»Ne,« přiznal se prokurátor upřímně. Pocítil jisté rozčarování. »A kdy jsem mu to měl napařit? O jaký šlo případ?«

»Není to dlouho. Zničení věže.«

»Aha, už jsem doma… No a co?«

»To je všechno,« odpověděl Poutník. »Já bych toho muže potřeboval.«

»Nesmíš na mě tak hr,« pronesl prokurátor otráveně. »Ten proces jsem neřídil, nemohu si pamatovat každého odsouzeného.«

»Ale? A já si myslel, že jsou tam samí tvoji lidé…«

»Můj tam byl jenom jeden, ostatní jsou praví… Jak jsi to říkal, že se jmenuje?«

»Mak Sim.«

»Mak Sim,« opakoval zamyšleně prokurátor. »Ahá…! To je ten horalský špión… Už vím. Taková trochu zvláštní šlamastyka — byl už jednou popraven, ale neúspěšně.«

»Ano, tak nějak to bylo.«

»A je to neuvěřitelný silák… Ano ano, nějaké takové hlášení jsem dostal… A nač ho potřebuješ?«

»Je to mutant,« vysvětlil Poutník. »Má zajímavé mentogramy a já bych s ním potřeboval nějaký čas pracovat.«

»Budeš ho taky otevírat?«

»To nevylučuji. Moji lidé si ho všimli už dávno, už když ho vytěžovali ve Speciálním studiu, ale pak nám utekl…«

Rozčarovaný prokurátor si nacpal plná ústa plodů. »No dobře,« řekl. »A jak se ti daří jinak?«

»Jako obvykle bezvadně,« odpověděl Poutník. »A tobě, jak jsem slyšel, taky. Hopsálka jsi tedy nakonec utancoval. Gratuluju… A kdy dostanu svého Maka?«

»Zítra odešlu spěšnou depeši a tak za pět za sedm dní ho máš.«

»Jenom tak darem?« zeptal se Poutník.

»Ber to jako pozornost,« mávl rukou prokurátor. »A co bys mi mohl nabídnout?«

»Hned první ochrannou přílbu.«

Prokurátor se ušklíbl.

»Já vím, a Světové Světlo k tomu,« poznamenal skepticky. »A co víc — rád bych tě upozornil, že první přílba by mi nebyla k ničemu, já potřebuji jedinou přílbu… Mimochodem, je to pravda, že ta tvoje banda dostala za úkol vyvinout směrovaný zářič?«

»Dejme tomu,« utrousil Poutník.

»Poslyš, a nač takovou věc potřebují? Copak už těch nepříjemností nebylo dost? Nemohl bys to nějak přiskřípnout, co tomu říkáš?«

Poutník vycenil zuby. »Bojíš se, Filuto?«

»Bojím,« přiznal prokurátor. »A ty sám se nebojíš? Nebo si snad namlouváš, že vaše vzájemná láska s Hrabětem přetrvá staletí? Ten je schopen oddělat i tebe — tvým vlastním zářičem…«

Poutník se znovu zazubil.

»Přesvědčils mě,« poznamenal věcně. »Domluveno.« Vstal. »Teď mám namířeno ke Kancléři. Nemám mu něco vyřídit?«

»Kancléř se na mě zlobí,« broukl prokurátor. »Je mi to zatraceně nepříjemné.«

»To mu beze všeho vyřídím,« slíbil Poutník.

»Žerty stranou,« mínil prokurátor, »ale kdybys za mě slůvko ztratil…«

»Ty jsi zkrátka náš Filuta,« prohlásil Poutník Kancléřovým hlasem. »Zkusím to.«

»No a co proces, s tím snad jsi byl spokojen…«

»Jak to mám vědět? Právě jsem přijel.«

»No vidíš, tak si to zjisti… A pokud jde o toho tvého… jaks to říkal? Já si to jméno radši poznamenám.«

»Mak Sim.«

»Tak… Hned zítra to zařídíme:«

»Měj se dobře,« broukl Poutník a odešel. Prokurátor chmurně zíral za ním. Takovému člověku se dá jedině závidět. Tomu říkám postavení! Jediný, s kým stojí a padá celá obrana. Litovat už je teď pozdě, ale možná by ještě stálo za to se s ním sblížit. Jenže jak to provést? Nic nepotřebuje, beztak je ze všech nejdůležitější, my všichni jsme na něm závislí, všichni se k němu modlíme… Mít tak moc popadnout takového člověka za chřtán — to by bylo něco! Kdyby aspoň po něčem toužil, něco chtěl! Ale vidíte to, on potřebuje nanejvýš trestance, to je mi taky vzácnost! On má totiž zajímavé mentogramy, abyste tomu rozuměli… Na druhé straně je ten trestanec horal a Kancléř poslední dobou nějak často mluví o horách. Zřejmě by mělo smysl se téhle záležitosti věnovat… S válkou to ještě může být všelijaké, ale Kancléř je Kancléř… Massarakš, dneska už se stejně pracovat nedá… Zavolal do mikrofonu: »Kochu, co tam máme k odsouzenému Simovi? Jestli se nemýlím, sestavoval jste k tomuhle případu nějakou kompilaci…«

»Tak jest, Vaše Excelence,« zaševelil pohotově referent. »Měl jsem tu čest zaměřit pozornost Vaší…«

»Dejte to sem. A přineste mi ještě vodu.«

Vzápětí se ve dveřích zjevil referent nehmatatelný jako stín. Před prokurátora na stůl měkce ulehly tlusté desky, tichounce cinklo sklo, zažbluňkala voda a hned vedle desek vyrostla plná sklenice. Prokurátor s očima upřenýma na desky usrkl malý doušek.

