je Jára Pospíšil, se ani nemají posílat do války, aby národ nebyl

ochuzenej, kdyby tam padl, a já jsem to uznal, protože za Rakouska

jsem nosil hejtmanovi Tonserovi šavli, dokonce jsem měl to štěstí,

že jsem viděl v autě vedle sebe von Manteufla a her von Rosenecka,

ty dva generály se zlatejma piklhaubnama, který vypadaly jako

nočníky, nahoře takový špičky, jak bejvaly věžičky na kredencích,

dokonce jsem byl při tom, jak Aufenberg a Dankl udělali první útok,

dva maršálkové s cvikrama, taky se mi poštěstilo, že jsem držel uzdu

Konrádu von Hetzendorfovi, jako jeho kobyle, starýmu chlapovi, ale

rovnýmu jako slečinka, jeho syn padl u Gorodenky v těch močálech,

ale měli sedět na prdeli a co měli co dělat jinde, ne? Konrád

Hetzendorf patřil do císařský rodiny, že byl arcivévoda, tak měl na

krku vovečku, jenomže císař ji měl hlavou nahoru, ale Konrád von

Hetzendorf hlavou dolů, to kolikrát se mně zdálo o vopicích a to

znamená podle snáře Anny Novákové velikou nemoc nebo milostné

štěstí, jindy zase jsem viděl v noci do hrudi zaražený nůž a to

znamená opětovanou lásku, při mši se náš farář takhle otáčí, a kde

je kostelník? proč mu neposluhuje a kazí bohoslužby, když nadešel

čas? ale kostelník si odskočil do hospody na gořalu, místo aby

nasypal ty tři lžičenky kadidla, aby farář mohl kadit po kostele,

to kadidlo je pryskyřice až odněkud z Afriky, myrha a aloe, a

kostelník se vrátil trošku nalíznutej fefrminckou, farář pokračoval

v bohoslužbách a povídá, kde jste byl? a vyndal kalich ze

svatostánku, a kostelník povídá, byl jsem se vyčůrat, a farář

postavil kalich a bim ho a kop ho! a křičel, to nevíte, kostelníčku,

že při službách božích jste můj pobočník? to se radši jde na

fefrmincku? a kopal ho a člaňkama mu dával štosy do nosu, pak vzal

kalich a sloužil mši zase dál a baby se divily, co to je za novej

obřad, a vidíte, slečno, ten kostelník přestal po tom incidentu

chválit církev a stal se z něj nejlepší sociální demokrát, dřív lidi

byli hrozně nervózní, když se někomu zdálo v noci, že se na něj

sypou z mísy vokurky, znamenalo to horoucí milování, nebo když jste

viděli ve snách rašpli, značilo to, že zásnuby tvůj dům obcházejí,

můj brácha se učil pekařem u Bendy, Valacha, že neslyšel, optal se,

co? a dostal ji, až omdlel, a když se probral, řekl mu Benda, u nás

se říká: prosím? ale potom se dostal na šikmou dráhu, zdědil po

matce jmění a tak chlastal, až někde zmrzl, to samý neštěstí, jako

když dítěti dáte do ruky nůž, náš farář měl malér, že přistihl

jednoho kluka, jak hobloval u kostela v noci jednu holku, nejdřív

se lekl, že to je kaplan, ale i tak musel potom podat zprávu a

přišli k nám misionáři, protože se zhoršily mravy v kraji, přišli

čtyři fotbalisti, tak vypadali ty čtyři misionáři, měli kaftany

přepásaný provazem a nakonec tak napravovali mravy, že museli

zakročit četníci, protože sociální demokráti dávali pobuřující

otázky, ohledně vývoje člověka z vopice, pak se pohádali, z čeho je

slepice? no z vejcete! a z čeho je vejce? no ze slepice, tak na sebe

křičeli dvě hodiny volnomyšlenkáři s těma misionářema, až z

posledních sil řvali, a z čeho je to první vejce? a volnomyšlenkáři

řvali, z přírody, a misionáři zase, že to udělal Bůh, tak si

naplácali držky a zakročili četníci, protože baby pro ně běžely, že

tam neznabozi urážejí boží syny, a pak baby začaly házet po

volnomyšlenkářích kamením a trefily dva četníky, protože Bůh se

přeci nedá zavřít do škatulky, teď jsem si vzpomněl! pluh na vorání

ve snách vídati, znamená svatbu! a škrtati sirky zase zamilovanost!

