Vasilije Blaženého, mezi kterými seděl vousatý Marx, v hrůze se držící za hlavu. Pod ním bylo smějící se dítě ve vaničce na koupání.