»Výtah z případu Mak Sim (Maxim Kammerer). Vypracoval referent Koch.« Je to nějaké tlusté, pěkný výtah… Otevřel desky a vzal si první svazek lejster.

Výpověď rytmistra Čača… Výpověď obžalovaného Gaala… Náčrtek jakési pohraniční oblasti za Modrým Hadem… »Jiné oblečení na sobě neměl. Řeč mi připadala artikulovaná, ale naprosto nesrozumitelná. Pokus promluvit s ním hontsky žádné pozitivní výsledky nepřinesl…« Bože, tihle pohraniční rytmistři: hontsky špión na jižní hranici! »Kresby, které zadržený pořídil, byly pozoruhodně dokonalé…« Inu, za Modrým Hadem je plno pozoruhodných věcí. Bohužel. A okolnosti tohoto případu nejsou v poměrech daného regionu ničím zvláštním. Ačkoli… Ale uvidíme…

Prokurátor odložil lejstra, vybral si dva největší plody, vložil je do úst a chopil se dalšího listu. »Závěr znalecké komise pracovníků Ústavu tkanin a oděvů… My, nížepodepsaní…« Hm…, aha…, ach tak, »… prozkoumali všemi dosažitelnými laboratorními metodami tkaninu, z níž byl vyroben kus šatstva, zaslaný na naše pracoviště z Justičního paláce…« (Co je to za blábol?) »…a dospěli jsme k následujícímu závěru:

1. Jde o krátké kalhoty, velikost č. 4 pro druhou vzrůstovou kategorii, a mohou je nosit jak muži, tak ženy.

2. Střih kalhot nelze přiřadit k žádnému známému typu; navíc přísně vzato ani nelze mluvit o střihu jako takovém, protože kalhoty nejsou ušity, ale vyrobeny nějakým nám zatím neznámým způsobem.

3. Kalhoty jsou zhotoveny ze stříbřité tkaniny, již v podstatě nelze považovat za tkaninu, protože ani při mikroskopickém zkoumání nebyly shledány sebemenší známky nějaké tkané struktury. Materiál je nehořlavý, nepromokavý a vykazuje mimořádnou pevnost v trhu. Chemická analýza ukázala…« Podivné kalhoty. A zdá se, že jsou to jeho kalhoty… Prokurátor uchopil tence ořezanou tužku a poznamenal na okraj: »Referentovi! Proč chybí podrobnější komentář? Čí jsou to kalhoty? Kde se vzaly?« Tak… a závěry? Aha, tady. Vzorce…, zase vzorce… Massarakš, proč musí všude cpát vzorce…? Ale tady: »Technologie výroby není známa ani u nás, ani v dalších civilizovaných státech (podle předválečných údajů).«

Prokurátor závěr odložil. No budiž. Kalhoty… Kalhoty jsou kalhoty… A co dál? »Protokol o zdravotní prohlídce.« Zajímavé. Cože, tohle že je jeho krevní tlak…? No a tomuhle říkám plíce .. .! Ovšem tady! Stopy čtyř zhojených smrtelných zranění… Hotová mystika… Aha… Viz údaje rytmistra Čača a obžalovaného Gaala. Sedm kulek! Mhm… Jistá disproporce tu je… Čaču uvádí, že zbraň použil v sebeobraně, ve smrtelném nebezpečí, kdežto ten Gaal tvrdí, že Sim chtěl jen odebrat Čačovi pistoli. To ovšem není moje věc… Dva průstřely jater — to je na normálního člověka opravdu moc… Táák, a mince stáčí do trubičky…, utíká s dospělým mužem na ramenou… Aha, tohle jsem už četl. Pokud si dobře vzpomínám, napadlo mě tehdy, že je to mimořádně urostlý chlapec a že takoví obyčejně bývají ducha mdlého. A dále jsem to nečetl… A co tohle? Aha, starý známý… »Výtah z udání agenta č. 711: „…vidí naprosto jasně a zřetelně za deštivé noci (dokáže dokonce i číst), v naprosté tmě rozlišuje předměty, zachytí výraz ve tváři jiného člověka na deset metrů… Má nesmírně citlivou chuť i čich. Dokázal identifikovat členy skupiny, které nemohl vidět, na vzdálenost až padesát metrů a uzavíral sázky, že určí nápoje v dokonale zazátkovaných neoznačených lahvích… S velkou přesností zjišťuje čas bez hodinek…, světové strany bez kompasu… Stal jsem se mimo jiné svědkem následující příhody: Skupina koupila a připravila k večeři rybu, kterou nám zakázal jíst s odůvodněním, že je radioaktivní. Po kontrole přesným přístrojem se zjistilo, že je skutečně silně radioaktivní. Rád bych dále upozornil na fakt, že on sám rybu klidně snědl, protože pro něj prý není nebezpečná, a skutečně zůstal zdráv, přestože ozáření trojnásobně převyšovalo nejvyšší povolenou normu (téměř 77 jednotek)…“«