to je podle spisku páně Batisty, dvacetiletá krasavice dává

mužskýmu, pokud není zrůda, rajskej pocit, tu elektriku, kdežto

dědkovi je taková platná jak mrtvýmu zimník, náš major seděl na

hřebcovi a přehlížel tu nejkrásnější armádu světa a kouká, chlap

mantl samá krev, hned ho vytáhl z tuku a dořval zupáka, že má

doprasené vojsko, to bylo divný, že za Rakouska baroni měli v

maštalích pro koně zrcadla, kdežto kočí a děvečky spávali na půdách,

deputátníci bydlili někde hůř než dobytek, ale zase lidi víc

zpívali, aby si zpěvem ulevili, kdežto dneska při práci se už ani

nezpívá, Římskej byl můj kamarád, ten pomlátil všecko, hned si půl

hospody posmrkalo perka, na execíráku velel poručík, Hab acht! a

Římskej se zavrtěl a poručík přiletěl a dal mu boxlíka do břicha,

a Římskýho chvíle nadešla a bafl poručíkovi tu šavli a zlomil ju

přes koleno a lískl poručíka a jednou ranou ho skolil k zemi, šarže

se rozutekly, ale vojáci měli radost, kníže Lichtenštejn měl sto

panství, ale aby nemusel platit daně a nemusel mít své vojsko, tak

je spojil na devětadevadesát, ovšem měl tu smůlu, že mu doktoři

uřízli přirození a dali tam stříbrnou trubičku, tak vidíte, slečno,

boháč, ale na tuhle věc charabél, proto všecko si musíte podle

spisku páně Batisty prohlídnout, abyste nekupovaly zajíce v pytli,

to potom je trápení, dyž to začne falírovat, to máte, jeden může

třeba skočit na kobylu a nic se mu nestane, kdežto jinej při

sebevětší opatrnosti chytí nemoc, jindy zase jedna skáče ze žebříku,

aby potratila, ale nic, jiná zase dává takovej pozor a vysmrká se

trošku silněji a potratí, to je potom těžký, ty námluvy, šikovná

holka dá inzerát, že se hledá ryzí charakter, a já se třeba

přihlásím, ale ta holka pro jistotu si mě dá prohlídnout a vyptává

se po sousedství, není ten pán kurníček? a ještě píše do

detektivního ústavu Karlík, aby získala podrobné informace, jejda

jednou byl malér na cvičení, místo hypermanganu nějakej tachonýr

nalil do lahvičky pitralon a jeden přišel od holek a omejval se v

domnění tím hypermanganem, ale našpláchal si ten pitralon, a pak se

vyřítil a tak běžel kasárnama a řval jak náruční kráva, to samý se

stalo naší babičce s mazáním, který ale doktor udělal jako pití,

bylo to hnědý a bylo to u zrcadla, ale naše doga měla bolavou nohu

a tak dostala taky hnědý mazání a obě flašky byly stejný a babička

si omylem nalila to pití pro dogu, blaženě se usmívala, protože to

její bylo z maliní, a potom když to polkla, tak jsme ji museli

zdvihat, a letět pro doktora a potom pro faráře, jedna krasavice mě

požádala diskrétně, abych jí odnesl moč k doktorovi, ale doktor mě

dořval, že to si vona musí přijít sama, mě lidi někdy měli hrozně

rádi, takže mi říkali, nechoďte ještě pryč, co byste tady dělal!

nebo mě všude zvali na posvícení, jen přijděte, ať si máme do čeho

praštit! to mi říkali v legraci, já držel jednu krasavici za ruku

a dívali jsme se spolu z mostu do vlnek a na braunový nebe a já jsem

jí vykládal o tom, jak v našem městečku je dvaatřicet hospod a ve

dvaceti vosmi jsou slečny, jak celý město šílí po divadle, že je

celkem pět divadel, nejlepší kousky ale hráli v Katolickým domě, kde

byl kočovský spolek Přemysl, největší úspěch měla mexická hra El

Tygro, hlavní úlohu hrál tenkrát čeledín Kopecký, kterej ale před

premiérou, když nakládal posekanej jetel, tak se ztrhl, natahovali

ho na žebřík, museli ho těsně před představením našlapat, bylo to

potom krásný, ale jen ten čeledín při vyznávání lásky poklekl, tak

už nemoh vstát, ale zato zpíval El Tygra s ohromným citem a navíc

se mu rozepl poklopec, no něco z čeho baby šílely celej tejden, v

Národním domě, tam zase hráli klempíři a zámečníci nejradši hry ze

šlechtických kruhů, Vějíř Lady Wantochové, nebo Winterové, toho

lorda hrál jeden malíř písma, ale zase jak poklekl, tak se mu

vytáhly kalhoty od fraku a byly vidět ty podlíkačky na šňůrky, když