V. V. Pčelovod

Poslední gambit

________________

Mysticko-filosofický politický detektivní román

(Druhé vydání)

Obsah

Petrohrad

2002

© Publikované materiály jsou vlastnictvím Ruské kultury a proto vůči nim nikdo nemůže uplatňovat autorská práva. V případě, že si nějaká právnická nebo fyzická osoba zákonem stanoveným způsobem tato autorská práva přivlastní, pocítí odplatu za tuto krádež v podobě velmi nepříjemné „mystiky“ přesahující hranice právní vědy. Nicméně každý, kdo bude chtít, má plné právo na základě svého vlastního chápání veřejného prospěchu kopírovat a vydávat tyto materiály jak v plném rozsahu, tak i v podobě jejich částečných citací a to včetně pro komerční účely všemi jemu dostupnými prostředky. Každý, kdo tyto materiály použije v podobě jejich částečných citací, úryvků nebo odkazů ponese osobní odpovědnost, pokud to povede ke změně jejich smyslového kontextu, tedy k překroucení jejich celkového smyslu, a vystaví se tak možnosti střetnout se s „mystickou“ odplatou přesahující hranice právní vědy.

[1]

© Viktor Vladimirovič Pčelovod

Čtenářům od autorů

Část 1. Holmes a Watson

    Ráno. Sobota 22. září 2001. Londýn

Část 2. Výzkumy Watsona

    Večer 22. září. Ruské "pikniky"

    23 – 24. září. "Matrix"

    25 – 30. září. Knihy Holmese

    Večer 4. října. Hotel „Walldorf“ a „let 1812“

Část 3. Vyšetřování Holmese

    22 – 27. září. Švýcarsko-Lichtenštejnsko (Curych – Vaduz – Ženeva)

    27. září – 4. října.  Španělsko. Madrid – El-Eskorial

    5 – 7. října. Egypt. Káhira

    8 – 12. října. Indie. Bombaj – Puttaparti

Část 4. Znovu Holmes a Watson

    Ráno. Sobota. 13. října. Londýn

       O principech tandemní činnosti

Čtenářům od autorů

Rok 1991 byl rokem změn, kdy většina projevovala zájem o probíhající boj různých politických sil ve společnosti a v KSSS za různé směrování těch či oněch reforem. Proto ta část společnosti, která se nepovažovala za lhostejnou k dalšímu osudu své vlasti, pravidelně sledovala zprávy, kupovala a pročítala množství různých novin, ve kterých jedni agitovali za jedno, a druzí za přesný opak. V mnoha publikacích autorů, kteří pocítili, že se nezodpovídají CK a KGB, bylo k nalezení mnoho hlubokých úvah, ale dost bylo i všelijakých nesmyslů, důsledkem začínající komercializace tisku, jehož vydavatelé usilovali o zvýšení nákladů – a zisku – cestou upozorňování na různé domýšlivosti a různorodou "exotiku". Taková byla doba.

Večer v pátek 28. června 1991 jela skupina spolupracovníků po práci na chatu, odpočinout si v přírodě a probrat poslední vývoj v prostředí osvobozeném od městského shonu. Spolu s čistě chatovým vybavením s sebou vzali i nepročtené noviny za poslední týden. Mezi nimi byl i leningradský týdeník "Doba zvratů" (Час пик) z 24. června 1991 (25. číslo). Jejich pozornost upoutala stránka "Historického pikniku jménem Artemidy", zaplněná obrázky.

Napadlo je: "Co to může znamenat: copak už  nemají čím zaplnit stránky?" Ale věcí, které v tu dobu vypadaly důležitější, bylo plno, a na otázku "Co to může znamenat?" mávli rukou: "Zjistíme to později..."

Potom přišel 13. srpen a někdo přinesl vydání téhož týdeníku „Doba zvratů“ z 5.srpna, ve kterém byla celá dvoustránka zaplněna obrázky a texty pod společným názvem "Obranný piknik". Opět vyvstala otázka: "Jestli pikniky v HP tvoří systém, co je to za "systém" a co v nich vyjadřuje?" Potom, 19. srpna 1991 "vrcholil puč" a na leningradský HP a jeho "pikniky" se na nějaký čas zapomnělo. Připomněl je až po Bělověžské kapitulaci (dohodě) časopis "Mladá garda" (Молодая гвардия), který umístil obrázky "Historického pikniku" v čísle 1-2/1992, s komentáři pod společným nadpisem "Zednáři věděli o puči vše s předstihem".

