81

Na palubě Superluminalu zatím přicházely zvěsti jedna za druhou jako rány kladivem.

Ještě byli od Sousední hvězdy poměrně daleko, když začalo být jasné, že hvězda má planetu.

„Planeta!“ oznámil Fisher, v hlase triumfální napětí. „Já věděl-“

„Ne,“ přerušila ho urychleně Tessa, „není to tak, jak si myslíš. Musíš se smířit s tím, Crile, že jsou planety a planety. Ve skutečnosti má vlastně každá hvězda nějakou planetární soustavu. Konec konců, více než polovinu všech hvězd v Galaxii tvoří vícehvězdné systémy a planety jsou jen hvězdy, které jsou příliš malé na to, aby byly hvězdami. Planeta, kterou vidíme, není obyvatelná. Kdyby byla obyvatelná, tak bychom ji z této vzdálenosti neviděli, zvláště v tak slabém světle Sousední hvězdy.“

„Chceš říct, že je to plynný obr.“

„Samozřejmě. Víc bych byla překvapená, kdyby se zjistilo, že je sama.“

„Ale jestli tu je velká planeta, mohou tu být i malé.“

„Snad,“ připustila Wendelová, „ale stěží obyvatelné. Pro život budou buď příliš chladné nebo budou mít zablokovanou rotaci a budou jednou stranou neustále přivráceny ke hvězdě, čímž bude jedna jejich polovina příliš horká a druhá příliš chladná. Všechno, co Rotor mohl udělat — pokud sem dorazil — bylo zůstat na oběžné dráze okolo hvězdy, případně kolem jejího plynného obra.“

„To je přesně to, co mohli udělat.“

„Celé ty roky?“ Wendelová pokrčila rameny. „Možné to je, ale na to nemůžeš spoléhat, Crile.“

82

Další 'rány' byly ještě překvapivější.

„Měsíc?“ divila se Tessa. „Vlastně, pročpak ne? Jupiter má čtyři velké měsíce. Proč by nemohl mít jeden i plynný obr?“

„Jenže tento měsíc není podobný těm, jaké existují ve sluneční soustavě, kapitánko,“ řekl Henry Jarlow. „Je přibližně tak velký jako Země — alespoň podle výpočtů, které jsem mohl doposud provést.“

„Dobrá,“ Wendelová zachovávala nezúčastněný tón, „co z toho plyne?“

„Možná nic,“ odpověděl Jarlow, „ovšem tenhle měsíc vykazuje zcela zvláštní rysy. Škoda, že nejsem astronom.“

„V tuhle chvíli,“ řekla Wendelová, „bych si také přála, aby jím někdo z nás byl, ale pokračuj. Tak docela neznalý astronomie zase nejsi.“

„Jde o to, že se otáčí kolem plynného obra a má tedy k němu jednu stranu neustále přivrácenou, což ale znamená, že během oběhu kolem něj dopadá světlo Sousední hvězdy postupně na celý jeho povrch. A důsledkem takového oběhu je to, pokud to mohu odhadnout, že teplota planety je v rozmezí teploty vody v tekutém stavu. Navíc má atmosféru. Do všech podrobností nevidím, jak už jsem řekl, nejsem astronom, přesto bych se odvážil tvrdit, že pravděpodobnost toho, že měsíc je obyvatelný, je značná.“

Crile Fisher zprávu přijal s širokým úsměvem. Podotkl: „Ani mě to moc neudivuje. Igor Koropatský existenci obyvatelné planety sám předpověděl. A to bez jakýchkoli potřebných dat. Byla to jen otázka dedukce.“

„Koropatský že to předpověděl? To mi pověz, kdy s tebou o tom mluvil?“ ozvala se Wendelová.

„Někdy před naším odletem. Zdůvodnil to tím, že je nepravděpodobné, aby se Rotoru něco cestou přihodilo, a jelikož se nevrátili, museli najít vhodnou planetu. A tady ji máme.“

„A proč ti to vůbec říkal, Crile?“

Crile se odmlčel a chvilku váhal. Potom řekl:

„Chtěl mít jistotu, že planeta bude prozkoumána pro případné budoucí využití, až nadejde čas evakuovat naši starou planetu.“

„A můžeš mi říct, proč to neřekl mně? Máš na to nějaké vysvětlení?“

„Řekl bych,“ začal Crile opatrně, „že si myslel, že z nás dvou budu já ten vhodnější — horlivější planetu prozkoumat —“

„Kvůli tvé dceři.“

„Znal situaci, Tesso.“

„A proč jsi mi to neřekl?“

„Nebyl jsem si jistý, jestli je co. Zdálo se mi, že bude lepší počkat a přesvědčit se, jestli měl Koropatský pravdu. A protože měl, tak ti to teď říkám. Podle něj musí být planeta obyvatelná.“

„Měsíc,“ opravila ho Wendelová, zjevně vyvedená míry.

