dělat do půlnoci jak za Rakouska, tak ten můj mistr hovoříval večer,
sakra, kurvo, co mi to zakazuješ? já ti taky nevyčítám, že báňáš
porculánku s dragounem! a hip po babě kopytem, to bylo taky, že za
Rakouska měli lidi dost času na voloviny, můj táta se potkal s
takovým tachonýrem, jak byl von, Trávníčkem, a hned si koupili u
Fidlerů litr režný, tenkrát se gořala lila do takovýho čtvrtáku,
kterej vypadal jako cylindr na lampu, a tak můj táta s Trávníčkem
seděli na hřbitovní zdi, a že byli sečetlí Havlíčkem a Světozorem,
tak byli z tý světový situace tak nešťastný, že ani nešli do práce
a vedli vlastizrádný řeči o sociální nespravedlnosti, a když byli
nalití, zpívali písničku Když jsem kráčel ku hájíčku lesní pěšinou,
a farář vyletěl z kostela, kapesník jak servít, a hned křičel,
sakra, Trávníčku, co to je za způsoby mě rušit při bohoslužbách? jdi
do lesa nebo tě dám zavřít, ale táta a Trávníček zpívali dál a už
letěl četník s fedrpušem, aby se jménem zákona rozešli, tak šli a
táta, aby to nebylo z něj tak cejtit, tak si koupil špalek za žgraň,
ale že byl namazanej, tak máma vzala provaz a napráskala mu, protože
kdo chce chlastat, tak musí mít rezervy, jináč se dere šílenství do
palice, Lojza Továrků, ten zase se zbláznil skrz dláždění na náměstí
a potom možná i z toho, jak jeho syn dělal s holkama na zkoušku
děcka, a tak ten Lojza Továrků tloukl hlavou do zdi a prozpěvoval
si, proboha, Jozef, proboha Jozef..., a když se šílenství dostalo
do tempa, tak zpíval, Všici čerti vysvobození, všici čerti
zažehnaný, a když to pozorovali lidi delší dobu, dali ho do ústavu,
ale jináč to byl hodnej člověk, sedal s Bechyněm na radnici a byl
náčelníkem Sokola, pouze to dláždění mu dalo zabrat, nebo možná i
jeho dceruška, která jednomu poskytla nejkrajnější důkaz lásky,
kterej nezůstal bez následků, a tak se potom práskla z revolveru,
co visel u nich na zdi, tak vidíte, slečno, pořád jsou lidi stejně
neuvědomělí a náchylný na tragédie, pořád když někdo mluví pravdu,
vypadá, jako by lhal, to správný se pozná vždycky pozdě, až pak,
jedna krasavice, která měla Petingeum, vzala si jednoho pracháče,
protože si přečetla Majitele hutí, ale chodil za ní zámečnickej syn
a ten její muž se vrátil a nachytal je ve vaně a toho zámečnickýho
syna tak pořezal, že ten z toho ohluchl, proto Batista ve svém
spisku o pohlavní zdravovědě nařizuje muži, aby se neoddával
přílišné vášni, nanejvejš třikrát za odpoledne, katolíci čtyřikrát
za vodpoledne, aby neměli potom tak hříšný myšlenky, to že by potom
mohli přijít ke špatným zkušenostem, to jde na krev a na to jsou
náchylní sultáni, kteří se potom ztrhají, to někdy ani papeži, ani
králi na tohle neměli štěstí, to potom je pozdě, říše je vyvrácená
skrz fešnou krasavici, protože poučení je vždycky pozdní, maminka
mi to říkala, maminka mě varovala, to víte, na ženský se musí s
citem, a tedy se musí lhát, copak ta svatba, ta legrace, to haló,
to se odbude vždycky, ale na celej život? jeden řezník mi řekl, že
manželství, to je, jako byste celej život nesli kravskou kůži po
tenkým ledě, máte případy, že žena řekne manželovi, táto, tobě by
pasovala pěkná rána motykou, a von jí domlouvá, maminko, ty ventro
jedna, chlastáš a tak já ti roztrhnu kušnu hákem, no slečno, to se
viklají ideály, to ani Goethe nedokázal, natož Mozartek, je to sice
krásný, když se dva vidějí, už se chytají za ruce a potom, za co se
chytit dá, tohle rozrušuje hlavně oblečený národy, to nahatý národy
nejsou jednak tak prostopášný a tím pádem je u nich míň kapesních
krádeží, to potom farář může plácat držkou, Karel Čtvrtý vystřídal
čtyři krasavice, a kdyby neumřel na zápal plic, jistě by měl chuť
i na tu pátou, takovej to byl špecialista na ženský, to se musí