Poté si už "pikniky" a podobné zdálo by se nesmyslné (pokud  se nehledají skryté významy) publikace pamatovali navždy. A vyměňovali si názory na ně s různými lidmi: jak v Rusku, tak za hranicemi. Přičemž otázku "co to znamenalo/znamená" ve vztahu k podobným jevům v masmédiích často nastolovali spolubesedující sami od sebe.

Tou dobou se objevil třetí, "Post historický" piknik a znovu v týdeníku „Doba zvratů“, v čísle 33/1992 ze 17. srpna, doslova na výročí puče roku 91.

Rozhovory na téma podivných kreseb a textů pokračovaly. Po nějaké době Viktor Vladimirovič Pčelovod (má takové jméno, a profesí je "střechař" - jednoduše řečeno, staví "střechy" a opravuje "střechy", které to vzalo nebo byly od začátku postaveny špatně) ve svém volném čase, když ho  unavily nekonečné diskuse nad jedněmi a  těmi samými obrázky a "nesmyslnými" texty, se rozhodl materiály společné ústní diskuse vyložit v psané podobě. Jak se mu to povedlo, může posoudit čtenář sám.

1. června 2002

Část 1. Holmes a Watson

Ráno. Sobota 22. září 2001. Londýn.

V to syrové zářijové ráno byl můj dobrý přítel a spolubydlící Sherlock Romero Holmes nezvykle mlčenlivý. Taktak jsme prohodili pár slov u snídaně, nachystané paní Hudsonovou s její obvyklou pečlivostí přesně v 8.45. Za posledních několik let jsme si oba zvykli snídat pozdě — zavalenost prací nás často nutila zůstávat vzhůru  dlouho do noci, a nepříjemné londýnské počasí a smog londýnských ulic začátku třetího tisíciletí  nijak neponoukaly k ranním procházkám a piknikům. Za poslední století se Londýn, stejně jako mnoho dalších měst, změnil k horšímu.

Po snídani Holmes dobrou půlhodinu mlčenlivě studoval celý štos novin, bafaje ze své oblíbené dýmky z třešňového dřeva. Už jsem rychle prolistoval ranní vydání "Daily telegraph", povrchně přejel očima po titulcích, jen několik okamžiků se zastavil v sekci hlavolamů, křížovek a šachových úloh. Čtení novin se pro mě už dávno stalo činností naprosto prázdnou, ničím více než tradičním ranním rituálem, jen omylem zděděným námi po našich idealistických předcích, kdysi dávno uvěřivších v jeho výlučnou užitečnost.  O to zvláštnější byla soustředěná pozornost, se kterou můj druh studoval noviny ležící před ním. Nakonec se zvrátil v křesle a pohroužil v onen stav zádumčivosti a zapomnění o okolním světě, který vždy doprovázel jeho neuvěřitelnou, téměř sokratovskou koncentraci mysli. Velmi se mi nechtělo ho vyrušovat, ale nakonec zvědavost zvítězila a neudržel jsem se.

— Našel jste něco zajímavého v dnešním tisku, drahý Holmesi?

— Vše závisí na čtenáři, milý Watsone - záhadně odpověděl a znovu se pohroužil  do své mysli.

Přiznám se, byl jsem netrpělivý dozvědět se  Holmesův názor o jedné, všem dobře známé události, ale neodhodlal jsem se zeptat  přímo.  Byl jsem přesvědčen, že jeho vynikající analytický rozum nemohl minout takovou záhadu, která už druhý týden přitahovala vnímání všech obyvatel planety. Ale bylo mi stejně dobře známo, že Holmes nemá v lásce vyjadřovat se k věcem,  sahajícím za rámec jeho kompetencí, nebo vykládat o ještě nevyšetřených zločinech.

— Téměř jsme se poslední měsíc neviděli, a během té doby došlo ve světě k  mnoha zajímavým událostem — znovu jsem se ostražitě pokoušel vtáhnout Holmese do řeči — navíc dnes je sobota a nemám v redakci nic na práci.