„Rozdíl, který nehraje roli.“

„Tak podívej, Crile. Jak to vypadá, se mnou v tomhle všem nikdo nepočítal. Koropatský do tebe nejdřív natlačí plno nesmyslů, aby se pojistil, že soustavu prozkoumáme a potom se, jak se od nás očekává, vrátíme s novinkami na Zemi. Wu se nemohl dočkat, abychom se s nimi vrátili dokonce ještě dřív, než jsme téhle soustavy dosáhli. Ty se zase nemůžeš dočkat shledání se svou rodinkou, nic víc tě nezajímá. Zdá se, že faktem, že já jsem tu kapitánem, a že rozhodnutí závisí na mně, se nikdo nezabýval.“

„Buď rozumná, Tesso,“ uklidňoval ji Fisher. „Jaké rozhodnutí chceš dělat? Z čeho chceš vybírat? Říkáš, že do mě Koropatský nahustil nesmysly, ale mýlíš se. Planeta existuje. Nebo měsíc — když myslíš. A prozkoumat se musí. Její existence může znamenat pro Zemi záchranu. Může to být příští domov lidstva. Vlastně je možné, že nějaké lidstvo už na ní je.“

„Ty buď rozumný. Nějaký svět může mít správnou velikost i teplotu a i tak být z nepřeberného množství důvodů neobyvatelný. Řekněme jedovatá atmosféra nebo ohromná vulkanická činnost nebo vysoká úroveň radioaktivity. Zahřívá a osvětluje ji jen rudý trpaslík a v bezprostřední blízkosti se nachází plynný obr. To není normální prostředí pro svět pozemského typu a my nevíme, jakým způsobem ho takové prostředí ovlivňuje.“

„I tak se musí prozkoumat, už jen proto, abychom mohli s jistotou tvrdit, že je neobyvatelný.“

„Kvůli tomu možná nebude nutné na něm přistávat,“ zarytě oponovala Wendelová. „Přiblížíme se a uvidíme. Crile, snaž se, prosím tě, nepředbíhat události. Tvoje zklamání bych neunesla.“

Fisher přikývl. „Budu — Ale stejně, Koropatský předpověděl existenci obyvatelné planety, když mi všichni ostatní tvrdili, že je to naprosto nemožné. Ty taky, Tesso. Pořád dokolečka. A hle, tady je a obyvatelná může být také. Tak mě nech, prosím tě, doufat, dokud to ještě jde. Třeba jsou tam právě teď Rotořané a třeba je mezi nimi i moje dcera.“

83

Čao-Li Wu víceméně neurčitým tónem poznamenal: „Kapitánka je pořádně navztekaná. Poslední věc, kterou si zde přála najít, byla planeta — tedy svět, když nechce, abychom mu tak říkali — který může být obyvatelný. Znamená to, že se bude muset prozkoumat. Tím pádem se budeme muset jednoduše vrátit a podat o tom zprávu. Tak si to určitě nepředstavovala. Toto je její jediná a poslední šance dostat se do hlubokého vesmíru. Jakmile tato výprava skončí, tak tím pro ni všechno hasne. Jiní budou pracovat na superluminální technologii, jiní budou dobývat vesmír. Půjde do výslužby a bude dělat nějakého poradce. Práci, kterou bude nenávidět.“

„A co ty, Čao-Li? Ty by ses vydal znovu do vesmíru, kdybys mohl?“ zeptala se Blankowitzová.

Wu,nezaváhal. „Nejsem si jistý, že by mě lákalo potulovat se vesmírem. Nemám na to povahu. Ale, víš — včera v noci mě napadla zvláštní věc — že bych se tu mohl usadit — jestli je ten svět obyvatelný. A co ty?“

„Usadit se tu? Ani nápad. Neříkám, že chci na Zemi trčet věčně, ale když odněkud odjedu, stejně vždycky se ráda na nějaký čas vrátím.“

„Přemýšlel jsem o tom. Tenhle měsíc je jeden z — kolika? — deseti tisíc? Koho by napadlo, že v soustavě rudého trpaslíka může existovat obyvatelný svět? A prozkoumat by se měl. Dokonce bych tu rád strávil nějaký čas. Ať se o mou prioritu ohledně gravitačního efektu postará někdo jiný. Co ty, Merry, ochránila bys mé zájmy na Zemi?“

„Ale jistě, Čao-Li. A kapitánka Wendelová určitě taky. Má všechna potřebná data, podepsaná a stvrzená svědky.“

„Tak to by bylo. A co se týče kapitánky, myslím si, že s tím dalším 'poznáváním' vesmíru se plete. Může navštívit stovky hvězd a nespatřit jediný svět stejně výjimečný jako je tento. K čemu se namáhat s kvantitou, když máš opravdovou kvalitu na dosah ruky?“

„Osobně,“ prohlásila Blankowitzová, „si myslím, že co ji skutečně znepokojuje, je ta Fisherova dcera. Co když ji najde?“