Tj. historicky reálné křesťanství doby apoštolů bylo zaměstnané budováním komunismu, a dle svých sociologických vzhledů představovalo chiliasmus-millenarismus.

Teprve poté, co se vedení křesťanských komunit „elitarizovalo“ a začalo vidět v členech komunity „věřící“-ovce, které je nutno řezat nebo stříhat, už v čase po odchodu opravdových apoštolů na onen svět, křesťanství, hlásající „otroci, buďte povinni pánům svým tělem se strachem a chvěním, v prostotě srdce svého, jak Kristu“, bylo povýšeno do hodnosti římského státního náboženství a začalo se šířit do okolních států. Millenarismus-chiliasmus, po své ideologii komunistická věrouka, byl prohlášen „sv. otci“ církve za kacířství, a za nějaký čas byl vytlučen z myslí věřících, neumějících ve své většině číst a psát, a ještě k tomu bylo zakázáno číst samostatně Bibli a nařizovalo se jí poslouchat jen z úst pastýřů. Tak historicky reálné křesťanství porazilo pohanství, zradilo Krista, skrylo akt zrady, a postaralo se zapomenout tento hnusný podvod záměny jednoho věroučení a sociologické doktríny jemu protikladným věroučením a sociologickou doktrínou.

Následkem takové záměny Kristem zanechané sociologické doktríny bolševismu a komunismu v Království Božím na Zemi, už  během prvních čtyř století od narození Krista, na Rusi, jejíž pokřesťanštění proběhlo až na konci 10. století, nikdy nebylo skutečné křesťanství.

Tzv. „ruské pravoslaví“ je okouzlující byzantská lež, lepkavá a opojná jako otrávený med, předložená vládnoucí „elitě“ siono-internacisty, a jí přijatá k rozšíření na Rusi s cílem uzákonit své parazitování na práci a životě většiny. A tuto podstatu pravoslaví, stejně jako katolicismus, chrání neústupně do současnosti ve všech svých modifikacích. Po r. 1917 se tento biblický menševismus pravoslavné „elity“ ukázal být v konfliktu jak s ruským bolševismem, přítomném v marxismu, tak i s marxistickým menševismem, který vtrhl do Ruska na směnu biblickému menševismu. V tomto konfliktu biblicky-„pravoslavného“ církevního menševismu

[31]

s marxistickým menševismem, formou sekulárním, se projevil konflikt idealistického a materialistického ateismu

[32]

v kultuře, rozvíjené autory biblického projektu. Jedni hříšní ochutnali nenávist jiných hříšných, a Bůh pomáhal bolševikům na cestě ke komunismu-millenarismu-chiliasmu.

V této práci nebudeme posuzovat a komentovat rozpory Koránu a Bible v otázkách věrouky o Bohu a Jeho Bytí

[33]

. Omezíme se jen na posouzení základních sociologických pohledů, vyjádřených v Koránu, abychom ukázali, že je to jen jiné vyjádření chiliastické „hereze“, millenarismu, učení o vybudování Království Božího na Zemi ještě před Soudným dnem.

V Koránu je stanoven základní princip hospodářské aktivity společnosti, který odmítá jak starozákonně-talmudickou agresi židovského lichvářství, tak i tichý souhlas s tímto historicky reálného křesťanství. Koránická kultura stojí proti tomu všemu. V překladu I. J. Kračkova, súra 2:

„275 (274). Ti, kteří utrácí své jmění nocí a dnem, tajně i otevřeně, dostanou odměnu od Pána jejich; není strachu nad nimi, a nebudou nešťastnými! 276 (275). Ti, kteří sledují lichvu, zůstanou jen takovými, jako zůstane ten, koho strhává satan svým dotykem. To je za to, že oni říkali: „Vždyť obchod a lichva je totéž.“ (Sablukov: „lichva je totéž, co zisk v obchodě“) Ale Bůh dovolil obchod a zakázal lichvu. Ke komu přichází přemlouvání od jeho Pána a on se ovládne, tomu bude prominuto, co předcházelo: dílo jeho patří Bohu; a kdo to zopakuje, to jsou obyvatelé ohně, oni v něm navěky budou přebývat! 277 (276). Ničí Bůh lichvu a pěstuje milodary. Popravdě Bůh nemiluje všelijakého nevěrného hříšníka. (277). Ti, kteří uvěřili, a tvořili blaho, a stále se modlili, a dávali očištění, jejich je odměna u Pána jejich, a není strachu nad nimi, a nebudou nešťastní!“

