“A co to bude?”

“Tři lidé z posádky, pane. A dobře ozbrojení, pane.”

Drahoušek Li rozkošně užasl. “Myslíte, že to je tak nebezpečné, kapitáne?”

“Nemyslím nic, děťátko,” bručel kapitán. “Ale mám své rozkazy od Mr Jesse Loeba – aspoň pokud se týče pana Abe.”

Páni se náruživě vrhli do technických detailů podniku; Abe mrkl na drahouška, už bys měla jít spat, a takové věci. Li poslušně šla. “Víš, Abe,” řekla ve své kabině, “já myslím, že to bude úžasný film!”

“Bude, drahoušku,” souhlasil Mr Abe a chtěl ji políbit.

“Dnes ne, Abe,” bránil se drahoušek. “Musíš přece pochopit, že se musím děsně soustředit.”

Celý den nato se slečna Li intenzívně soustřeďovala; chudák komorná Greta s tím měla plné ruce práce. To byly koupele s důležitými solemi a esencemi, mytí vlasů Nurblond šamponem, masáže, pedikúra, manikúra, ondulace a česání, žehlení a zkoušení šatů, přešívání a líčení a patrně ještě mnoho jiných příprav; i Judy byla stržena tím chvatem a pomáhala drahouškovi Li. (Jsou těžké chvíle, kdy ženy dovedou být k sobě podivuhodně loajální, jako je například oblékání.) Zatímco v kabině slečny Li panoval tento horečný ruch, udělali se páni pro sebe, a rozestavujíce po stole popelníčky a sklenky s kořalkou, stanovili strategicky plán, kde bude kdo stát a co bude mít na starosti, kdyby k něčemu došlo; přitom byl kapitán několikrát těžce uražen v prestižní otázce komanda. Odpoledne dopravili na břeh laguny filmovací aparát, malý kulomet, koš s příbory a jídlem, pušky, gramofon a jiné válečné potřeby; to vše bylo výtečně maskováno palmovými listy. Ještě před západem slunce zaujali svá místa tři ozbrojení mužové z posádky a kapitán ve funkci vrchního velitele. Potom byl dovezen na břeh ohromný koš s několika drobnými potřebami slečny Lily Valley. Potom připlul Fred se slečnou Judy. Potom začalo zapadat slunce v celé tropické nádheře.

Zatím už Mr Abe ťuká podesáté na kabinu slečny Li. “Drahoušku, už je opravdu nejvyšší čas!”

“Hned, hned,” odpovídá drahouškův hlas, “prosím tě, nedělej mě nervózní! Musím se přece ustrojit, ne?”

Zatím kapitán obzírá situaci. Tamhle se na hladině zálivu třpytí rovný, dlouhý pás, který odděluje zvlněné moře od tiché tůně laguny. Jako by tam byla pod vodou nějaká hráz nebo vlnolam, myslí si kapitán; snad je to písek nebo korálový útes, ale vypadá to skoro jako umělé dílo. Divné místo. Nad pokojnou hladinou laguny se tu a tam vynořují černé hlavy a táhnou se ke břehu. Kapitán svírá rty a sahá neklidně po revolveru. Bylo by líp, myslí si, kdyby ty ženské zůstaly na lodi. Judy se počíná třást a drží se křečovitě Freda. Jak je silný, myslí si, bože, jak ho mám ráda!

Konečně odráží od jachty poslední člun. Je v něm slečna Lily Valley v bílém koupacím triku a v průsvitném dressing-gownu, v němž patrně bude vyvržena z moře jako trosečnice; dále Miss Greta a Mr Abe. “Proč tak pomalu vesluješ, Abe,” vytýká drahoušek. Mr Abe vidí ty černé hlavy postupující ke břehu a neříká nic.

“Ts-ts.”

“Ts.”

Mr Abe vytahuje člun na písek a pomáhá drahouškovi Li a slečně Gretě ven. “Běžte honem k aparátu,” šeptá umělkyně. “A až ti řeknu ,teď‘, začni točit.”

“Vždyť už nebude vidět,” namítá Abe.

“Tak musí Judy svítit. Greto!”

Zatímco Mr Abe Loeb zaujal své místo u aparátu, klade se umělkyně na písek jako umírající labuť a slečna Greta upravuje záhyby jejího dressing-gownu. “Ať mně je vidět kus nohy,” šeptá trosečnice. “Už je to? Tak pryč! Abe, teď!”

Abe počal točit klikou. “Judy, světlo!” Ale žádné světlo se nerozsvítilo. Z moře se vynořují komíhavé stíny a blíží se k Li. Greta si zacpává rukou ústa, aby nekřičela.

“Li,” volá Mr Abe. “Li, utec!”

“Najf!” “Ts-ts-ts.” “Li.” “Li.” “A-be!”

Někdo odjišťuje revolver. “K čertu, nestřílet,” syčí kapitán.

“Li,” volá Abe a přestává točit. “Judy, světlo!”

Li pomalu, vláčně vstává a zvedá ruce k nebi. Lehýnký dressing-gown klouže s jejích ramen. Nyní tam stojí bělostná Lily, vzpínající ruce půvabně nad hlavou, jako činívají trosečníci, když procitají ze mdlob.

Mr Abe počal zuřivě točit klikou. “Sakra, Judy, tak sviť!”

“Ts-ts-ts!”

“Najf.”

“Najf.”

“A-be!”

Černé stíny se kolébají a krouží kolem bílé Li. Počkat, počkat, tohle už není hra. Li už nevzpíná ruce nad hlavou, nýbrž odstrkuje něco od sebe a piští: “Abe, Abe, ono to na mne sáhlo!” V tu chvíli se rozžalo oslňující světlo, Abe honem točí klikou, Fred a kapitán běží s revolvery k Li, která sedí na bobku a zajíká se hrůzou. Zároveň je v prudkém světle vidět desítky a sta těch dlouhých, tmavých stínů, jak úprkem klouzají do moře. Zároveň dva plavci vrhají síť na jeden prchající stín. Zároveň Greta omdlévá, padajíc jako pytel. Zároveň třeskly dva nebo tři výstřely, v moři to rozvířeně šplouná, dva plavci se sítí leží na něčem, co se pod nimi svíjí a zmítá, a světlo v rukou slečny Judy zhaslo.

Kapitán rozsvítil kapesní baterku. “Děťátko, nestalo se vám nic?”

“Ono mně to sáhlo na nohu,” kvílel drahoušek. “Frede, to bylo děsné!”

Nyní se dostavil i Mr Abe se svou baterkou. “Ohromně to šlo, Li,” hlaholil, “ale Judy měla dřív posvítit!”

“Ono to nechtělo svítit,” vyjekla Judy. “Že to nechtělo svítit, Frede?”

“Ona se Judy bála,” omlouval ji Fred. “Na mou čest, ona to neudělala naschvál, viď, Judy?”

Judy se urazila; ale zatím se přiblížili ti dva plavci, vlekouce v síti něco, co sebou házelo jako velká ryba. “Tak tady to je, kapitáne. A živé.”

“Potvora, stříkalo to ze sebe nějakou jedovatinu. Já mám plné ruce puchýřů, pane. A pálí to jako peklo.”

“Na mne to taky sáhlo,” kňourala slečna Li. “Posviť, Abe! Podívej se, nemám tady puchýř?”

“Ne, nemáš tam nic, drahoušku,” ujišťoval Abe; málem by políbil to místo nad kolenem, jež si drahoušek starostlivě mnul. “To ti bylo studené, brr,” stěžoval si drahoušek Li.

“Ztratila jste perlu, ma’am,” řekl jeden plavec a podával Li kuličku, kterou zvedl z písku.

“Ježíši, Abe,” vykřikla slečna Li, “oni mně zase přinesli perly! Děti, pojďte hledat perly! Tady budou spousty perel, co mně ti chudáčkové donesli! Že jsou rozkošní, Frede? Tady je taky perla!”

“A tady!”

Tři baterky obrátily svá světelná kola k zemi.

“Já jsem našel jednu ohromnou!”

“Ta patří mně,” vyhrkl drahoušek Li.

“Frede,” ozvala se mrazivě slečna Judy.

“Hned,” řekl pan Fred lezoucí v písku po kolenou.

“Frede, já se chci vrátit na loď!”

“Někdo tě tam doveze,” poradil Fred zaměstnaně. “Safra, tohle je ale švanda!”

Tři páni a slečna Li se pohybovali dál v písku jako veliké svatojánské mušky.

“Tady jsou tři perly,” hlásil kapitán.

“Ukažte, ukažte,” kvičela Li nadšeně a běžela po kolenou za kapitánem. V tu chvíli zazářilo magnéziové světlo a zarachotila klika filmového aparátu. “Tak, teď jste tam,” prohlásila mstivě Judy. “To bude ohromný snímek pro noviny. Americká Společnost Hledá Perly. Mořští Ještěři Házejí Perlami po Lidech.”

Fred si sedl. “Hergot, Judy má pravdu. Děti, to musíme dát do novin!”

Li si sedla. “Judy je drahoušek. Judy, vem nás ještě jednou, ale odpředu!”

“To bys mnoho ztratila, miláčku,” mínila Judy.

“Děti,” řekl Mr Abe, “měli bychom raději hledat. Dělá se příliv.”

Ve tmě na kraji moře se pohnul černý komíhavý stín. Li zavřískla: “Tam – tam –”

Tři baterky vrhly kruh světla v tu stranu. Byla to jenom Greta na kolenou, hledající potmě perly.

Li měla na klíně kapitánovu čepici s jedenadvaceti perlami. Abe naléval a Judy hrála na gramofon. Byla nesmírná hvězdná noc za věčného šumění moře.

“Tak jaký tomu dáme titul,” povykoval Fred. “Dcera průmyslníka z Milwaukee filmuje fosilní plazy.”

“Předpotopní ještěři holdují kráse a mládí,” navrhoval Abe poeticky.

“Jachta Gloria Pickford objevuje neznámé tvory,” radil kapitán. “Nebo Záhada ostrova Tahuara.”

“To by byl jenom podtitul,” řekl Fred. “Titul musí říkat něco víc.”

“Třeba: Baseball Fred bojuje s nestvůrami,” ozvala se Judy. “Fred byl báječný, když se na ně hnal. Jen aby to na tom filmu dobře vyšlo!”