vědět, co je pravá vášeň a co zase jen pouhá libůstka, jak to
popisuje spisek páně Batisty, že jedna ženská měla dvaadvacet dětí
a druhá zase, i kdyby na ni padl pivovarskej komín, tak nic, takovej
mužskej musí mít jaksepatří pohlavní úd, to máte, slečno, i ve
snáři, veliký oud ve snách vídati znamená důstojenství, jako ten
Šoupal u nás, oba dva pili a tahali se za vlasy po schodech, ale
když vyšli na ulici, honorace, doma ale on na ni pořád, dejchni na
mě, je z tebe cétit gořala! a ona klečela a říkala, ale já jsem měla
jenom rumovou pralinku, a on jí dával facky, dneska se lidem líp
vede, ale po týhle stránce je to voštara dál, jednou se voběsí von,
podruhý vona, za nádražím bydlil Kaura a ten v noci kradl a ve dne
ševcoval a jeho žena byla Němka, ale že neuměla krást vůbec, tak tou
hambou se oběsil na hambalku, nebo ten Chytil! ona ta jeho žena
chodila po domech a prodávala košile a přitom kradla, ale přivedli
ji četníci a jemu nezbylo, než aby se hambou voběsil taky, ten fešák
Korec, úředník nemocenský pojišťovny, měl syna na studiích v
Olomouci a doktor Karafiát přijde jako kontrola a povídá, pane
Korec, lidi si stěžujou, že nedostávají nemocenský, copak to je za
pořádek? a ten Korec to vyvalil, že ty peníze bral a posílal synkovi
na študie; a doktor řekl, že mu do toho nic není, i když to chápe,
tak ten Korec vzal kosu a jako obětní beránek starýho Rakouska vypil
litr rumu a za stodolou si podřezal hrtán, dneska zase máte
vobráceně, děti študujou zadarmo a tátové div si nepodřezávají
hrtány proto, že děti mají víc peněz než voni, to máte, za Rakouska
nesměl nikdy chybět v hovězí polívce šafrán, to fajnový koření z
Malý Asie, a můj bratranec, to je případ! je z dvojčat a byl
pokřtěnej jako Vincek a to druhý dvojče bylo pokřtěný jako Ludvíček,
a když jim byl rok, tak je jejich maminka koupala v neckách a
odskočila si na minutu k sousedce, a když se za půl hodinky vrátila,
tak to jedno dvojče bylo utopený, a že si ty dvojčata byly podobný,
tak se nevědělo, kterej se to utopil? Ludvíček nebo Vincek? a tak
si hodili šestákem, vorel byl Ludvíček a pán byl Vincek, tak se
utopil Ludvíček, ovšem Vincek, můj bratranec, když vyrostl, tak si
začal brát do hlavy, byl nezaměstnanej, tak na to měl dost času, kdo
se to vlastně utopil? jestli vlastně na světě není Ludvíček, a von
Vincek jestli se neutopil? a začal pít, a pak chodil podle vody a
hodně se koupal v řece, pak i v lázních, asi to zkoušel, protože
nakonec se utopil, aby měl jistotu, jestli se neutopil už tenkrát
v neckách, to bylo taky to, že za Rakouska hledali lidi práci,
kdežto dneska práce hledá lidi, takže nemají tolik času na voloviny,
to mi potvrdil i básník Bondy, když přivezl do hospody ty svoje dvě
děti v kočárku, povídá, že už Sokrates řekl, že kurevnictví je
zaměstnání lidí jinak nezaměstnaných, takhle jsme dostali salám od
Tónečka z kafírny, abysme mu tloukli kamení, tak tlučeme, tlučeme
a najednou se přižene mrak, setmělo se k zahynutí a hrom burácel a
naplano blesky, museli jsme si lehnout do příkopy a najednou zase
jasno, pak přijdeme večer dom a maminka povídá, co se, děti,
nestalo? Karásek se oběsil zrovna v tom lese, kde jste tloukli
kamení, protože ta jeho mu chodila za jinejma, slečno, já jsem byl
vopatrnej, tam jak jsem ševcoval, měli tam dceru Mařenu, břicho jak
tuplák, poprsí jak Marie Terezie a ten zadek jak chlívek nebo kašnu,
povídají, dneska budeš u nás spát, tak mi ustlali u sporáku, a k
ránu mi ta Mařena šáhla po obličeji a položila mi ty prsy na prsa
a já jsem sebou hodil, protože jsem už tenkrát byl háklivej jak
saskej kurfiřt, a rozrazil jsem si hlavu o kamna a vymačoval jsem
si tu ránu v putýnce a celá rodina seskákala z postelí a radovala