Tj. poté, co jsou potřeby uspokojeny, přebytky musí být odevzdány potřebným. Ekonomická moc na základě milostí je podporována Bohem. Ale vyvstává otázka míry v uspokojení potřeb, a o možnostech zneužívání v uspokojování potřeb. Na ní je v Koránu také obsažena odpověď:

76. Qárún pochádzal z ľudí Mojžiša

[34]

, ale zachoval sa k nim nevraživo. Dali sme mu (Qárúnovi) poklady, kľúče od ktorých by zaťažili aj skupinu silných mužov (kľúče od priestorov, v ktorých tieto poklady boli ukryté). Jeho ľudia mu povedali: "Neraduj sa (z toho, že máš toľké majetky), pretože Boh nemá rád tých, ktorí sa takto radujú".

77. "Sleduj tým, čo ti Boh dal, príbytok posledný

[35]

, ale pritom nezabúdaj na svoj podiel zo života najnižšieho (pozemského) a dobro konaj tak, ako ti Boh dobro dal a nesnaž sa šíriť skazu na zemi. Veď Boh nemá rád tých, ktorí skazu šíria".

78. Povedal (im Qárún odpovedajúc): "Bolo mi darované pre poznanie, ktoré mám". A či nevedel, že Boh zahubil už pred ním také pokolenia, ktoré mali väčšiu silu (než on) a viac toho nahromadili? Previnilci nebudú opýtaní na hriechy, ktorých sa dopustili (aby ich mohli zatajiť alebo sa ich zriecť).

79. A tak vyšiel (Qárún) medzi svojich ľudí vo svojich ozdobách. Tí, ktorí sledovali život najnižší (pozemský), povedali: "Kiežby sme mali niečo podobné tomu, čo bolo Qárúnovi dané, on má veru obrovské šťastie".

80. Avšak tí, ktorým bolo dané poznanie, povedali: "Beda vám, odmena Božia je lepšia pre toho, kto uveril a konal dobro. Bude (takéto dobro) dané len tým, ktorí trpezlivými boli".

81. A spôsobili sme, že ho zem spolu s jeho obydlím pohltila. Nemal žiadnu skupinu (ľudí alebo dôverníkov)

mimo Boha, ktorá by mu pomohla a podporila by ho (len Božia pomoc ľuďom v zlých chvíľach, keď ich všetci opustia, pomôže). Nepatril (Qárún) medzi tých, ktorí víťazstvo dosiahli.

82. Tí, ktorí si želali jeho miesto včera, začali hovoriť: "Vidno, že Boh zoširoka dáva potravu (obživu i dary každému) komu chce z radov tých, ktorí sa Mu odovzdali a má moc (tak učiniť). Nebyť toho, že nám Boh preukázal láskavosť (tým, že sme nemali to, čo Qárún a nekonali sme tak, ako on konal), bol by prikázal, aby nás pohltila (zem, podobne, ako Qárúna pohltila). Vidno, že neuspejú tí, ktorí vieru odmietajú".

83. Ten príbytok konečnýučiníme pre tých, ktorí nechcú (nesledujú) žiadne povyšovanie sa na zemi a ani skazu. Dobrý koniec patrí bohabojným. (súra 28 - „Příběhy“)

Toto vyprávění se vyznačuje nejen kritikou do extrémů zacházejícího žida Qárúna, ale i tím, že je v něm nazván zdroj, otevírající možnosti k parazitismu na životě a práci druhých na základě inkasování monopolně vysokých cen za svou účast ve společném pracovním úsilí.  To je monopolní ovládání znalostmi: "Bolo mi darované pre poznanie, ktoré mám." To se vyjasňuje v Koránu i na druhém místě (v překladu M. N. O. Osmanova):

„Když člověka postihuje nějaká pohroma, obrací se k Nám. Když My mu darujeme od Nás nějakou milost, on říká: „Je mi to darováno za mé vědění“. Ne, bylo to zkouškou (pokušením – v překladu I. J. Kračkovského), ale větší část lidí o tom neví“ (súra 39 „Davy“, 50 (49))

Tzn. i když monopol na jakékoliv společensky významné vědění a návyky otevírá možnost k inkasování monopolně vysokých cen, následně otevírající možnost k monopolnímu vysokému individuálnímu nebo skupinovému spotřebitelskému statusu, je lepší to nedělat, protože se tím utiskuje život druhých; a sama taková možnost je pokušení. Bůh nemiluje ty, kteří neznají míru, neschopných zadržet svou lačnost po spotřebě (súra 6:142). A vláda jedněch lidí nad druhými je také zakázána: