dělat do půlnoci jak za Rakouska, tak ten můj mistr hovoříval večer,

sakra, kurvo, co mi to zakazuješ? já ti taky nevyčítám, že báňáš

porculánku s dragounem! a hip po babě kopytem, to bylo taky, že za

Rakouska měli lidi dost času na voloviny, můj táta se potkal s

takovým tachonýrem, jak byl von, Trávníčkem, a hned si koupili u

Fidlerů litr režný, tenkrát se gořala lila do takovýho čtvrtáku,

kterej vypadal jako cylindr na lampu, a tak můj táta s Trávníčkem

seděli na hřbitovní zdi, a že byli sečetlí Havlíčkem a Světozorem,

tak byli z tý světový situace tak nešťastný, že ani nešli do práce

a vedli vlastizrádný řeči o sociální nespravedlnosti, a když byli

nalití, zpívali písničku Když jsem kráčel ku hájíčku lesní pěšinou,

a farář vyletěl z kostela, kapesník jak servít, a hned křičel,

sakra, Trávníčku, co to je za způsoby mě rušit při bohoslužbách? jdi

do lesa nebo tě dám zavřít, ale táta a Trávníček zpívali dál a už

letěl četník s fedrpušem, aby se jménem zákona rozešli, tak šli a

táta, aby to nebylo z něj tak cejtit, tak si koupil špalek za žgraň,

ale že byl namazanej, tak máma vzala provaz a napráskala mu, protože

kdo chce chlastat, tak musí mít rezervy, jináč se dere šílenství do

palice, Lojza Továrků, ten zase se zbláznil skrz dláždění na náměstí

a potom možná i z toho, jak jeho syn dělal s holkama na zkoušku

děcka, a tak ten Lojza Továrků tloukl hlavou do zdi a prozpěvoval

si, proboha, Jozef, proboha Jozef..., a když se šílenství dostalo

do tempa, tak zpíval, Všici čerti vysvobození, všici čerti

zažehnaný, a když to pozorovali lidi delší dobu, dali ho do ústavu,

ale jináč to byl hodnej člověk, sedal s Bechyněm na radnici a byl

náčelníkem Sokola, pouze to dláždění mu dalo zabrat, nebo možná i

jeho dceruška, která jednomu poskytla nejkrajnější důkaz lásky,

kterej nezůstal bez následků, a tak se potom práskla z revolveru,

co visel u nich na zdi, tak vidíte, slečno, pořád jsou lidi stejně

neuvědomělí a náchylný na tragédie, pořád když někdo mluví pravdu,

vypadá, jako by lhal, to správný se pozná vždycky pozdě, až pak,

jedna krasavice, která měla Petingeum, vzala si jednoho pracháče,

protože si přečetla Majitele hutí, ale chodil za ní zámečnickej syn

a ten její muž se vrátil a nachytal je ve vaně a toho zámečnickýho

syna tak pořezal, že ten z toho ohluchl, proto Batista ve svém

spisku o pohlavní zdravovědě nařizuje muži, aby se neoddával

přílišné vášni, nanejvejš třikrát za odpoledne, katolíci čtyřikrát

za vodpoledne, aby neměli potom tak hříšný myšlenky, to že by potom

mohli přijít ke špatným zkušenostem, to jde na krev a na to jsou

náchylní sultáni, kteří se potom ztrhají, to někdy ani papeži, ani

králi na tohle neměli štěstí, to potom je pozdě, říše je vyvrácená

skrz fešnou krasavici, protože poučení je vždycky pozdní, maminka

mi to říkala, maminka mě varovala, to víte, na ženský se musí s

citem, a tedy se musí lhát, copak ta svatba, ta legrace, to haló,

to se odbude vždycky, ale na celej život? jeden řezník mi řekl, že

manželství, to je, jako byste celej život nesli kravskou kůži po

tenkým ledě, máte případy, že žena řekne manželovi, táto, tobě by

pasovala pěkná rána motykou, a von jí domlouvá, maminko, ty ventro

jedna, chlastáš a tak já ti roztrhnu kušnu hákem, no slečno, to se

viklají ideály, to ani Goethe nedokázal, natož Mozartek, je to sice

krásný, když se dva vidějí, už se chytají za ruce a potom, za co se

chytit dá, tohle rozrušuje hlavně oblečený národy, to nahatý národy

nejsou jednak tak prostopášný a tím pádem je u nich míň kapesních

krádeží, to potom farář může plácat držkou, Karel Čtvrtý vystřídal

čtyři krasavice, a kdyby neumřel na zápal plic, jistě by měl chuť

i na tu pátou, takovej to byl špecialista na ženský, to se musí

vědět, co je pravá vášeň a co zase jen pouhá libůstka, jak to

popisuje spisek páně Batisty, že jedna ženská měla dvaadvacet dětí

a druhá zase, i kdyby na ni padl pivovarskej komín, tak nic, takovej

mužskej musí mít jaksepatří pohlavní úd, to máte, slečno, i ve

snáři, veliký oud ve snách vídati znamená důstojenství, jako ten

Šoupal u nás, oba dva pili a tahali se za vlasy po schodech, ale

když vyšli na ulici, honorace, doma ale on na ni pořád, dejchni na

mě, je z tebe cétit gořala! a ona klečela a říkala, ale já jsem měla

jenom rumovou pralinku, a on jí dával facky, dneska se lidem líp

vede, ale po týhle stránce je to voštara dál, jednou se voběsí von,

podruhý vona, za nádražím bydlil Kaura a ten v noci kradl a ve dne

ševcoval a jeho žena byla Němka, ale že neuměla krást vůbec, tak tou

hambou se oběsil na hambalku, nebo ten Chytil! ona ta jeho žena

chodila po domech a prodávala košile a přitom kradla, ale přivedli

ji četníci a jemu nezbylo, než aby se hambou voběsil taky, ten fešák

Korec, úředník nemocenský pojišťovny, měl syna na studiích v

Olomouci a doktor Karafiát přijde jako kontrola a povídá, pane

Korec, lidi si stěžujou, že nedostávají nemocenský, copak to je za

pořádek? a ten Korec to vyvalil, že ty peníze bral a posílal synkovi

na študie; a doktor řekl, že mu do toho nic není, i když to chápe,

tak ten Korec vzal kosu a jako obětní beránek starýho Rakouska vypil

litr rumu a za stodolou si podřezal hrtán, dneska zase máte

vobráceně, děti študujou zadarmo a tátové div si nepodřezávají

hrtány proto, že děti mají víc peněz než voni, to máte, za Rakouska

nesměl nikdy chybět v hovězí polívce šafrán, to fajnový koření z

Malý Asie, a můj bratranec, to je případ! je z dvojčat a byl

pokřtěnej jako Vincek a to druhý dvojče bylo pokřtěný jako Ludvíček,

a když jim byl rok, tak je jejich maminka koupala v neckách a

odskočila si na minutu k sousedce, a když se za půl hodinky vrátila,

tak to jedno dvojče bylo utopený, a že si ty dvojčata byly podobný,

tak se nevědělo, kterej se to utopil? Ludvíček nebo Vincek? a tak

si hodili šestákem, vorel byl Ludvíček a pán byl Vincek, tak se

utopil Ludvíček, ovšem Vincek, můj bratranec, když vyrostl, tak si

začal brát do hlavy, byl nezaměstnanej, tak na to měl dost času, kdo

se to vlastně utopil? jestli vlastně na světě není Ludvíček, a von

Vincek jestli se neutopil? a začal pít, a pak chodil podle vody a

hodně se koupal v řece, pak i v lázních, asi to zkoušel, protože

nakonec se utopil, aby měl jistotu, jestli se neutopil už tenkrát

v neckách, to bylo taky to, že za Rakouska hledali lidi práci,

kdežto dneska práce hledá lidi, takže nemají tolik času na voloviny,

to mi potvrdil i básník Bondy, když přivezl do hospody ty svoje dvě

děti v kočárku, povídá, že už Sokrates řekl, že kurevnictví je

zaměstnání lidí jinak nezaměstnaných, takhle jsme dostali salám od

Tónečka z kafírny, abysme mu tloukli kamení, tak tlučeme, tlučeme

a najednou se přižene mrak, setmělo se k zahynutí a hrom burácel a

naplano blesky, museli jsme si lehnout do příkopy a najednou zase

jasno, pak přijdeme večer dom a maminka povídá, co se, děti,

nestalo? Karásek se oběsil zrovna v tom lese, kde jste tloukli

kamení, protože ta jeho mu chodila za jinejma, slečno, já jsem byl

vopatrnej, tam jak jsem ševcoval, měli tam dceru Mařenu, břicho jak

tuplák, poprsí jak Marie Terezie a ten zadek jak chlívek nebo kašnu,

povídají, dneska budeš u nás spát, tak mi ustlali u sporáku, a k

ránu mi ta Mařena šáhla po obličeji a položila mi ty prsy na prsa

a já jsem sebou hodil, protože jsem už tenkrát byl háklivej jak

saskej kurfiřt, a rozrazil jsem si hlavu o kamna a vymačoval jsem

si tu ránu v putýnce a celá rodina seskákala z postelí a radovala